Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2012 13. 6. 2012 Výzkum a dokumentace Tištěná verze článku v pdf

Nové lokality šikouška zeleného, tentokrát v Krkonoších

autoři: Eva Holá, Viera Horáková, Eva Novozámecká

Nové lokality šikouška zeleného, tentokrát v Krkonoších

Šikoušek zelený je v celé Evropě považován za vzácný druh, je řazen mezi zranitelné až ohrožené druhy v červených seznamech mnoha zemí a v rámci projektu Natura 2000 je mapován po celé Evropě. V České republice je považován za ohrožený druh (EN).

Výskyt šikouška v KRNAP. Červené trojúhelníky na mapce vlevo znázorňují recentní lokality (údaje 2000 - 2011, AOPK ČR), černé body na mapce vpravo nahoře znázorňují historické lokality podle Soldána (1999).

V České republice je současné době znám z více než 80 lokalit, z toho 37 bylo nalezeno v CHKO Jeseníky (Zmrhalová et al. 2010). Další oblastí s větším počtem lokalit je CHKO Beskydy. V Krkonoších byl šikoušek nalezen poprvé v roce 2011 (Horáková 2011), žádné historické lokality zde nejsou známy (Soldán 1999). Nejbližší historickou lokalitou jsou Hejnice v Jizerských horách, nejbližší recentní lokality jsou přírodní rezervace Peklo u Nového Města nad Metují a Svatojiřský les u Nymburka.

Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) je velice drobný mech. Vlastní zelená rostlinka (stélka) je redukována na pouhých několik málo mm, a proto je viditelná pouze ve fázi sporofytu. Ten je tvořen štětem a tobolkou a není nikterak velký, měří pouze 1–2 cm. Nové zelené sporofyty vyrůstají na podzim, na jaře a v létě se z nich uvolní spory sloužící k rozšiřování, prázdné tobolky postupně zhnědnou, avšak přetrvávají po celý rok. Šikoušek roste na vlhké tlející dřevní hmotě. Obsazuje zetlelé padlé kmeny i drobné úlomky dřeva, ztrouchnivělé pařezy i větve jehličnatých, méně často listnatých dřevin. Pro jeho výskyt je zapotřebí tlející dřevní hmota, proto odstraňování padlých kmenů a větších větví v lesích je největší příčinnou ohrožení.

Mapování šikouška zeleného v Krkonošském národním parku

V květnu a červenci 2011 byly za pomoci pracovníků Správy KRNAP vytipovány lokality s potenciálním výskytem šikouška zeleného (lokality s dostatečným množstvím padlého dřeva a blízkým vodním tokem) a následně prozkoumány.

Šikoušek byl nalezen na 5 lokalitách: Tetřeví potok, Pustý potok, Vavřincův potok, Černý důl a Černý potok. Na Tetřevím potoce byl nalezen na třech a v Černém dole na dvou kmenech (tj. mikrolokalitách). Šikoušek obvykle preferuje kmeny jehličnatých stromů, nicméně na lokalitách Tetřeví potok a Černý potok byl prokazatelně nalezen na bukovém kmenu či pařezu, na lokalitě Vavřincův potok rostl dokonce na kmenu břízy. Není vyloučeno, že roste na mnoha dalších místech s dostatečným množstvím padlého dřeva, a proto je nutný další průzkum jeho výskytu.

E. Holá, ředitelství AOPK ČR, Sekce výzkumu a dokumentace

E. Novozámská, Přírodovědecká fakulta UK

V. Horáková Správa KRNAP

Literatura

HORÁKOVÁ V. (2011): Tajemný šikoušek. – Krkonoše a Jizerské hory 10: 39. – SOLDÁN Z. (1992): Buxbaumia viridis. – A Candidate of „Red Lists“ of Bryophytes.– Bryonora 9: 40-44. – ZMRHALOVÁ M., KOVAL Š., HOLÁ E. (2010): Nové poznatky o výskytu mechu šikouška zeleného – Ochrana přírody 3(66): 24-26.

Poděkování

Mapování výskytu šikouška zeleného bylo podpořeno Správou KRNAP.

Lokalita

Celkový počet sporofytů a štětů

Počet mikro- lokalit

Typ dřeviny

Nadmořská výška

Tetřeví potok

23

3

buk, kmen

910

Pustý potok

2

1

pravděpodobně smrk, mohutný pařez

620

Vavřincův potok

6

1

bříza, kmen

800

Černý důl

3

2

smrk, kmen

895

Černý potok

1

1

buk, mohutný pařez

780