Rozsáhlý projekt Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí (MA, Millennium Ecosystem Assessment) zavedl termín ekosystémové služby, který už natrvalo pronikl nejen do odborné literatury, ale i do široce publikovaných textů včetně politických dokumentů Evropské unie či materiálů přípravného procesu Konference OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20). Zásadní přínos MA – definování ekosystémových služeb a jejich mnohočetných vazeb na kvalitu života lidí (well-being) – je ve skutečnosti „vedlejším produktem“ rozsáhlého komplexu prací, jejichž hlavním cílem bylo co nejobjektivnější hodnocení stavu ekosystémů v celosvětovém měřítku, jak ostatně ukazuje samotný titul celého projektu.
Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 2011 Mezinárodním rokem lesů s ústředním tématem „Lesy pro lidi“. Jeho cílem je především upozornit na celosvětový význam lesů a nezbytnost jejich obhospodařování trvale udržitelným způsobem. Lesy jsou domovem a zdrojem obživy pro 1,6 miliardy lidí, jsou nositeli 80 % biologické rozmanitosti na souši a mají zásadní význam pro stabilitu klimatu. Ačkoli se odlesňování v tropických oblastech v posledním desetiletí významně zpomalilo, stále pokračuje neúnosně vysokým tempem. I proto Evropská unie vyvíjí značné úsilí, aby se na její trh nedostávalo dřevo a dřevařské výrobky, které pocházejí z nelegálních těžeb. Zatím posledním krokem je přijetí nařízení Rady EU a Evropského parlamentu č. 995/2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky.
V současné moderní společnosti jsme svědky toho, jak člověk ztrácí sounáležitost s okolní přírodou a krajinou a mnohdy ji vnímá zejména z produkčního pohledu. Přitom mu unikají nejen aspekty přírodovědné, ale i další skutečnosti. Příroda a krajina jsou nositeli národní identity, historické paměti atd. Jsou prostě dědictvím předků a naší povinností by měla být jejich ochrana. Netýká se to pouze přírodně cenných území, která jsou zákonně chráněna, ale i zemědělské krajiny.V současné moderní společnosti jsme svědky toho, jak člověk ztrácí sounáležitost s okolní přírodou a krajinou a mnohdy ji vnímá zejména z produkčního pohledu. Přitom mu unikají nejen aspekty přírodovědné, ale i další skutečnosti. Příroda a krajina jsou nositeli národní identity, historické paměti atd. Jsou prostě dědictvím předků a naší povinností by měla být jejich ochrana. Netýká se to pouze přírodně cenných území, která jsou zákonně chráněna, ale i zemědělské krajiny.
Jsem v nelehké roli. Ačkoli stojím v čele resortu životního prostředí, ochranou přírody jsem se nikdy profesně nezabýval. Nejsem expert na environmentální politiku, ochranu klimatu či ovzduší, ba ani na odpadové hospodářství. Jsem průměrný obyvatel planety Země, který má rád přírodu, protože do ní zkrátka patří. A také člověk, který si z komunální politiky odnesl zkušenost, že pro spokojenost lidí je velmi důležité, aby věděli, že jim někdo naslouchá a vážně se zabývá jejich názory na podobu místa, kde žijí.
Krajinný ráz je součástí zákona o ochraně přírody a krajiny. Jeho věcná podstata přitom vede napříč často velmi odlišnými obory, takže se dnes této problematice věnují ekologové, urbanisté, zemědělci nebo geografové. Lesník a ekolog Igor Míchal měl pravdu, když kdysi poznamenal, že hodnocení krajinného rázu si žádá polyhistora se skvělou vyjadřovací schopností.
