Vážení čtenáři,

první číslo časopisu Ochrana přírody v roce 2013 je věnováno práci záchranných stanic pro handicapované živočichy. Jsem si vědom, že záchrana volně žijících zvířat, která se ocitla v nouzi, není a nebude klíčovým problémem ochrany naší přírody. Nemá přímý vliv na ochranu našich ekosystémů, biotopů, ani nijak významně neovlivňuje biodiverzitu či populace ohrožených druhů. Přesto tuto aktivitu považuji za nesmírně důležitou.

Vážení čtenáři, příznivci ochrany přírody,

dostáváte do rukou výtisk, v němž se „snoubí“ dva stěžejní články, a to příspěvky o zpřístupněných Bozkovských dolomitových jeskyních a ke dvacátému výročí znovuobnovení vydávání samostatného časopisu Ochrana přírody. Není to tak úplně náhoda. Správa a aktivní péče o veřejnosti zpřístupněné jeskyně se již v roce 1991 stala přímou součástí státní ochrany přírody a Správa jeskyní České republiky je od roku 2006 také spoluvydavatelem tohoto časopisu.

Vážení čtenáři,

Vojenské lesy a statky ČR, s.p. (VLS), jsou státním podnikem s více než osmdesátiletou tradicí. Tato účelová organizace, založená Ministerstvem obrany, hospodaří převážně ve vojenských újezdech Armády ČR, tedy zhruba na 126 000 ha lesní půdy v majetku státu. To představuje přibližně pět procent veškeré lesní půdy v České republice. Na hospodaření v lesích se podílí šest divizí VLS a jejich lesní správy a Správa lesních školek. Na rozdíl od jiných lesnických organizací VLS hospodaří i na více než 6 000 ha zemědělské půdy, dále provozuje myslivost a rybářství.

Vážení čtenáři,

před několika měsíci jsme mohli v médiích sledovat spor mezi poradním orgánem Vlády ČR, Radou pro výzkum, vývoj a inovace, a Akademií věd ČR, tak typický pro současnou dobu, totiž o rozpočet na další roky. Rada navrhla a následně schválila takový, který se vzhledem ke klesající finanční podpoře nelíbil Akademii věd. Nechci upozorňovat na reálný pokles. Zajímavý je totiž jiný aspekt celé debaty: resort životního prostředí a tím i ochrana přírody se této diskuse aktivně neúčastní.

„Je třeba mít neustále na paměti, že úspory nesmějí ohrozit udržení, správu a ochranu vpravdě rodinného stříbra, jímž chráněná území jsou.“

Vážení čtenáři,

Svaz měst a obcí ČR patří mezi organizace, které na první pohled nemají s ochranou přírody až tak moc společného. Ve skutečnosti ale obecní samosprávy mají zásadní podíl na rozumné ochraně přírodního a krajinného prostředí. Dohoda, kterou Svaz uzavřel s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, je potvrzením našeho zájmu o vzájemnou spolupráci. Dobře si totiž uvědomujeme, že ochrana přírody je důležitou součástí veřejného života a že bez vzájemné kooperace, intenzivní výměny informací a vyjednávání společných postupů není možné skutečně efektivní ochrany přírody dosáhnout.

Vážení čtenáři,

úvodní slovo prvního čísla nového ročníku Ochrany přírody je trochu netradiční. Na sklonku loňského roku, dne 18. prosince, zemřel pan Václav Havel, poslední polistopadový prezident Československa a první prezident České republiky, nejvýraznější osobnost sametové revoluce, dramatik, státník, filozof… Vzhledem k dvouměsíční periodicitě našeho časopisu jsme již nemohli reagovat na tuto pro celou českou společnost smutnou událost, proto tak činíme nyní.

nemohli jste nezaznamenat (a pokud jste si opravdu nevšimli, jste šťastlivci), že Českou republiku i většinu ostatních zemí Evropské unie doprovázejí v posledních letech hospodářské potíže. A k nim se přidává nejistota, jak bude dál vypadat společný evropský prostor. Obojí má samozřejmě vliv i na ochranu přírody. Poctivě řečeno, ochrana přírody prochází stejně jako mnohé další veřejné služby nejednoduchým obdobím, troufám si tvrdit, že nejsložitějším po sametové revoluci. Všichni šetří, kde se dá, a jinak tomu není ani v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR. Za poslední rok jsme propustili zhruba stovku zaměstnanců a vážně se zabýváme tím, že budeme muset některé agendy ještě zredukovat či zjednodušit. Samozřejmě tak, aby nebyla bezprostředně ohrožena péče o to nejcennější, co v naší krajině doposud máme. Státní rozpočet a ekonomický výhled na příští roky opravdu nejsou žádným důvodem k optimismu. Ochrana přírody je prostě integrální součástí okolní reality a nežije a nemůže žít ve vzduchoprázdnu. Nerad bych, aby tento úvodník vyzněl příliš bolestínsky, jako zástupce vydavatele tohoto časopisu však považuji na prahu nového roku za férové vysvětlit, v jakých mantinelech se pohybujeme.

Rozsáhlý projekt Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí (MA, Millennium Ecosystem Assessment) zavedl termín ekosystémové služby, který už natrvalo pronikl nejen do odborné literatury, ale i do široce publikovaných textů včetně politických dokumentů Evropské unie či materiálů přípravného procesu Konference OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20). Zásadní přínos MA – definování ekosystémových služeb a jejich mnohočetných vazeb na kvalitu života lidí (well-being) – je ve skutečnosti „vedlejším produktem“ rozsáhlého komplexu prací, jejichž hlavním cílem bylo co nejobjektivnější hodnocení stavu ekosystémů v celosvětovém měřítku, jak ostatně ukazuje samotný titul celého projektu.

V současné moderní společnosti jsme svědky toho, jak člověk ztrácí sounáležitost s okolní přírodou a krajinou a mnohdy ji vnímá zejména z produkčního pohledu. Přitom mu unikají nejen aspekty přírodovědné, ale i další skutečnosti. Příroda a krajina jsou nositeli národní identity, historické paměti atd. Jsou prostě dědictvím předků a naší povinností by měla být jejich ochrana. Netýká se to pouze přírodně cenných území, která jsou zákonně chráněna, ale i zemědělské krajiny.V současné moderní společnosti jsme svědky toho, jak člověk ztrácí sounáležitost s okolní přírodou a krajinou a mnohdy ji vnímá zejména z produkčního pohledu. Přitom mu unikají nejen aspekty přírodovědné, ale i další skutečnosti. Příroda a krajina jsou nositeli národní identity, historické paměti atd. Jsou prostě dědictvím předků a naší povinností by měla být jejich ochrana. Netýká se to pouze přírodně cenných území, která jsou zákonně chráněna, ale i zemědělské krajiny.