Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2013 — 24. 10. 2013 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Zajímavá oblast pískovcových jeskyní

u Dvora Králové nad Labem

autoři: Roman Mlejnek, Vratislav Ouhrabka, Jiří Rejl

Vymezení území

Území, kde došlo k objevu mnoha zajímavých jeskyní, se rozkládá po obou březích Labe mezi obcí Debrné a údolní nádrží Les Království u obce Dolní Nemojov. V tomto úseku vytváří řeka hluboké průlomové údolí, zaříznuté až 120 m do nesouměrného kuesto­vitého hřbetu, pojmenovaného zde jako Kocléřovský hřbet. (Demek, Mackovčin eds. a kol. 2006). Oblasti bylo v minulosti po geo­morfologické stránce věnováno několik odborných příspěvků, které se týkaly především povrchových tvarů. Výchozy, balvaniště, svědecké vrcholy atd. popisuje Minář (1996, 1997). O jeskyních se obecně zmiňuje Kudrnovský (1999) a Kudrnovský & Sedlák (2003). V Jednotné evidenci speleologických objektů (JESO) však žádné jeskyně registrovány nebyly. A právě to byl hlavní důvod pro výzkum nekrasového území, který na přelomu let 2012 a 2013 podnikli autoři příspěvku. Důležité informace o některých jeskyních poskytl v terénu lesní pedagog Václav Lokvenc. Ten pomohl lokalizovat jeskyni označovanou jako Medvědí doupě a Raubířská díra.

Mapa jeskyně Medvědí doupě

Mapoval a kreslil Vratislav Ouhrabka

Kořenové stalagmity (výška 20 a 15 cm) v jeskyni Bivaková

Foto Roman Mlejnek

Nové objevy

Nově evidované jeskyně jsou soustředěny ve třech oblastech. Na levém břehu Labe se především jedná o svahy Srnčího kopce (496 m n. m.) asi 0,5 km na západ od kóty. Toto území je možné vymezit rozvolněnými skalními bloky vrcholové části údolí (svahu). Další oblastí levého břehu je charakteristická Martinská stěna tvořená nesouvislými skalními výchozy, které se táhnou ve vrcholové partii údolního svahu.

Třetí evidovanou oblastí, již na pravém břehu Labe, jsou skalní výchozy označované jako Netopýří skála nad ústím bezejmenného přítoku pramenícího v obci Souvrať.

Ve výše uvedených oblastech bylo celkem evidováno 14 jeskyní v délkách od 3 do 25 m. Prostory s délkou menší než 3 m evidovány nebyly.

Z hlediska morfologické a genetické typizace pseudokrasu (Vítek 1980, 1981) patří většina jeskyní do skupiny suťových. Typickým příkladem může být i nejdelší jeskyně Medvědí doupě (délka 25 m), nacházející se v oblasti Srnčího kopce. Stejně jako další jeskyně v této oblasti vznikla v blokové suti, kde největší bloky dosahují rozměrů až 5 ´ 5 m. Jednotlivé akumulace těchto rozpadlých bloků se objevují na charakteristických svahových stupních. V jeskyni Medvědí doupě (stejně jako v jeskyni Pod věží) se nacházejí až centimetr mocné železité povlaky.

Další zajímavou suťovou jeskyní, vzdálenou od předešlé přibližně 50 m, je prostorná jeskyně Kamna. Lokalita podle informací pana Lokvence sloužila za 2. světové války jako příležitostný úkryt. Ve vstupní části bylo nalezeno množství skleněných i keramických střepů včetně jednoduchých, již značně zkorodovaných kamen. Jeskyni tvoří horizontálně i vertikálně členitá prostora s množstvím výběžků a zákoutí mezi šikmo uloženými pískovcovými bloky. Hlavním, 4 m širokým vchodem je otevřena k severu na poměrně velikou terasu v jinak příkrém svahu údolí.

Odlišným typem jsou jeskyně rozsedlinové. Ukázkovým příkladem je jeskyně Raubířská díra, nacházející se v jižní části Martinské stěny. Právě pro tuto oblast je charakteristický rozpad podél puklinových linií souběžných s čelem Martinské stěny. Rozesedání svahu se projevuje řadou nehlubokých proláklin, z nichž pouze Raubířská díra je v současné době otevřená na povrch. Vertikální jeskyně dosahuje hloubky 3,5 m. Evidentně pokračuje neprůleznými puklinami do větších hloubek.

V oblasti se nachází i jeskyně vrstevní. Krásnou ukázkou tohoto typu je jeskyně Soukačka (délka 5 m), vytvořená ve skalním výchozu Netopýří skály. O jeskyni se ve své práci zmiňuje Kudrnovsý & Sedlák 2003. Je popisována jako skalní dutina o rozměrech 3 ´ 1, 5 ´ 4 m. V blízkých skalních stěnách se nachází i několik dalších vrstevních výklenků nejeskynního charakteru.

Význam celého území podtrhuje i objev 15 kořenových útvarů (2 stalagnáty a 13 stalagmitů). Všechny kořenové tvary byly nalezeny v pěti suťových jeskyních na levém břehu Labe. Kořenové stalagmity mají výšku od 3 do 20 cm, stalagnáty 7 a 5 cm. Nejbohatší jeskyní je Bivaková, kde bylo zdokumentováno 6 kořenových útvarů. Kořenové útvary s největší pravděpodobností pocházejí z kořenů smrku a břízy. Studované území je v rámci naší republiky zcela novou oblastí s výskytem kořenových krápníků.

V jeskyni U skalní věže byl v listopadu 2012 zaznamenán jeden exemplář netopýra vousatého (Myotis mystacinus) a v Raubířské díře koncem února 2013 zimující vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).

Shrnutí

Lokality v popisovaném území jsou prvními dokumentovanými a evidovanými jeskyněmi v rámci geomorfologického podcelku Zvičinsko-kocléřovský hřbet. Kořenové útvary jsou pak novými objevy pro celý geomorfologický celek Krkonošského podhůří. Území má vzhledem k rozptýlenému výskytu celé řady dalších skalních výchozů a suťových akumulací značný potenciál k dalším objevům jeskyní. Rovněž pokračující biospeleologický výzkum, především s ohledem na bezobratlé živočichy, ale i netopýry, bude jistě velice zajímavý.

Literatura

DEMEK J., MACKOVČIN P. eds.) a kol. (2006): Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 582 s. Brno. – HROMAS J. ed. a kol. (2009): Jeskyně. In: Mackovčín P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIV. 608 s. Praha. – KUDRNOVSKÝ E. (1999): Geomrfologické poměry průlomového údolí Labe. Diplomová práce. Olomouc, Univerzita Palackého, 81. – KUDRNOVSKÝ E., SEDLÁK P. (2003): Tvary zvětrávání v průlomovém údolí Labe. Geomorfologický sborník 2, ČAG, ZČU v Plzni, 141-147. – MINÁŘ P. (1996): Svahové jevy v údolí Labe mezi Nemojovem a Debrným. Vč. sb. Přír. - Práce a studie, 4:21-28. – MINÁŘ P. (1997): Významné krajinné prvky centrální části Kocléřovského hřbetu. Vč. sb. Přír. - Práce a studie, 5:15-24. – MLEJNEK R., OUHRABKA V. & RŮŽIČKA V. (2009): Poseidon – a complex system of underground spaces in sandstone in the Czech Republic. NSS News, 67 (8): 4-7. Huntsville. – VÍTEK, J. (1980): Typy pseudokrasových jeskyní v ČSR. Československý kras 30 (1978): 17-28. Praha. – VÍTEK J. (1981): Morfogenetická typizace pseudokrasu v Československu. Sborník ČSGS 86/3, 153-156. Praha.

V. Ouhrabka a R. Mlejnek pracují na Správě jeskyní ČR

Jiří Rejl je členem ČSS a ČESON