Podrobné vyhledávání v článcích

Chráněná krajinná oblast Pálava letos slaví čtyřicet let od vyhlášení. Načerpat informace o přírodě, krajině i historii tohoto území mohou zájemci na nově spuštěném webovém atlasu.

V jubilejním roce pořádá Správa Národního parku Podyjí odbornou konferenci, jejíž název je uveden v titulku tohoto článku. Konference  se koná 22.– 23. 11. 2016 v Louckém klášteře ve Znojmě a klade si za cíl zrekapitulovat výsledky výzkumu ve všech tematických oblastech za posledních 25 let, nalézt bílá místa a dosud nedostatečně prozkoumané oblasti, a nastínit možnosti dalšího směřování výzkumných aktivit v zájmovém území. Program konference je již naplněn přednáškami i postery.

V resortu ochrany přírody jsou mladší generací pomalu střídáni pamětníci začátku devadesátých let, kteří zažili vznik národních parků v České republice. Nebude proto od věci připomenout si v tomto kontextu počátky Národního parku Podyjí – našeho nejmenšího a zároveň jediného území na Moravě, vyhlášeného v této kategorii.

Na jaře roku 2015 byla bez zvláštních oficialit uvedena do provozu nová naučná stezka, která seznamuje návštěvníky s přírodními poměry malebného údolí říčky Vošmendy na pomezí obcí Bozkov, Jesenný a Roztoky u Semil. Stezka vznikla díky projektu podpořenému z Operačního programu Životní prostředí, který realizovala obec Bozkov ve spolupráci s Krajským úřadem Libereckého kraje a Českou speleologickou společností, základní organizací 5-01 Bozkov.

Národní přírodní rezervace Kněžičky vznikla v roce 2006 jako „nástupnická rezervace“ známější Žehuňské obory, která byla spolu se sousedícím Žehuňským rybníkem vyhlášena v roce 1948 z iniciativy tehdejšího majitele Zdeňka Radslava Kinského. 

V říjnu 2015 podepsali ředitelé Národní agentury pro chráněná území Albánie a Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky Zamir Dedej a František Pelc Memorandum o spolupráci.

Tvrzení, že vývoj lidské civilizace je od samého počátku těsně spjat s přírodou, může znít jako banalita. Přitom ve světě přibývá obyvatel, zejména dětí, kteří se do přírody dostávají stále méně a méně. Uvedený posun není jen důsledkem pokračujícího úbytku člověkem neovlivněného prostředí, ale i postupně se rozšiřující nabídky dalších činností. Americký ekolog a publicista Richard M. Pyle v roce 1993 trefně nazval odcizování se lidí přírodě „vymíráním zkušeností“.

Jeden z na naší planetě nejrozšířenějších herbicidů čelí v poslední době vážným podezřením, že není až tak neškodný, jak o něm jeho výrobci několik desetiletí tvrdili. V roce 2015 byl zařazen na seznam potenciálních karcinogenů a v červnu 2016 jeho registraci (tedy povolení prodávat) zamítl Evropský parlament. Evropská komise pak na nátlak zemědělců registraci prodloužila o 18 měsíců, během nichž má být toxicita přípravku definitivně prozkoumána. Výsledek se dozvíme zhruba v polovině roku 2017.

„Národ, který si zničí svou půdu, zničí sám sebe,“ prohlásil v roce 1937 Franklin Delano Roosevelt. Ve 30. letech 20. století zapříčinily ve Spojených státech k přírodě nešetrné zemědělské postupy, umocněné opakovaným suchem, řadu prachových bouří. Velká mračna půdy vítr odnášel z Velkých plání ležících mezi Skalnatými horami a řekou Mississippi až na východní pobřeží USA. Vždyť i nositel Nobelovy ceny za literaturu John Steinbeck popisuje v poutavém románu Hrozny hněvu nemalé důsledky katastrofální větrné bouře z května 1935.