Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2017 — 27. 6. 2017 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Vydry na silnici – problém, který můžeme řešit

Autor: Kateřina Poledníková, Lukáš Poledník, Václav Beran, Tereza Mináriková

Vydra říční, ve 20. století mizející z mnoha našich řek a potoků, se v posledních letech rozšířila zpět na téměř celé území České republiky (Poledník a kol. 2017). Přestože byl trend vývoje populace v minulých letech pozitivní, stále existují nejméně dva významné ohrožující faktory, které mohou tento vývoj snadno zvrátit – autoprovoz a nelegální lov. Úhyny na silnicích mírně, ale dlouhodobě narůstají, čehož je jednoznačnou příčinou stále stoupající autoprovoz a budování nové dopravní infrastruktury. V posledních dvaceti letech intenzita dopravy stoupala, a to až o cca 7 % ročně (Čihák a kol. 2013), prognózy (Bartoš a kol. 2010) předpokládají další stoupající trend. Analýzy životaschopnosti populace (Poledníková a kol. 2010) přitom ukazují, že nebudou-li včas přijata dostatečná opatření, může autodoprava ovlivnit populaci vyder natolik, že začne klesat. Přitom ale (na rozdíl od druhého faktoru, kterým je nelegální lov) jsou známá efektivní řešení, která je možné realizovat a tento negativní vliv zastavit. V řadě případů stačí velmi jednoduché (a levné) úpravy stávajících staveb (většinou mostů, propustků a hrází), které zajistí jejich bezpečnou průchodnost pro vydry. V situaci, kdy je navíc řada dopravních staveb ve špatném či havarijním stavu (2967, 17 % mostů v ČR, Čihák a kol. 2013), mohou orgány ochrany přírody požadovat v rámci nutných oprav také jejich zprůchodnění pro vydru. Vedlejším efektem realizace takovýchto opatření pro vydru říční je, že umožní průchodnost i řadě dalších živočichů pohybujících se kolem vody a povede tak k celkovému snižování fragmentace krajiny.

Riziková místa – zdroje dat
Již od 90. let 20. století probíhá v České republice za pomoci odborné i laické veřejnosti sběr nalezených uhynulých vyder (Větrovcová a kol. 2011). Počty sesbíraných vyder neustále stoupají, a to hned z několika příčin: nárůst populace vyder, lepší povědomí o sběru a také nárůst mortality na silnicích vlivem vyššího autoprovozu. Sběr uhynulých vyder umožňuje přesně identifikovat riziková místa. Dosud bylo evidováno a přesně lokalizováno 266 místna silnicích, kde uhynula alespoň jedna vydra. Tato místa byla fyzicky zkontrolována, zdokumentována a zhodnocena z hlediska (ne)bezpečnosti pro vydry, které se zde snažily silnici překonat.

Hráz horní Novomlýnské nádrže je nejhorším místem v ČR. Ročně zde uhyne
několik vyder, protože hráz lze překonat jen po silnici Brno–Vídeň.
Vydry zde často přecházejí mezi nádržemi, aby putovaly po řece Dyji či
migrovaly do povodí Svratky a Jihlavy. Foto Andreas Kranz

Přes dlouhodobou snahu ale není možné získat údaje o všech úhynech vyder na silnicích (někdy se zraněná vydra dostane dál od cesty, kde ji nikdo nenajde; nebo se o ni nikdo nezajímá; nálezce neví, kde vydru odevzdat atd.). Proto byl soubor rizikových míst doplněn i o riziková místa zjištěná systematickým mapováním úseků silnic. Vzhledem k tomu, že vydry většinou překonávají silnice tam, kde se silnice kříží s vodotečí, je takto možné lokalizovat tato místa a zjistit, zda jsou průchodná. Proto byla zmapována všechna křížení s vodou na předem vybraných 540  km silnic I. tříd. Silnice I. tříd jsou kvůli vysokému provozu a velkému množství (přes 6000 km v ČR) pro zvířata nejrizikovější.

Hodnocení míst
Každé kontrolované místo bylo bodově hodnoceno s cílem stanovit prioritu místa z hlediska efektivnosti provedení navrženého opatření pro ochranu vydry říční. Bodování zahrnuje několik charakteristik daného místa – obsahuje jak důležitost (počet nálezů uhynulých vyder, aktuální výskyt, návštěvnost vydrou, průchodnost místa a provoz na silnici), tak i proveditelnost a finanční náročnost realizace technického řešení. Priorita daného místa je tedy určena součtem bodů v jednotlivých kategoriích. Při zisku 0–5 bodů je místo zhodnoceno jako nerizikové, 6–8 bodů se jedná o místo s „nižší prioritou“, 9–11 bodů má místo se „střední prioritou“ a nakonec místa s „vysokou prioritou“ jsou ohodnocena 12–17 body.

Proč a kde vydry na silnicích hynou?
Telemetrické sledování vyder ukázalo, že vydry denně putují v rámci svých domovských okrsků dlouhé vzdálenosti, v průměru překonají silnici 2,3 až 3,5 krát za noc v závislosti na pohlaví. Většinou putují vodou či podél ní, v místě křížení se silnicí narazí na most, propustek či v naší krajině také často na hráz vodního díla (rybníka či přehrady). Tato křížení se silnicí jsou v naší krajině častá a vydra silnice překonává v rámci svého domovského okrsku každodenně a na mnoha místech. V závislosti na tom, jak je stavba technicky konstruována, buď projdou konstrukcí pod silnicí, nebo pokud je fyzicky neprůchodná, musí silnici překonat vrchem přes vozovku. V některých případech je možné překážku na toku překonat částečně: při cestě po proudu ano (seskokem), při cestě proti proudu už ne. Někdy jsou silniční stavby konstruovány tak, že je vydry mohou fyzicky překonat, ale bojí se. Ač jsou vydry vázané na vodu a jsou dobří plavci, nemají rády, když je pod mostem voda od opěry k opěře (chybí suchý břeh) nebo když je hodně vody v propustku. Zejména v rybníkářských oblastech vydry navíc přebíhají mezi rybníky i mimo tok po souši a na silnici narazí v místě, kde žádný most či propustek není.

Absence břehů a voda od opěry k opěře jsou častý problém mostů.
Malá výška či rychlý proud situaci ještě více komplikují.
Řešením je instalace dřevěných lávek nebo betonových lavic při stěnách mostu.
Foto Lukáš Poledník

Z analýz nalezených uhynulých vyder vyplývá, že úmrtnost na jednotlivých silnicích je závislá na intenzitě provozu, přičemž nejčastěji vydry hynou na silnicích I. třídy (45  %) (Poledník a kolektiv 2011). Ve 30  % případů vydry uhynuly v blízkosti vodního toku, 26  % připadlo na hráze rybníků a zbylých 44  % případů bylo dále od vody. Samci jsou nacházeni na silnicích častěji (65  %) než samice, problém ale silnice představují pro obě pohlaví, i samice vyder běhají denně dlouhé vzdálenosti v řádu jednotek km.

Z kontrolního vzorku silnic I. třídy vyplývá, že 15  % křížení silnic s vodotečí je z hlediska průchodnosti pro vydru problematických a tvoří bariéru v krajině.

U mostů mezi nejčastější problémy patří voda od opěry k opěře – v podmostí není suchý břeh. Naopak pokud se pod mostem nacházejí suché břehy či alespoň kameny, je to oblíbené značkovací místo vyder. U propustků může být hned několik příčin, proč vydry propustek nepoužívají: rozměrově malé propustky, sedimenty ucpané propustky, stojící voda v propustcích a neprůchozí usazovací nádrže na ústí do propustku. Nejhůře průchozí jsou hráze rybníků. U velkého množství hrází rybníků chybí bezpečnostní přepad a hráz rybníka se silnicí tvoří nebezpečnou bariéru. Pokud bezpečnostní přepad existuje, je často konstruován tak, že je pro vydry průchozí nebo je možné jej jednoduše zprůchodnit. Samotné výpustní zařízení není většinou možné zprůchodnit. Velmi komplikované situace vznikají tam, kde toky protékají intravilány měst. V rámci protipovodňových úprav jsou toky ve městech svedeny do kolmých stěn, a v kombinaci s příčnými překážkami (zejména jezy) jsou pak toky neprůchozí a vydry musí tyto překážky obcházet, často mimo hlavní tok po přítocích či po souši, a hynou na silnicích daleko od původní překážky na toku.

Technická řešení
Pokud je známa přesná lokalizace rizikového místa a je možné určit příčinu jeho neprůchodnosti, často je také možné najít technické řešení, které místo zprůchodní.

Ukázka z webové aplikace www.vydrynasilnici.cz. Zdroj internet

Bohužel v 28  % kontrolovaných míst s uhynulou vydrou nebyla příčina zřejmá. V těchto případech je buď příčina někde dál (vydry překonávají danou překážku „velkým obloukem“), nebo se jedná o náhodu, že vydra opustila tok a šla přes silnici (útěk před jinou vydrou, psem atd.) nebo bylo místo v období mezi srážkou a kontrolou již upraveno. V 6  % rizikových míst je situace natolik komplikovaná, že technické řešení je nereálné. Např. v intravilánu Přerova vtéká potok Strhanec do řeky Bečvy. V délce cca 500  m je potok ve městě sveden do betonových zdí, voda zde má velmi silný proud a u ústí protéká přímo budovou mlýna.

Pozitivní naopak je, že v celých 94  % rizikových míst se zjevnou bariérou se jedná o místa, kde je technické řešení reálné! Navíc v 7  % je řešení velmi jednoduché a lze jej realizovat i pouze v rámci běžné údržby silnic, například pročištěním ucpaného propustku. U dalších 48  % míst je možné situaci zlepšit relativně levným opatřením, v rámci kterého není potřeba zasáhnout do vozovky. Jde například o vytvoření lávky či bermy v podmostí, vytvoření rampy či schodů nebo naváděcího oplocení. U zbylých míst je úprava náročnější, a to například ve formě zbudování nového propustku či propustků, často v kombinaci s naváděcím oplocením. Několik málo míst je bohužel poměrně komplikovaných a vyžadují složité, a tedy drahé řešení. Finančně i technicky velmi náročné bude například zprůchodnění hráze horní Novomlýnské nádrže, po které vede silnice I. třídy č. 52. Bohužel z pohledu úmrtnosti vyder se jedná o nejhorší místo v České republice a realizace opatření na zlepšení situace je nutná. Místo je kritické hned z několika důvodů: silnice křížící nádrže je velmi frekventovaná, nádrže samy o sobě jsou velmi vhodným (úživným) prostředím pro vydry, na střední nádrži se nachází soutok tří řek, tedy jedná se i o důležité místo z hlediska migrace, v sousedství se nachází EVL Mušovský luh, kde je vydra říční předmětem ochrany.

Propustky zanesené bahnem či vodou jsou pro vydry neprůchozí.
Náprava je ale velmi jednoduchá a finančně nenáročná (stačí vyčistit).
Foto Lukáš Poledník

Mapová aplikace
Všechny získané údaje jsou veřejně dostupné v online mapové aplikaci www.vydrynasilnici.cz. Tato aplikace obsahuje několik vrstev dat, které je možné zobrazovat 1) místa úhynů vyder na silnicích 2) riziková místa – tři vrstvy rozdělené podle míry priority. U každého rizikového místa je navíc možné v novém okně najít stručný popis daného místa, jeho bodové hodnocení, stručný návrh řešení a fotodokumentaci.

Doufáme, že také přibude další vrstva – vrstva míst, která byla zprůchodněna.

Mapová online aplikace na stránkách www.vydrynasilnici.cz, kde jsou
zobrazena všechna místa s nalezenou uhynulou vydrou říční
v České republice (černé body) a riziková místa ve třech vrstvách
dle priority (žluté, oranžové a červené body).

Mapa tedy ukazuje, kde je potřeba provést opatření pro zprůchodnění silnic pro vydru, včetně stručného návrhu řešení. Detailní řešení konkrétní situace je pak možné buď

a) konzultovat s autory článku,

b) využít publikaci „Vydra a doprava, metodická příručka k omezení negativního vlivu dopravy na vydru říční“ (Hlaváč a kolektiv 2011, Hlaváč a kolektiv 2017; dostupné na stránkách http://www.zachranneprogramy.cz/,
www.vydryonline.cz ),

c) využít webové stránky www.vydryonline.cz, kde je celá jedna sekce zaměřena na tuto problematiku. Ve fotogalerii tohoto webu si můžete prohlédnout řadu konkrétních případů nebo využít i online poradnu.

Silnice po hrázích rybníků jsou problém v krajině. Výpustní zařízení či
sdružený objekt bývají pro vydry neprůchozí a řešení je složité. Většinou lze najít
u bezpečnostního přepadu místo pro schůdky či rampu, po které vydry
bezpečně přejdou z toku na rybník. Foto Lukáš Poledník

Závěrem
Přestože to na první pohled vypadá, že jde o obrovské množství míst které je třeba pro vydru zprůchodnit, je důležité si uvědomit dvě věci:

1) mapa v současnosti obsahuje celých 127 míst, která jsou neprůchozí, ale která je možné zprůchodnit velmi jednoduše a levně,

2) zprůchodnění daného místa pro vydru znamená jeho zprůchodnění i pro celou řadu dalších živočichů, kteří putují krajinou podél vodních toků.

Klíčovou roli v řešení celého problému přitom hrají orgány ochrany přírody. Ty mohou při udělování výjimek stanovovat podmínky pro realizaci staveb, a tím prosadit technická řešení, která umožní bezpečný přechod vyder přes silnice. To platí nejen pro rekonstrukce, ale i pro nové stavby, u kterých by mělo být prioritou, aby stavba nevytvářela další bariéru v krajině. Vzniku nových migračních bariér je samozřejmě vhodné předcházet již ve fázi plánování a přípravy nové dopravní infrastruktury (a dalších staveb v krajině) – začít již od úrovně územního plánování, přes posuzování jednotlivých záměrů až po územní a stavební řízení a vlastní realizaci. Možný postup v jednotlivých fázích je popsán ve zmíněné brožuře Vydra a doprava.

Výzva a poděkování
Na závěr prosíme o spolupráci: pokud naleznete uhynulou vydru, zavolejte nebo napište nám. Zájem máme jak o nalezené kadávery (v dobrém i velmi špatném stavu), tak i o údaje o úmrtí (i staršího data).

Poděkovat bychom chtěli v první řadě všem lidem, kteří pomáhají se sběrem uhynulých vyder. Také bychom chtěli zmínit instituce, které s organizací sběru pomáhají: Stanice Pavlov, o.p.s., Český nadační fond pro vydru a Muzeum města Ústí nad Labem. Kontrola míst, současný sběr kadáverů, analýzy dat jsou financovány z projektu Realizace vybraných opatření pro vydru říční v České republice, který je financován z programu „Malé grantové schéma Záchranné programy pro zvláště chráněné druhy II Programu CZ02“. Také oba weby www.vydryonline.cz a www.vydrynasilnici.cz byly vytvořeny v rámci tohoto projektu. Tento text byl vytvořen za finanční podpory EHP fondů 2009–2014 a Ministerstva životního prostředí. Za jeho obsah je výhradně odpovědná ALKA Wildlife, o.p.s., a nelze jej v žádném případě považovat za názor donora nebo Ministerstva životního prostředí. Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Seznam literatury

Bartoš L., Richtr A, Martolos J. (2010): Prognóza intenzit automobilové dopravy. EDIP s.r.o., Liberec, 22 stran.

Čihák M., Hak F., Hladká J., Horníček K., Kubešová S., Mátl R., Michková V., Šrajerová J., Vorel V. (2013): Páteřní síť silnic a dálnic v ČR. Agentura Lucie spol. s.r.o., Praha.

Hlaváč V., Poledník L., Poledníková K., Šíma J., Větrovcová J. (2011): Vydra a doprava. Příručka k omezení negativního vlivu dopravy na vydru říční. Metodika AOPK. AOPK ČR, Praha.

Hlaváč V., Poledník L., Poledníková K., Šíma J., Větrovcová J. (2017): Vydra a doprava. Příručka k omezení negativního vlivu dopravy na vydru říční. AOPK ČR a ALKA Wildlife, o.p.s, Praha.

Poledník L., Poledníková K., Větrovcová J., Hlaváč V., Beran V. (2011): Causes of deaths of Lutra lutra in the Czech Republic (Carnivora: Mustelidae). Lynx, n.s. (Praha) 42: 145-157.

Poledník L., Poledníková K., Beran V., Čamlík G., Zápotočný Š, Kranz A. (2012): Rozšíření vydry říční (Lutra lutra L.) v České republice v roce 2011. Bulletin Vydra, 15: 22-28.

Poledník L., Beran V., Prauz L., Čamlík G., Poledníková K. (2017). Výskyt vydry říční (Lutra lutra) v České republice v roce 2016. Bulletin Vydra 17: 4 – 13.

Poledníková K., Poledník L., Hájková P., Zemanová B., Větrovcová J., Hlaváč V., Beran V., Čamlík G., Mináriková T. (2010a) Struktura, dynamika a růst populace vydry říční (Lutra lutra L.) v České republice. Zpráva pro MŽP, 44 stran.

Větrovcová J., Poledníková K., Poledník L., Beran V., Hlaváč V. (2011): Databáze údajů o uhynulých jedincích vydry říční v ČR. Ochrana přírody 2011/4: 15-19.