Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2015 — 26. 11. 2015 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Vzácné druhy rostlin karpatských toků a jejich ohrožení

autoři: Renata Vojkovská, Martin Krupa

Rozšíření a struktura populací ohrožených druhů karpatských toků a jejich specifická stanoviště nebyly doposud dostatečně prozkoumány a popsány. V ochranářské praxi také chybí osvědčený náhradní management, bez kterého se ohrožené druhy na regulovaných tocích zřejmě neobejdou.

V rámci projektu „Program péče o ohrožené druhy rostlin karpatských toků“ byl prováděn výzkum šesti vlajkových druhů a jejich ohrožujících faktorů, jehož výsledky by měly posloužit k aktualizaci plánů péče o tři evropsky významné lokality, které se zde nacházejí (Řeka Ostravice, Niva Morávky a Olše).

 

Mapování 
ohrožených druhů a fytocenologie

V období 2013 až 2015 bylo detailně vymapováno přes 250 km úseků řek Olše, Morávky, Ostravice, Lubiny, Rožnovské Bečvy a jejich přítoků. Bylo získáno téměř 3 000 nálezů ohrožených druhů, které jsou postupně převáděny do Nálezové databáze ochrany přírody. Na základě klasifikace a analýzy 321 fytocenologických zápisů (z toho 151 originálních zápisů získaných v rámci projektu a 175 z České národní fytocenologické databáze) byla získána vegetační charakteristika jednotlivých druhů (Tab. 1).

 

Židoviník německý
 (Myricaria germanica)

Jednoznačně nejvzácnější ze zkoumaných druhů v rámci projektu. Keř je přizpůsoben specifickým životním podmínkám na aktivních štěrkových náplavech – vyžaduje občasné povodňové stavy, které by odplavily konkurující vegetaci, sám jí však dobře odolává (Kočí, 2015).

Výskyt židoviníku je omezen na poměrně krátký úsek toku Morávky (Obr. 2); v červenci 2013 bylo nalezeno 72 jedinců, což je zhruba stejně jako na podzim roku 2007 (Poledníková, 2008). Potěšující je nález 21 ks židoviníku na Kněhyni, přítoku Bečvy. Níže po jejím toku (spojená Bečva u Choryně) je potom znám výskyt dvou keřů (Pavelka, Koleček, 2012). Milým terénním překvapením byl nález jednoho keře židoviníku na štěrkovém náplavu u Bystřice nad Olší (Obr. 3). Dlouhodobá existence na štěrkových náplavech v NPP Skalická Morávka je podmíněna přirozeným nebo umělým rozvolňováním doprovodných keřových porostů (místo pro růst malých keřů) a eliminací příbuzenského křížení u takto malé populace (Kočí, 2015).

Obr. 2: Výskyt židoviníku německého na řece Morávce v letech 2007 (oranžově) a 2013 (žlutě).

 

Obr. 3: Květenství židoviníku německého na náplavu u Bystřice nad Olší.

Foto: Renata Vojkovská

 

Třtina pobřežní 
(Calamagrostis pseudophragmites)

Společenstvo s třtinou pobřežní vzniká jako primární vegetace štěrkových a písčitých náplavů. Kromě Beskyd a jejich podhůří se třtina omezeně vyskytuje pouze v povodí Divoké Orlice a Jizery. V rámci projektu byla třtina nalezena na řece Ostravici, Morávce a Olši (Obr. 4). Horní tok řeky Ostravice (Bílá Ostravice), stejně jako sledovaný úsek horního toku Olše, poskytuje nejvíce nálezů třtiny s několika plošně většími nálezy (i nad 20 m²).

Třtina v EVL Ostravice je v posledních letech předmětem více studií (Kalníková, Eremiášová, 2013; Klečková, Birklen, 2013; Skokanová et al. 2015). Zatímco v roce 2009 bylo nalezeno 115 populací (plošně asi 234 m²), v roce 2011 (rok po velké povodni) 112 populací, ovšem výrazně menších (plošně asi 98 m²), a v roce 2015 už jenom 51 populací (plošně 80 m²). Pokles v EVL je dán kombinací zániku některých populací z důvodů a) oprav, šíření invazních druhů či vysychání po povodni 2010 (Kalníková, Eremiášová, 2013) a b) špatně navržených nebo provedených prací (celoplošné hluboké stržení) na údržbě lavic v rámci opakované simulace povodní mechanickou cestou (Obr. 5).

Počty nálezů třtiny na řece Olši jsou větší než na všech ostatních řekách dohromady (Graf 1), nápadné je malé zastoupení velkých populací na Morávce (Graf 1 a Obr. 6).

V roce 2015 bude dokončena genetická analýza 300 rostlin ze 20 lokalit na všech tocích s jejím výskytem, která by měla objasnit míru generativního a vegetativního šíření, příbuzenského křížení nebo výskyt kříženců s Calamagrostis epigejos či Calamagrostis arundinacea. Průběžné výsledky zatím ukazují, že na horních částech toků převládá vegetativní šíření a že na Morávce vykazuje populace ve srovnání s Ostravicí sníženou heterozygotnost (Vašut, 2015).

Obr. 4: Výskyt třtiny pobřežní v oblasti karpatských toků v období 2013–2015.

 

Obr. 5: Těžená lavice ve Frýdlantě nad Ostravicí (březen 2015), výskyt lokalit třtiny pobřežní vyznačen.

Foto: Renata Vojkovská

Obr. 6: Třtina pobřežní v toku Morávky – NPP Skalická Morávka.

Foto: Renata Vojkovská

 

Oměj tuhý moravský 
(Aconitum firmum subsp. moravicum)

Zejména na prameništích najdeme karpatský endemit a naturový druh – oměj tuhý moravský. Vedle něj se v Beskydech vyskytuje i oměj pestrý Aconitum variegatum subsp. variegatum; tyto druhy mezi sebou tvoří křížence, jejichž rozlišení v terénu není snadné.

Oměj tuhý moravský byl nalezen v celkově 16 typech vegetace. Těžiště přirozeného výskytu druhu leží ve vegetaci pramenišť svazu Caricion remotae, asociace Cardomino-Chyrysosplenietum alternifolii a na ně stanovištně a floristicky úzce vázaných typech vegetace horských vysokobylinných niv svazu Adenostylion, asociace Chaerophyllo-Cicerbitetum alpinae a devětsilových niv svazu Petasition hybridi, asociace Petasitetum hybridi (Kočí, 2015).

V terénu bylo hodnoceno celkem 571 vzorků z různých rostlin omějů, z toho oměj tuhý moravský byl zastoupen 326 vzorky, oměj pestrý 213 a kříženci 32 vzorky. Na základě genetické analýzy 331 vzorků bylo stanoveno 7 spolehlivých znaků pro rozlišení v terénu. Pomocně lze použít i další charakteristiky, jako je ranost oměje tuhého moravského nebo přítomnost mšic, které u oměje pestrého zaznamenány nebyly (Janeček 2015).

 

Invazní rostliny

Povodí karpatských řek patří mezi silně zasažené invazními rostlinami. První výskyt křídlatky v oblasti byl doložen na Rožnovské Bečvě (Krist, 1933) a od té doby činilo tempo invaze kolem 15 % ročně. Krátkodobě na menších plochách to ale může být až 60 % ročně.

Plocha zasažená křídlatkou na studovaných karpatských tocích byla vyčíslena na 570 ha a na její eliminaci bylo (či je) realizováno několik projektů (2007–2010 povodí Morávky, 2009–2011 povodí Lubiny, 2013–2015 povodí Ostravice a Rožnovské Bečvy). Modelovým územím bylo zvoleno povodí Morávky (plocha 149 km², délka toku 31 km), které je nejdéle a nejpodrobněji sledované – zde bylo dosud nalezeno 31 druhů invazních rostlin, které se k řece dostávají převážně jako odpad z navazujících zahrad.

Rok po skončení projektu v povodí Morávky činila rozloha křídlatky pouhé 1 % původní rozlohy a její eliminace znamenala na 18 trvalých plochách průměrný nárůst druhů bylin z 23 na 44 (Lacina 2010). Výsledky projektu poněkud nadhodnotila velká povodeň v roce 2010, která prakticky spláchla netýkavku a zbylou křídlatku roznesla po území, takže k mapování zbyly pouze menší keře. Reálný výsledek projektu je tak spíše hodnota křídlatky v roce 2014, a to 6 % její původní rozlohy.

Zatímco hodnota netýkavky silně kolísá, zvýšenou pozornost bude třeba věnovat zlatobýlu (Solidago sp.) (Tab. 2) a nově i trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), který se z břehových porostů začíná šířit na náplavy. V současné době zpomaluje invazi na Morávce silné zarůstání náplavů vrbou šedou (Salix elaeagnos).

 

Geomorfologie

Geomorfologický režim vodních toků karpatské oblasti byl v posledních sto letech vlivem lidské činnosti velmi výrazně měněn – již od konce 19. století probíhá regulace toků (zužování, napřimování a hrazení) za účelem ochrany majetku a obyvatelstva před účinky eroze či akumulací splavenin (Tab. 3).

Z tabulky lze dopočítat, že uvedené karpatské toky přišly za posledních 60 let o 1 000 ha náplavů. Pokud bychom zohlednili starší mapování (1832–1850) a přidali Rožnovskou Bečvu (která byla v roce 1953 již kompletně zregulovaná), zjistili bychom, že za 170 let to bylo neskutečných 3 600 ha.

Důsledkem této regulace je hloubková eroze. V rámci projektu byl zhodnocen vývoj morfologie koryta řeky Olše v úseku od Bystřice nad Olší po obec Jablunkov. Geomorfologové doložili, že se řeka za posledních 50 let zahloubila o 0,55 m a pouze na 10 % délky zkoumaného úseku nevidíme projevy hloubkové eroze (Hradecký, 2015).

Na řece Morávce je hloubková eroze dlouho známa z dolního toku (PP Profil Morávky), nově se objevila i v horní části, na začátku NPP Skalická Morávka (Obr. 7), a to v důsledku nepovedeného spádového stupně (tzv. hrušky), dokončeného v roce 2007. Oproti výpočtům, kdy mělo dojít ke zvýšení dna o 1 m (Roušar et al., 2012), došlo po povodni v roce 2010 k jeho průměrnému poklesu o 0,5 m, přitom na konci objektu a v horní části NPP došlo k zahloubení o neuvěřitelných 1,5–2,5 m (Hradecký et al., 2012).

Nezastupitelnou roli ve fungování říčního systému hraje říční dřevo. Kusy dřeva v toku obohacují morfologii koryta, ovlivňují proudění vody a transport splavenin a poskytují nové biotopy pro živočichy.

Přitom Morávka má ve srovnání s ostatními řekami jednu z nejnižších hodnot objemu říčního dřeva, jen 5 m³/ha povodí (Hradecký, 2015).

Beskydské toky se posouvají z varianty větvících se koryt se štěrkovým dnem do formy jednoduchých koryt se skalnatým dnem. Pro zpomalení tohoto jevu je zásadní kompenzace úbytku sedimentů. Pokud dochází v povodí v rámci managementových úprav k odtěžování sedimentů, měly by být vráceny do toku nad úseky se zjištěnou hloubkovou erozí – to platí zejména pro funkčnost spádového prvku na Morávce. (Hradecký, 2015).

Obr. 7: Začínající zahlubování v horní části NPP Skalická Morávka souběžně se stabilizovaným náplavem
(červen 2010).

Foto: Martin Krupa 

 

Závěry

Karpatské řeky přišly v důsledku regulací za posledních 170 let minimálně o 3 600 ha náplavů. Současný stav tak představuje pouze 1 % původního stavu, což s ohledem na výskyt ohrožených druhů rostlin znamená naléhavou potřebu ochrany těchto biotopů.

Každá řeka, každý druh, mají své specifické problémy. Mezi ty hlavní patří:

1)  omezování štěrkonosnosti řek, kdy efektem hladové vody dochází k zahlubování toků při současné stabilizaci výše položených náplavů (dolní a horní část EVL Niva Morávky),

2)  existence vodních děl, které absorbují periodické záplavy, neumožňují tak menší disturbance a současně představují překážku ve výměně genetických informací (třtina pobřežní v EVL Řeka Ostravice),

3)  nejednoznačné výsledky „simulace povodní mechanickou úpravou náplavů“ (EVL Řeka Ostravice),

4)  druhy s malými populacemi (židoviník německý),

5)  invazní druhy vytlačující ohrožené druhy (v současnosti zejména EVL Olše).

Návrhy řešení těchto problémů, zohledňující výsledky projektu i nejnovější poznatky, budou zahrnuty v závěrečné zprávě projektu, která by měla sloužit jako podklad pro aktualizaci plánů péče o jednotlivé EVL. Výsledky budou v srpnu prezentovány na semináři.

Výzkumy a článek vznikl v rámci projektu „Program péče o ohrožené druhy rostlin karpatských toků“ (12/FEO/11), realizovaného ČSOP Salamandr z Programu švýcarsko-české spolupráce a spolufinancovaného ArcelorMittal Ostrava. Nezkrácená verze článku je dostupná na www.salamandr.info.

 

Zdroje

¬  Hradecký J., Škarpich V., Galia T., Dušek R. (2012): Skutečně spádový stupeň na Morávce funguje? Vodní hospodářství, 12/2012: 398–400.

¬  Hradecký J. (2014): Závěrečná zpráva, Realizace odborného výzkumu – vývoj říční krajiny. Program péče o ohrožené druhy rostlin karpatských toků. Ms., záv. zpr., depon in: ČSOP Salamandr, Rožnov pod Radhoštěm.

¬  Hradecký J. (2015): Závěrečná zpráva, Realizace odborného výzkumu – geomorfologie. Program péče o ohrožené druhy rostlin karpatských toků. Ms., záv. zpr., depon in: ČSOP Salamandr, Rožnov pod Radhoštěm.

¬  Janeček J. (2015): Taxonomická studie oměje tuhého moravského Aconitum firmum subsp. moravicum Skalický. Program péče o ohrožené druhy rostlin karpatských toků. Ms., záv. zpr., depon in: ČSOP Salamandr, Rožnov pod Radhoštěm.

¬  Kalníková V., Eremiášová R. (2013): Rozšíření třtiny pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites /Haller f./ Koeler) na řece Ostravici. Acta Carpathica Occidentalis, 4: 3 – 14.

 

Titulní fotografie článku:

Obr. 1: Štěrková lavice u Bystřice nad Olší.

Foto: Renata Vojkovská