Podrobné vyhledávání v článcích

V Africe žije pouze něco přes 5 000 kusů nosorožců dvourohých a přes 20 000 nosorožců tuponosých. Jakkoliv byla situace u těchto druhů v minulosti mnohem kritičtější, vzhledem k narůstajícímu pytláctví jsou to čísla stále alarmující. U severního poddruhu nosorožce tuponosého, dnes označovaného některými autory jako nosorožce Cottonova, bohužel vše nasvědčuje tomu, že se jej před úplným vyhynutím nejspíše již zachránit nepodaří, a to ani přes celosvětové úsilí. Poslední naděje se nyní upínají na využití zmražených pohlavních nebo kmenových buněk.

S geoparky se lze setkat ve většině evropských států, v Asii, Jižní a Severní Americe i v Africe, přičemž globálních geoparků UNESCO je 127 v 35 zemích. Smyslem geoparků je přiblížit geovědní problematiku běžným lidem, a to především formou jejich vlastní účasti na rekonstrukci a prožívání příběhů o tom, jak pohyb kontinentů, aktivita vulkánů, ledovcová činnost, činnost vody a větru i změny klimatu vytvářely a stále tvoří krajinu a její přírodní bohatství a jak toto všechno ve svém souhrnu ovlivňovalo a nadále ovlivňuje různorodé kultury světa a jejich svébytný land-use včetně specifického zemědělství, urbanismu, řemesel, gastronomie, zvyků, tradic a životního stylu.

Česká příroda se v posledních desetiletích potýká s výrazným poklesem biodiverzity, na kterém se podílí celá řada faktorů. K těm nejvýznamnějším patří fragmentace krajiny, urbanizace, nebo opouštění málo produktivních ploch. Zároveň se naše krajina výrazně homogenizuje a přežívají v ní tak zejména druhy široce adaptované a tolerantní. Proto může být překvapující, že těžební prostory, jako jsou pískovny a štěrkopískovny, představují jedno z posledních útočišť pro mnoho vzácných druhů rostlin a živočichů. V těchto ryze antropogenních krajinných prvcích totiž dochází k pravidelnému narušování a navracení přírody do raně sukcesních stádií. Současně se obvykle jedná o území, která nejsou tolik eutrofní jako okolní zemědělská krajina.

Letošní kampaní Pták roku chceme poukázat na důležitost různověkých druhově bohatých porostů, kde se hospodaří přírodě blízkými postupy. Za nositele tohoto poselství jsme zvolili známého „lékaře lesa“ datla černého. Kromě toho, že pomáhá kontrolovat stavy dřevokazného hmyzu, se významně podílí na zvýšení biodiverzity vytvářením hnízdních příležitostí pro mnoho dalších ptačích druhů a v neposlední řadě svým jedinečným zjevem nenapodobitelně oživuje naši přírodu.

Ještě na začátku 20. století byla rozlehlá dvorana zvaná Hlavní dóm největší jeskynní prostorou na území České republiky. Její členité a nepřehledné dno a několik slepých odboček bylo i pro ostřílené badatele mnohdy oříškem, aby nalezli správnou chodbu ven. Snad i pro malou dívku Kateřinku, která dle legendy v jeskyni zabloudila, když do ní šla hledat ztracenou ovečku a již nikdy nenašla cestu zpět. Po objevení významného pokračování s mimořádně bohatou krápníkovou výzdobou byla Kateřinská jeskyně zpřístupněna veřejnosti. Zároveň patří k významným archeologickým a paleontologickým lokalitám. Zvláště v posledních letech jsou její mohutné prostory předmětem vědeckých výzkumů.

V pátém čísle tohoto časopisu z roku 2012 uveřejnil autor Petr Zajíček zajímavý článek, informující čtenáře, že se pracovníkům Správy jeskyní ČR, oddělení péče o jeskyně, podařilo o rok dříve (tj. 2011) po více než sto letech znovu objevit zapomenutý a dle některých zdrojů dávno zničený plán jeskyně Výpustku z roku 1807. Záměrem dnešního článku je poukázat na skutečnost, že možná existuje (existovala) i další mapa moravské krasové jeskyně.

Ještě před půlstoletím se pobřeží Karibského moře na severovýchodě Yucatánu nelišilo od zbytku zmiňovaného mexického poloostrova, snad jen bělostným jemným pískem, pokrývajícím pusté pláže táhnoucí se na délku desítky kilometrů. V lednu 1970 přistoupila federální vláda k riskantnímu kroku. Rozhodla se vybudovat v tropickém vlhkém prostředí nikoli na zelené louce, ale na vskutku azurovém břehu zbrusu nové letovisko. Jméno dostalo podle jednoho z ostrovů, sevřených úzkou pevninskou kosou – Cancún.

K nejaktuálnější problematice ochrany přírody dnes patří invazní druhy. Je přitom třeba rozlišovat mezi druhem nepůvodním a druhem invazním. Ze současné platné národní legislativy vyplývá, že nepůvodním druhem je živočich nebo rostlina zavlečená nebo vysazená mimo přirozený areál rozšíření. Legislativa EU dále vymezuje jako invazní nepůvodní druh, u něhož bylo zjištěno, že jeho zavlečení či vysazení nebo šíření ohrožuje biodiverzitu a také související ekosystémové služby, nebo na ně má nepříznivý dopad.