Podrobné vyhledávání v článcích

Dne 1. 1. 2013 nabude účinnosti zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony. Tato novela přináší řadu změn do stavebního zákona, mění však i další právní předpisy, které s problematikou stavebního zákona úzce souvisí, mezi nimi i zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (ZOPK). Článek je zaměřen na nejvýznamnější změny, které tato novela přináší ve vztahu k ochraně přírody a krajiny.

Účinné zavedení veřejnoprávních smluv, dohod o způsobu hospodaření, znamená významný pozitivní posun v zapojení vlastníků a nájemců do ochrany přírody a krajiny. Můžeme dnes konstatovat, po dvaceti letech od přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny, že v běžné praxi státní ochrany přírody jsou vytvořeny legislativní a formální podmínky pro plnohodnotné využití původně v zákoně zamýšlených nástrojů zapojujících hospodáře do realizace opatření ve prospěch ochrany přírody a krajiny.

Začátek letních prázdnin roku 2012 přinesl dvě zásadní události, které budou mít značný význam pro ochranu evropsky významných lokalit (EVL) v České republice. První z nich bylo přijetí nového nařízení vlády č. 208/2012 Sb., o vyhlášení EVL zařazených do evropského seznamu, které vstoupilo v účinnost 4. července 2012, druhou představovalo zahájení meziresortního připomínkového řízení k návrhu nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL, které probíhalo ve dnech 25. června – 18. července 2012. Co obě tato nařízení vlády (se zdánlivě velmi podobnými názvy) do českého právního řádu přinášejí a jakým způsobem mohou přispět k ochraně jednotlivých EVL u nás, komentuje následující článek.

Následující článek si klade za cíl upozornit na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. června 2011 ve věci C-383/09,^[1]který se týká (ne)zajištění přísné ochrany křečka polního (Cricetus cricetus) Francouzskou republikou a který může být v mnohém poučný i pro naši ochranu přírody. Komentovaný rozsudek je zajímavý v tom, že předmětem soudního přezkumu nebyla jen správná transpozice směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen směrnice o stanovištích), ale Soudní dvůr v řízení zkoumal i skutečnou efektivitu opatření přijatých Francouzskou republikou k ochraně křečka polního.

V letošním roce si připomínáme dvacet let od přijetí nejvýznamnějšího právního předpisu pro ochranu přírody – zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dovolte mi, abych jako přímý spolutvůrce zákona a účastník procesu jeho projednávání a schvalování připomenul některé souvislosti této stále platné právní normy, byť v průběhu let pozměněné.

Cílem článku je upozornit čtenáře na některé změny v právní úpravě odpovědnosti za trestné činy proti životnímu prostředí a pojednat o případném střetu odpovědnosti za trestné činy a správní delikty, zejména pokud deliktní jednání poškozuje části přírody chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny. Současně se zmiňuje o některých aspektech trestní odpovědnosti právnických osob.