Úvodem

Ochrana přírody 4/2008 — 19. 8. 2008 — Úvodem

Editorial 2008/4

Autor: Jaroslav Hromas

"Nejlépe chráněná jeskyně je dosud neobjevená! Prvním krokem k jejímu zničení je její objevení! Druhým krokem k jejímu zničení je její zpřístupnění!"

Vážení čtenáři,

motto v záhlaví článku jsem použil záměrně, abych dokumentoval situaci ochrany jeskyní před pár desítkami let. I tak jsme vulgarizovali ochranu jeskyní v kontextu jejich exploatace...

Jak roky přibývaly, stoupal a stále stoupá význam jeskyní, krasových dutin a krasových fenoménů obecně a samozřejmě stoupá i zájem o jejich objevování, výzkum a ochranu. Nejedná se již „jenom“ o estetické a často zcela unikátní (opravdu v každé jeskyni jiné!) krápníkové a minerální útvary, stále překvapující a okouzlující každého návštěvníka. Se stále dokonalejšími výzkumnými metodami a kreativností interpretace jejich výsledků nabývá na významu jak anorganický, tak organický obsah podzemních dutin. Speleotémy – výplně přírodních dutin – poskytují stále více přesnějších informací o vývoji zemského povrchu, klimatu i životě na něm. V jeskyních jsou „zakonzervovány“ sedimenty (i se svým paleontologickým a archeologickým obsahem), které se v důsledku eroze a nepříznivých chemických podmínek na povrchu nezachovaly, anebo jen velmi vzácně. Zejména díky novým metodám absolutního datování, které výrazně zpřesnily dříve užívaná pravidla superpozice, jsou v současnosti v jeskynních výplních studovány vývojové etapy přírody nejen podrobněji, ale ze stále starších období. Tak se také ukazuje, že známé jeskynní systémy vznikaly mnohem dříve, než jsme se domnívali, a ke studiu se nám nabízejí výplně dutin vznikajících od mladších prvohor až do současnosti.

Přesnější a spolehlivější metody absolutního datování samozřejmě zhodnocují také archeologický obsah jeskynních sedimentů, byť byl vykopán třeba již v 19. století. Příkladem může být nejnovější výzkum skeletů cromagnonských obyvatel Mladečských jeskyní ze starých nálezů vídeňského archeologa Josefa Szombathyho, který v poslední době uskutečnil tým rakouských a amerických vědců. Moravské kostry, prokazatelně staré více než 31 tisíc let, náleží nejstarší dosud prokázané populaci moderních lidí v Evropě.

S poznáváním jeskyní, úbytkem druhů a postupující degradací přírody v krajině, je stále více vnímán i biologický význam „podzemního světa“ – specifický ekosystém jeskyní. Už se nejedná jen o biotop chráněných a ohrožených druhů letounů, ale o prostředí, v němž zcela jistě převládá život bezobratlých, jimž dosud nebyla věnována odpovídající pozornost.

Neposledním důležitým faktorem krasu a jeskyní je voda. V době, kdy jsou stále naléhavějšími otázky bilance a kvality podzemních vod a hospodaření s nimi, musí být i krasové vody jako základní životodárný fenomén všech krasových procesů předmětem mimořádné pozornosti a rozumného hospodaření. A i zde lze poznamenat, že moderní studium fyzikálních i chemických vlastností krasových vod přináší nové poznatky o jejich zdrojích a funkci v nejsvrchnějších částech zemského pláště, včetně mnoha cenných podkladů pro aktivní ochranu jeskyní a zejména jejich krápníkové výzdoby. A prakticky totéž by bylo možno napsat o výzkumu a monitoringu jeskynního mikroklimatu.

Jeskyně už zpravidla nejsou objevovány náhodně. Pokud nejsou „nafárány“ při těžbě ve vápencových kamenolomech, směřují do nich zcela cíleně, často technicky velmi náročné aktivity speleologů. V ČR jsou to převážně dobrovolní členové České speleologické společnosti. Nutno zdůraznit, že tito dobrovolníci jsou povětšinou skvělými praktiky, ne-li přímo špičkovými odborníky. Členy společnosti jsou i přední odborníci z rezortních i akademických pracovišť. To lze považovat za ideální symbiózu.

Je u nás tradicí „nejkrásnější“ jeskyně zpřístupňovat veřejnosti. Začlenění všech správ zpřístupněných jeskyní do ústřední organizace státní ochrany přírody v roce 1991 ukončilo éru jeskyní jako „pouťových atrakcí“ a bylo prvním krokem k upřednostnění ochrany a péče o tyto mimořádné a neobnovitelné národní přírodní památky. To se projevilo nejen postupnou změnou organizace a způsobu návštěvního provozu jeskyní, ale zejména zcela zásadní změnou v přístupu k provádění technických úprav a zásadních rekonstrukcí stavebního i technického vybavení jeskyní. Všechny zpřístupněné jeskyně jsou od té doby postupně „rekonstruovány“ a těžiště těchto prací není jen v důsledné aplikaci ekologických metod, technologií a materiálů, ale zejména v důsledné revitalizaci narušených jeskynních systémů jako takových.

Ochrana, správa a provoz zpřístupněných jeskyní je starostí Správy jeskyní České republiky. Jejím posláním je také zajišťovat odbornou posudkovou činnost v otázkách krasu, jeskyní a podzemních prostor (včetně starých důlních děl), provádět jejich dokumentaci, průzkum a výzkum, vést celostátní evidenci jeskyní, ve které je dnes podchyceno na 3,5 tisíce objektů.

Nejen z paragrafů zákona, ale zejména z faktů výše jen naznačených vyplývá nezbytnost ochrany a péče o jeskyně. Ochrany, která umožní jak další objevování nových jeskyní (a to i metodami občas „destrukčními“), tak jejich vědecký výzkum a v neposlední řadě i prezentaci vybraných lokalit k poučení široké veřejnosti.

Aby přitom nedocházelo k ničení jeskyní či jejich nadměrnému poškozování, je nezbytná aktivní, vstřícná, otevřená a hlavně plně kvalifikovaná spolupráce všech složek, které se podílejí na ochraně, výzkumu, průzkumu a využívání krasu a jeskyní.

Jaroslav Hromas

ředitel Správy jeskyní České republiky