K zavádění zásad udržitelného cestovního ruchu motivuje podniky služeb cestovního ruchu fakt, že garanci jejich odpovědného chování stále častěji vyžaduje zákazník, a současně se tak podnikatelské subjekty snaží odlišit od konkurence. Jedním z nástrojů těchto zásad je certifikace služeb udržitelného cestovního ruchu. Jednoznačně nejrozšířenější je v oblasti ubytovacích a stravovacích služeb (stále častější nabídka bioproduktů a lokálních produktů), dále služeb průvodcovských, informačních a tour-operátorských1 a dokonce i v celých destinacích2. Firmy ve svých materiálech s úspěchem propagují některé produkty jako „udržitelné“ či „odpovědné“ a svým zákazníkům garantují, že právě tyto produkty mají jimi požadovanou „zelenou“ kvalitu. Na tomto specifickém trhu jsou tedy upřednostňovány ty služby cestovního ruchu, jež se mohou prokázat příslušnou garancí, značkou, certifikátem.
Tourism – An Important Economic Sector and a Significant Factor in Destination Developments
Tourism has currently been an important part of many national economies. Population share on tourism is important benchmark of the country’s living standard. Tourism development is supported by a range of factors related to Earth’s human population growth, improving its health and education, which gradually overcomes language barriers and encourages the exploration of new places, cultures and experience unusual adventures.
Cestovní ruch
Cestovní ruch představuje v současné době významnou součást ekonomik hospodářsky vyspělých zemí. Pro jeho rozvoj jsou rozhodující tři základní podmínky – bezpečnost v dané destinaci, dostatečný fond volného času obyvatelstva a přiměřené disponibilní důchody. Podíl obyvatelstva na cestovním ruchu patří k důležitým měřítkům životní úrovně země.
Protected Areas – A Benefit or a Loss?
Protected areas are important not only because of nature conservation and landscape protection but also of attractiveness of the regions or areas in which they are situated. The article presents the experience from the Šumava/Bohemian Forest Mts.
Česká republika je bohatá na přírodně cenná území či památky, zejména ve srovnání se západoevropskými zeměmi. Chráněná území definuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, přičemž pojem zvláště chráněná území (ZCHÚ) charakterizuje jako přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná a kategorizuje je podle jejich významu a rozlohy. Všechny v zákoně uvedené kategorie (ale i další způsoby ochrany přírody, např. prostřednictvím Natury 2000, biosférických rezervací, ptačích oblastí) jsou významné nejen z hlediska ochrany přírody, ale i z hlediska atraktivity regionů či území, ve kterých se nacházejí. Jejich existence ovlivňuje nejen samotné ekosystémy, ale určuje i rozvoj dotčených oblastí.
How a State Nature Conservancy Authority Should Tackle Holiday-Making and Sports
The general public has been sensitive to any limitation to spending leisure or holiday time in nature. In addition, every decision in this field affects many people. Therefore, special attention should be paid to the decision-making.
Jak na rekreaci a sport
Dlouhá historie rekreace a různých druhů sportů na území České republiky je úzce spjata i s chráněnými územími, která zde postupně vznikala. Díky tomu mají orgány ochrany přírody vždy vcelku jasnou představu, jaké aktivity provozované lidmi při rekreaci a sportu jsou přínosné, u kterých je negativní vliv zanedbatelný a kdy je třeba přikročit k omezením nebo zákazům. Vývoj však přináší nové způsoby provozování sportovních a rekreačních aktivit a někdy i úplně nové disciplíny, se kterými zatím zkušenosti chybějí nebo jsou velmi omezené. Zároveň se zásadně mění (zvyšuje) jejich intenzita. A tak se nezřídka stává, že dva orgány ochrany přírody posuzují stejnou aktivitu odlišně, a to nejenom díky tomu, že se projevuje na jimi spravovaných územích rozdílně, ale i proto, že každý z orgánů na ni nahlíží jinak.
Území České republiky se může se pochlubit relativně velkou rozmanitostí biotopů na povrchu země, ale i poměrně velkým počtem biotopů označovaných jako jeskyně. V současné době je jich evidováno na 4 000. Všechny jeskyně jsou chráněny na základě zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, některé z nich jsou přímo vyhlášeny jako zvláště chráněná území, nebo jsou jejich součástí.
