Podrobné vyhledávání v článcích

Loňské třetí číslo Ochrany přírody obsahovalo článek věnovaný rozšíření CHKO Kokořínsko o oblast Dokeska a také text o obtížném návratu vlků do České republiky. Jsem rád, že mohu na tato témata navázat a spojit je do jednoho příspěvku. Na začátku roku 2014 totiž poprvé fotopast zachytila vlka na Dokesku u Břehyňského rybníka v NPR Břehyně-Pecopala, což vyvolalo vcelku oprávněný mediální ohlas. V létě 2014 se podařilo na stejném území potvrdit rozmnožování vlků a odchov jejich mláďat. Ale zpět na začátek.

Zimující netopýři na území České republiky využívají především různých podzemních prostor. Často se jedná o sklepy, štoly, chodby, historická opevnění nebo krasové a nekrasové jeskyně. Nejpočetnější zimoviště nalezneme v krasových jeskyních. Tato skutečnost je dána především velikostí podzemních prostor, teplotními poměry a reliéfem stěn a stropů. Oproti nim jsou nekrasové (pseudokrasové) jeskyně, dalo by se říci, jen „chudé příbuzné“. Přesto i v nekrasových jeskyních jsou na území ČR významná zimoviště. Autoři se aktivně věnují sledování pseudokrasových oblastí, především v oblasti východních Čech, kde se jim podařilo objevit několik nových zimovišť (např. jeskyně Na Svinčici). Své výsledky porovnávají s publikovanými daty o výskytu netopýrů, kterých je však z oblasti pseudokrasových jeskyní poskrovnu. Zde uvádíme zimoviště, která patří k nejzajímavějším z nich.

Horní Labe je na území ČR rozděleno 93 příčnými stavbami na samostatné části s populacemi ryb, které se druhovou pestrostí od sebe příliš neliší. Vyšší druhové zastoupení najdeme spíše v proudivějších úsecích, než ve stagnujícím prostředí jezových zdrží. Výrazně nadějnější pro ichtyofaunu je situace na dolním toku Labe za naší hranicí.

Vážení čtenáři,

nedávno (2. dubna) jsem měl možnost navštívit konferenci „Vybrané problémy ochrany přírody a krajiny a možnosti jejich nápravy s využitím evropských a národních dotačních programů“ pořádanou AOPK ČR spolu s Fakultou životního prostředí ČZU.

Rozpadlé smrčiny s borůvčím a dostatkem volných ploch tetřevu hlušci svědčí. Na Moravsku se vyskytuje jeho nejsilnější populace u nás.

Naučná stezka na Medníku není nejstarší, jak se často tvrdí. Přesnější by bylo říkat „nejstarší novodobá“, protože nejstarší doloženou naučnou stezku na našem území zřídil amatérský přírodovědec Rudolf Kögler již ve 40. letech na Krásnolipsku. To však nic nemění na tom, že právě stezka na Medníku je „pramatkou“ všech dalších naučných stezek u nás. Letos je tomu právě 50. let, kdy tato stezka vznikla.

Kubíková J., Kříž J., Hrouda L., Skalická A.
Dokořán 2014, Praha, 270 str., 24 barevných
tabulí, geologická mapa a mapa ZCHÚ
na předsádce.