Schválením „euronovely“ zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 2004 byl do českého právního řádu zaveden nový institut – finanční náhrada hospodářům (vlastníkům či nájemcům zemědělské půdy, lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže) za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření v důsledku omezení zohledňující zájmy ochrany přírody (tzv. újma). Újmu na území celé ČR s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem poskytuje AOPK ČR. Přestože se tento ekonomicko-právní nástroj užívá již sedm let, stále dochází k vývoji v jeho aplikaci, a to zejména zpřesňováním v rámci metodického vedení MŽP (stanovisek výkladové komise ministra životního prostředí) a dále judikaturou.

Rozsáhlá krasová území jsou po stránce zoologické i na počátku třetího tisíciletí terra incognita. Vápencová krajina ukrývá nespočet jeskyní představujících extrémní životní prostředí se zcela zvláštními podmínkami, které se v průběhu dlouhých období neměnily. Umožnily tak zachování celé řady živočišných druhů, jež v povrchových ekosystémech nenajdeme.

Potápníci, vodomilové i čolci patří mezi ohrožené skupiny živočichů. Znalost jejich rozšíření, stavu populací, působících a ohrožujících vlivech je nezbytná pro zajištění vhodné péče jak o druhy samotné, tak o jejich stanoviště. Živolovné pasti jsou jednou z několika metod určených pro získávání těchto informací. Jsou založeny na lákání zvířat na návnadu a při jejich využívání se postupuje podle platné české legislativy.

Invazní nepůvodní druhy, tedy organismy lidmi úmyslně vysazené nebo neúmyslně zavlečené mimo areál rozšíření a ohrožující původní druhy, biotopy nebo ekosystémové procesy (viz rámeček na straně 27), bývají někdy považovány za druhé největší nebezpečí pro biologickou rozmanitost hned po rozpadu, poškozování a úbytku přírodního prostředí (Wilcove et al. 1998). S pokračující globalizací se problém netýká již jen izolovaných ekosystémů, jako jsou ostrovy nebo horské hřbety. Odhaduje se, že počet invazních nepůvodních druhů modelových taxonů, typů prostředí nebo částí kontinentů, u nichž máme k dispozici věrohodné údaje, se v Evropě za posledních 35 let zvýšil o 76 % (Butchart et al. 2010).

I s ohledem na to, že Stát Izrael vznikl teprve v roce 1948 a nejen první roky jeho existence poznamenaly boje za jeho udržení, snahy o absorbování nových přistěhovalců a intenzivní rozvoj zemědělství a průmyslu více než zájem o péči o přírodu a krajinu, působí dnešní údaje o územní ochraně až neuvěřitelně. Dosud bylo v Izraeli zřízeno 65 národních parků a kolem 170 přírodních rezervací. Vyhlášení dalších zhruba 50 národních parků a 200 rezervací se připravuje.