Po staletí se ze svahů Bílých Karpat v období senoseče linuly táhlé tóny koseckých písní, kterými si zdejší lidé zpříjemňovali sklizeň tisíců hektarů luk – polokulturních luk, jež byly neodlučně spjaty s jejich životem. Bez lidí by zde nebyly louky a bez luk by zdejší usedlíci stěží měli dostatek obživy. Málokterá krajina odráží soužití člověka s přírodou tak výmluvně – druhově pestré louky s roztroušenými solitérními stromy a prameništi se střídají s háji, pastvinami, políčky a sady s množstvím starých a často místních odrůd jabloní, hrušní či slivoní. Symboly zdejší přírody – pestrobarevné květy – najdeme nejen na krojích, ale také jako ornamenty na různých stavbách a užitných předmětech. Dodnes se zde rovněž setkáváme s živou tradicí oslav různých svátků (např. fašank, Velikonoce, hody), při kterých se dostávají ke slovu lidové kroje, písně a tance, v jejichž nepřeberném bohatství jako by se odrážela také pestrost okolní přírody.

Chráněná krajinná oblast Blanský les (CHKO) byla vyhlášena v roce 1989 k ochraně zachovaných smíšených lesních porostů, floristicky bohatých lokalit na hadcovém a vápencovém podloží a charakteristického krajinného rázu. Leží v Jihočeském kraji na území okresů Český Krumlov, Prachatice a České Budějovice. Celé území je hodnotné po stránce přírodovědecké, což je kromě geologicko-mineralogické pestrosti území dáno mj. i jeho polohou.

Příběh Krušných hor, které se zdvihají na severozápadní hranici Čech v délce 130 km, je historií dobývání a osídlování, střídající se s opouštěním a zarůstáním. V historii Krušných hor není stabilních období, stejně jako je zde vzácné stálé počasí.

V prosinci 2009 oslaví Chráněná krajinná oblast (CHKO) Orlické hory 40 let od svého vyhlášení. Hlavním předmětem ochrany je harmonicky vyvážená krajina s mozaikou dochovaných ekosystémů a míst, ovlivněná dlouhodobým působením člověka. Podle původního výnosu CHKO je zásadním posláním oblasti ochrana jedinečného vzhledu a typických znaků krajiny. Nejcennější části zdejší přírody se nacházejí na hřbetu a svazích hor. Jedná se především o rašeliniště, prameniště a podmáčené horské louky, ze kterých říčky a potoky stékají lesnatými údolími do podhůří a dále do kraje.

Změna podnebí – klimatická změna – globální změny teploty a s nimi související různé scénáře dalšího vývoje jsou v poslední době často skloňované termíny, které se dotýkají odborné i laické veřejnosti. Změny podnebí bezesporu souvisejí se způsoby využívání krajiny člověkem. Hospodářské vy­užívání v mnohém vedlo k degradaci krajiny, k omezení biodiverzity, retenční schopnosti krajiny, a tím i ke snížení její ekologické stability. Regulování toků, rozorání mezí a pěstování nevhodných zemědělských plodin, nevhodná skladba pěstovaných lesních porostů a další lidské činnosti vedou ke zvýšení rizika erozních projevů, významně omezují schopnost krajiny zadržovat vodu a v důsledku pak přispívají k extrémním klimatickým jevům.

Velká část toků v České republice byla v důsledku nešetrných zásahů člověka fragmentována. Zejména příčné stavby představují ve vodních tocích překážku, která zcela či selektivně brání migraci vodních organismů, zejména ryb. Na našich tocích bylo podobných staveb s výškou jeden metr a více vybudováno více než šest tisíc! Stejně jako v ČR i v evropském měřítku představuje fragmentace vodního prostředí jeden ze závažných negativních faktorů, které ohrožují existenci na migracích závislých druhů ryb.

Jeskyně Na Špičáku, dříve nazývaná Supíkovická krápníková jeskyně, se nachází v jižním svahu nápadného osamělého vrchu Špičák (518 m n. m.), jižně od obce Supíkovice v okrese Jeseník. Je jedním z nejznámějších podzemních krasových jevů Jesenického krasu a spolu s jeskyněmi Na Pomezí  je zpřístupněna pro turisty.

Historie ochrany přírody

Vyhlášení Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Jeseníky předcházelo, stejně jako u ostatních chráněných území, studium a poznání zdejší přírody. První odborné zmínky o jesenické přírodě se objevují již v 1. polovině 19. století (Franz von Mückush, 1820) a soustřeďují se zejména na oblast Velké kotliny.

Přírodní parky jsou jakýmsi mezistupněm mezi obecnou a územní ochranou přírody. V České republice jich je v současné době více jak sto – od ohromných území, kde fakticky suplují funkci CHKO, až po miniaturní plošky příměstských parků, od divočiny až po lokality mající spíše charakter historických zón. V tomto článku bychom vás rádi seznámili s 11 přírodními parky, které se rozkládají na území Prahy. Nejstarší z nich slaví letos již čtvrt století své existence.

Křivoklátsko bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) dne 24. 11. 1978 výnosem Ministerstva kultury ČSR č. j. 21 972/78. Rok před vyhlášením byla oblast (1. 3. 1977) Organizací spojených národů UNESCO zahrnuta pro své vysoké přírodovědné hodnoty přesahující významem hranice státu mezi biosférické rezervace.