Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2013 — 30. 11. 2013 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf
Kdopak by se štír(k)ů bál
aneb monitorování „neviditelných“ druhů
V našem povědomí jsou štíři vnímáni jako něco nebezpečného a to také tak platí v teplých krajinách od Středomoří směrem na jih. Nelze to však říci o štírcích podobných štírům, kteří nemají „jedový osten“, a již vůbec ne o těch, kteří nežijí na zemi, ale ve výškách v dutinách stromů s dostatkem trouchu. Navíc při své velikosti 1–2 mm jsou štírci okem skoro nerozeznatelní od jiných bezobratlých nebo organických zbytků.
Jak je to se štírky v ČR
V České republice je v současnosti známo 38 druhů štírků, které zařazujeme do 7 čeledí. Obecně tato skupina patří mezi pavoukovce (Arachnida), z níž lze vydělit mimo jiné vzájemně si na první pohled podobné štíry (Scorpiones) a štírky (Pseudoscorpiones). Velcí štíři, kteří disponují i pro člověka účinným jedem, u nás nyní trvale nežijí. Výjimečně mohou žít v teplých oblastech státu a také se zde čas od času objevují, tak jako se to stalo na Slapské přehradě u štíra kýlnatého Euscorpius tergestinus(dokumentován až do roku 1988) nebo v současnosti na území Prahy, kde jde však s největší pravděpodobností o vysazení nebo pouhé zavlečení druhu. Naše štírky, kteří jsou také jedovatí, ale pro člověka neškodní, lze mimo jiné dělit podle biotopových preferencí nebo povahy stanoviště do tří základních skupin, a to na druhy žijící v lesní hrabance (např. Neobisium carcinoides), v dutinách stromů (např. Dinocheirus panzeri) a na druhy žijící pod kůrou na kmenech stromů (např. Chernes hahnii).
Naše „reportovací povinnost“ pro Evropskou komisi se vztahuje jen na jediný dutinový druh štírka Anthrenochernes stellae, který má hlavní výskyt v severní až severozápadní Evropě a u nás probíhá jižní hranice jeho areálu. Mapování a monitorování druhu zapadá do širšího kontextu sledování stavu evropsky významných fenoménů. Jde o splnění povinnosti členských států EU podle směrnice o stanovištích 92/43/EEC, potažmo zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. (§ 45 f). Monitorování tohoto druhu je však velice obtížné. Nejenže štírek je vzácným druhem s výskytem v již nehojných dutinách stromů, navíc žije skrytým způsobem. Specialistů na štírky je v České republice jako šafránu. Navíc mají štírci žijící v dutinách stromů speciální vazbu na další organismy, nazývanou forézie. Proto u něj zatím nedisponujeme dostatečným množstvím dat.
MapkaRozšíření štírka Anthrenochernes stellae v ČR
Dobře prozkoumanými oblastmi výskytu štírků v České republice jsou Dolní Povltaví, Praha, CHKO Třeboňsko, NP Podyjí, CHKO Litovelské Pomoraví a Břeclavsko. Nejlépe dosud podrobně prostudovaným územím je Praha se svými cca 500 km2, které zaujímá celou šíří údolí řeky Vltavy včetně jejích břehových porostů. Biotopem také může být po dlouhá léta například jen jeden jediný dutinový strom stojící na břehu Vltavy.
Pokud nebudeme brát v úvahu přirozený rozpad stromu (v podmínkách naší republiky jev mimo přírodní rezervace skoro nevídaný) a budeme zkoumat další přírodní faktory včetně těch, že strom nám samovolně nerozlomí vítr, nevezme jej voda často podemílající břehy, dojdeme k hlavní příčině úbytku lokalit a biotopů jako takových. Největším likvidačním faktorem, ať již vědomě, nebo nevědomě, je stále člověk. Paradoxně štírky nalézáme nejčastěji po povodních, nebo když se pokácejí stromy (příklad Prahy, ale i Ohře u Volenic). Výjimkou mohou být stará silniční stromořadí (ovšem s omezenou dobou trvání) v harmonizované krajině Třeboňska nebo v parcích a zelených zónách na březích řek.
Jak mapovat a nalézat štírky
Především překonejme prvotní nedůvěru. Pokud budeme postupovat cíleně a sofistikovaně, na vybraném místě lze provést pouze nedestruktivní sondování. Nejprve např. nahlížíme do dutin ve výškách, odebereme omezený prosev trouchu (standardizované množství činí 0,5 l) a tento následně kvantitativně extrahujeme. V žádném případě nelze použít destruktivní metody (ulomení větve, rozebrání nebo výřez dutiny, kácení stromu apod.), jedině v případě nálezu padlého stromu, a to rovněž omezeně. Determinaci získaného materiálu potom můžeme zkusit pomocí aktuálního klíče (Christophoriová et al. 2011).V případě pozitivního nálezu dále mapování doplníme o stav lokality a složek ekosystému, obdobně v případě nálezu dalších druhů ze sledovaných EU (např. druhů jako kovařík fialový, páchník hnědý, tesařík obrovský) i o údaje k jejich nálezu.
Zkuste se tedy nebát a pokuste se nalézt padlé nebo skácené stromy. Ty potom prohlédněte! Běžněji můžete nalézt štírka druhu Allochernes wideri, opravdovou vzácnosti by byl nález zmiňovaného naturového štírka druhu Anthrenochernes stellae, který je oproti výše zmíněnému více ochlupený tenkými setami, má výraznou mezeru mezi prsty makadla a dlouhé hmatové sety na posledním článku nohou, obdobně i na posledním zadečkovém článku. Příležitostí je zvláště nyní celá řada. V tomto období je v blízkosti komunikací a u řek mnoho pokácených stromů, které většinou končí jako palivo. Část trouchu můžete dát do pytlíku a doma z něj nechat při sušení vyléz vše živé. K tomu vám postačí větší plech na pečení, fotomiska, případně jiné podobné pomůcky, které budou na dně pokryté papírem s okrajem ohraničeným olejem. To proto, aby nám nic neuteklo, neboť náš pokus určitě nebudeme trvale kontrolovat po celý den, ale třeba po hodině a více. Pokud se vám podaří štírky nalézt, můžete je uchovat v čistém lihu a opatřit údaji o lokalitě spolu s datem sběru pro další využití (určení druhu, fotografování apod.). Při určování druhu je potřeba dávat pozor na nymfy. Údaje a fotografie ze všech nálezů či mapování můžete zaslat do AOPK ČR přímo autorovi článku. S výsledky se potom samozřejmě můžete seznámit v nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) prostřednictvím portálu http://www.ochranaprirody.cz/.
Biotop Allochernes wideri s dutinovými topoly u Volenic na Ohři po kácení (duben 2012).
Foto Alois Pavlíčko
Literatura
AOPK ČR: nálezová databáze druhů (ND OP) http://ndop.nature.cz. – Christophoryová J., Šťáhlavský F. & Fedor P. (2011): An updated identification key to the pseudoscorpions (Arachnida: Pseudoscorpiones) of the Czech Republic and Slovakia. Zootaxa 2876: 35-48. – Šťáhlavský F. (2001): Štírci (Arachnida: Pseudoscorpiones) Prahy – Pseudoscorpions (Arachnida: Pseudoscorpiones) of Prague. Klapalekiana 37: 73- 121. – Šťáhlavský F. (in press): Štírci (Arachnida: Pseudoscorpiones) CHKO Třeboňsko a okolí. Klapalekiana.
Autor pracuje na ředitelství AOPK ČR
Zvláštní poděkování za cenné informace patří specialistovi Františku Šťáhlavskému z PřF UK Praha
Forézie
Toto zvláštní cizí slovo pocházející z řečtiny vyjadřuje velice zajímavý a také napínavý, chcete-li akční životní vztah organismů. Jde o kladnou interakci dvou organismů, z nichž jeden využívá druhého k svému přemístění (tolik slovních cizích slov). Forézie může být také aktivní nebo pasivní. Ve finále jde o to, že jeden organismus, v našem případě štírek, využívá druhý organismus k dopravě na jiné místo (létající hmyz, jako např. blanokřídlé či brouky). Tento vztah se vyskytuje u živočichů specializovaných na malé a řídce rozptýlené substráty, jejichž vlastní pohybové prostředky neumožňují překonávat tak velké vzdálenosti. Dalším příkladem jsou třeba lejnomilní roztoči, které přenáší koprofágní hmyz nebo některé druhy mravenců, kde je forézie pravidelným způsobem stěhování příslušníků vlastní kololonie.