Podrobné vyhledávání v článcích

Dnešní krajina je stále více ovlivňována rychle postupující výstavbou silnic, dálnic, vysokorychlostních železničních koridorů, ale i rozvojem průmyslové a bytové zástavby. Krajina v důsledku těchto změn mění svůj obraz, ale také svou funkčnost. Liniové bariéry v kombinaci s rychlým rozvojem zástavby způsobují rozpad původně souvisle obývaných přírodních celků do jednotlivých vzájemně izolovaných ostrovů, které svou velikostí již často nevyhovují požadavkům na dlouhodobé přežívání populací mnoha druhů živočichů. Fragmentace prostředí dopravní infrastrukturou a rozšiřující se zástavbou se tak v celé Evropě stává hlavním limitem pro další přežívání řady živočišných druhů. Na uvedenou problematiku se zaměřil projekt VaV-SP2d4/36/08 „Vyhodnocení migrační propustnosti krajiny pro velké savce a návrh ochranných a optimalizačních opatření“, který se uskutečnil před dvěma lety. Jeho výsledky a doporučení shrnuje tento příspěvek.

Vodní toky a jejich údolní nivy jsou ze zákona o ochraně přírody a krajiny významnými krajinnými prvky představujícími specifickou migrační trasu, na kterou jsou vázána různá společenstva a populace živočichů a rostlin, ale i lidé samotní. Budováním staveb na vodních tocích (např. jezů, přehrad či rybníků) dochází k fragmentaci dané trasy a následně k porušování či poškozování vazeb mezi zmíněnými společenstvy či populacemi. Uvedené stavby tvoří často nepřekonatelnou bariéru především z pohledu ryb a dalších vodních živočichů, a zamezují tak jejich základnímu životnímu projevu – pohybu.

V průběhu posledních století ztratilo Nizozemsko velkou část svého přírodního bohatství. Nizozemská vláda ve snaze vyvážit poškozování životního prostředí začala v roce 1990 prostřednictvím Plánu ochrany přírody uplatňovat v praxi myšlenku „zelené infrastruktury“. Dvacet let poté jsou vědecké a empirické důkazy správnosti koncepce nejen platné, ale navíc se zlepšily. Jako skutečná výzva se ale ukazuje udržení nezbytné podpory tomuto programu. Článek popisuje rozvoj nizozemské zelené infrastruktury během uplynulých dvou desetiletí. V mnohém může být inspirací pro Českou republiku.

Projekt Přeshraniční ekologické sítě ve střední Evropě (Transnational Ecological Network in Central Europe, CENTRAL EUROPE Project TransEcoNet), který probíhal od ledna 2009 do dubna 2012, si kladl za úkol navrhnout metody hodnocení historie a současného stavu ekologických sítí, do jejichž přípravy, vytváření a péče je zapojeno více států regionu. Výstupem měla být mj. prostorová databáze existujících ekologických sítí včetně doporučení, jak jejich prostřednictvím chránit biologickou rozmanitost a schopnost ekosystémů poskytovat lidem celou škálu služeb. Časová řada digitálních map pěti vybraných modelových oblastí umožní vyhodnotit fragmentaci krajiny. Řešitelé projektu navrhli zásady, jak ocenit k životnímu prostředí citlivé využívání území a kvantifikovat služby poskytované ekosystémy tvořícími ekologické sítě.

Čtvrtého října 2012 oslavil padesátku předseda redakční rady časopisu Ochrana přírodyFrantišek Pelc. Nezačneme přehledem životní poutě jubilanta, jak bývá obvyklé, ale zkrácenou citací z rozhovoru, který poskytl v r. 2006.

Kolegyně Helena Faltysová oslavila v letošním roce významné životní jubileum. Kromě toho si připomíná i 35 let práce v oblasti státní ochrany přírody a krajiny. Více než polovinu svého života tak postupně pracovala jako botanička v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody, Českém ústavu ochrany přírody a v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR.

Sborník Ekologická obnova v České republice, který byl rovněž přeložen do angličtiny pod názvem Ecological restoration in the Czech Republic, není ani zdaleka jen konferenčním sborníkem vydaným u příležitosti konání 8. evropské konference ekologie obnovy. Je to především přehledný souhrn celé řady ochranářských aktivit, nastartovaných často v minulosti, které v současnosti přinášejí zásadní výsledky v péči o druhy, biotopy i rozsáhlá území dosahující až stovek km².