Je jedno, jestli hledáte největší vulkanický komplex v České republice, místo s největší diverzitou a zastoupením přírodních stanovišť v Čechách,  nejvýše položenou lokalitou kuňky obecné u nás, největší vojenskou střelnici ve střední Evropě, nebo jen region s velmi pohnutou historií, odpověď je vždy stejná – Doupovské hory.

Když jsem před 11 lety napsal pod dojmem nových nálezů článek o svinutci tenkém (Anisus vorticulus) do tohoto časopisu (Beran 1998), většina přírodovědců s výjimkou úzké skupiny malakologů tento druh prakticky neznala. Nebýt přiložené fotografie a popisu, asi by byl pro řadu čtenářů Ochrany přírody problém zařadit jej správně mezi plže. V současnosti je situace výrazně odlišná – plž byl zařazen mezi evropsky významné druhy (dlužno poznamenat, že na základě návrhu České republiky při jejím vstupu do EU), stal se zvláště chráněným druhem, zároveň také předmětem ochrany v řadě evropsky významných lokalit, které pro něj byly navrženy, a probíhá jeho víceméně pravidelný monitoring. Změnilo to však jeho situaci k lepšímu? A co je potřeba udělat pro to, aby zůstal součástí naší malakofauny? Na to se pokusí ve stručnosti odpovědět tento článek.

Jeskynní systém Zbrašovských aragonitových jeskyní (ZAJ) v Teplicích nad Bečvou, objevený na přelomu let 1912–1913, byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1926, a to radikální stavební úpravou na úrovni dobových technických možností. Jedním z nežádoucích důsledků zpřístupnění i souvisejících průzkumných prací se staly zejména rozsáhlé deponie horninového materiálu vzniklého při prorážkách skalních stěn. Síly a finance tehdejších „zbrašovských havířů“ nestačily k jeho transportu na povrch, byl proto ukládán do přirozených bočních chodeb a výklenků v jeskyni. Kromě těchto rovnaných zakládek, lemujících jak vlastní návštěvní trasu, tak i řadu nezpřístupněných prostor, zůstaly v jeskyních i zbytky starých technických zařízení, např. betonové podezdívky, schodiště, ocelové konzoly apod.

Dovolte mi navázat na sérii článků v rubrice Právo v ochraně přírody, které pojednávaly o novelizaci zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) provedené zákony č. 349/2009 Sb. a 381/2009 Sb. Podívejme se na nyní platné znění zákona z pohledu využití nových institutů správního řádu. I když správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) je v účinnosti již pátým rokem, některé jeho nové instituty, které předpokládají konkrétní úpravu ve zvláštních zákonech, se zatím zabydlely v oblasti státní správy poměrně okrajově. Jde zejména o instituty předběžné informace a opatření obecné povahy a dále o veřejnoprávní smlouvy. Je možné říci, že kromě stavebního zákona, který má v systému správního práva postavení sui generis, je zákon o ochraně přírody a krajiny jediným právním předpisem, který všechny tyto vyjmenované nové instituty správního práva využívá.