Afrika vyniká nejvyšší druhovou rozmanitostí savců ze všech kontinentů. Bohužel se rozsah málo narušeného přírodního prostředí za posledních pár desítek let s výjimkou několika řídce zalidněných zemí, jako je Namibie, Botswana, Zambie, Gabon, Kongo, Středoafrická republika nebo Jižní Sudán, většinou rozmělnil na různě velké střípky, které v lepším případě požívají územní ochranu.

Národní park Losinij ostrov (Losí ostrov) se nachází na severovýchodním okraji Moskvy, která se díky tomu řadí k několika málo evropským hlavním městům, která mají na svém správním území národní park. Jeho jihozápadní okraj leží pouhých 8 km od Kremlu. Poloha parku samozřejmě předurčuje problémy, s nimiž se ochrana přírody musí potýkat, a přestože chrání cenné biotopy a druhy, jeho budoucnost nemusí být růžová.

Projekt s názvem Vybudování české vědecké stanice v Antarktidě vznikl v roce 1999 a byl finančně podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho cílem bylo vytvořit v Antarktidě vědeckou a technicko-logistickou bázi pro realizaci českých vědeckých programů. Vzhledem k významu polárních oblastí pro zachování rovnováhy planetárního systému Země a se zřetelem ke stupni jejich potenciálního ohrožení změnami podnebí je výzkum Antarktidy a Arktidy považován za jednu z vědeckých priorit současnosti.

Zažitá představa, že mokřady jsou naprosto zbytečné plochy bez jakéhokoli užitku, se nevyhnula ani území Spojených států amerických. Teprve v roce 1947 prolomil prezident Harry Truman nepsané pravidlo, že správný národní park má chránit buď lesy, nebo hory, nejlépe obojí současně, v krajním případě i polopoušť. A ještě jedno prvenství patří Trumanovi: do té doby byly národní parky v USA, alespoň oficiálně, zřizovány vysloveně pro zachování významných geomorfologických jevů či jedinečného krajinného rázu. Oblast na jihu Floridy na rozhraní tropického a subtropického pásu zvaná Everglades v USA se stala vůbec prvním mokřadním národním parkem, ale současně prvním národním parkem, vyhlášeným na ochranu fauny a flóry a celého ohroženého ekosystému.

Péče o životní prostředí ve Spojených státech věnuje již od přelomu 60. a 70. let 20. století zvýšenou pozornost omezování znečišťování cizorodými látkami ohrožujícími lidské zdraví. Uplatňují se zde špičkové technologie a vzhledem k objemu amerického hospodářství dokáže federální vláda i vlády jednotlivých států vyčlenit v naléhavých případech v překvapivě krátké době nemalé finanční prostředky. Přesto si v resortu životního prostředí v USA uchovává významné postavení i ochrana přírody.

Návštěva Nové Guineje je neopakovatelným zážitkem, ať už se vydáte na východ, kde leží nezávislý stát Papua – Nová Guinea (PNG), nebo na méně známý západ patřící Indonésii. Ostrov, ležící prakticky na rovníku, je značně členitý, žijí zde neobvyklá zvířata, ale návštěvníka z Evropy zaujmou i místní domorodci a jejich život. Řada z nich je totiž stále úzce svázána s divokou přírodou, která jim poskytuje potravu, ale i další potřebné zdroje.

Podobně jako se tříští názory na řešení problémů ve zvláště chráněných územích České republiky, třeba v nejvíce medializovaném národním parku Šumava, tak i na mnohá chráněná území ve vzdálených exotických zemích nelze pohlížet pouze přes růžové brýle. Paleta problémů, se kterými zápasí, bývá často velice pestrá. Některé jsou poměrně známé i v zahraničí, jiné si domácí raději drží pod pokličkou. Koncem roku 2010 jsem při pobytu na Srí Lance nahlédl i do třech národních parků na jihu tohoto ostrova, dříve označovaného jako Cejlon, které mají dost podobný charakter i několik společných problémů.

Děkuji všem kamarádům, kteří nikdy nepochybovali o tom, že se mé nápady dají skutečně realizovat.

Zatímco počátky chovu hospodářských zvířat lidmi spadají v oblasti tzv. úrodného půlměsíce na Předním východě do 10. století př. n. l. a v případě polodivokých sobů polárních dokonce ještě do doby mnohem dřívější, v Evropě má přítomnost domácích mazlíčků z řad volně žijících živočichů tradici výrazně kratší. Z Asie dovážení papoušci se na našem kontinentě objevili až v antickém Řecku. Za domácí mazlíčky považujeme živočichy chované člověkem nikoli z obchodních důvodů nebo pro využití v zemědělské výrobě, ale výhradně pro potěšení a zábavu.