Podrobné vyhledávání v článcích

Dopady vysokých stavů zvěře na lesy a jejich obnovu jsou v České republice intenzivně studovány již dlouhou dobu. Výsledky ukazují devastující efekt na stromové i bylinné patro lesních porostů a obavy o budoucnost přírodovědně cenných lokalit vedly i ke vzniku apelů (př. Botanospol.cz, 2021). Vliv přezvěření na nelesní ekosystémy stál donedávna na okraji zájmu ochrany přírody. Ukazuje se nicméně, že zvěř může představovat významný ohrožující faktor také pro biotopy skalních stepí, zdejší populace vzácných druhů rostlin a návazně pak ostatních skupin organismů. Riziko narůstá v souběhu s dalšími nepříznivými okolnostmi, kterými mohou být periody extrémního sucha, přirozená zranitelnost izolovaných populací nebo biologické invaze. 

Divoké výkyvy počasí z posledních let negativně dopadají na celou řadu druhů hmyzu včetně denních motýlů. Mezi nejvíce postižené patří nejen letní xerotermní druhy, jejichž biotopy se v době jejich letu vlivem extrémního sucha mění v nehostinnou poušť bez nektaru a živných rostlin, ale poněkud nečekaně i některé druhy s jarní aktivitou. Ty totiž pro změnu decimuje nebývale chladné a deštivé počasí v době jejich letové periody, které se poslední dobou stává normou stejně jako letní sucho. Patří k nim i modrásek východní, na jehož příkladu lze situaci způsobenou vlivem klimatických extrémů názorně demonstrovat.

V prvých letech existence CHKO Beskydy byla ochrana živočichů zaměřena především na velké a nápadné druhy jako rys, medvěd, vlk, tetřev. Mnoho úsilí bylo věnováno ochraně obojživelníků a jejich biotopu. Časové i technické možnosti získávání dat byly tehdy omezené a jednalo se spíše o náhodně získané údaje. Prováděný zoologický průzkum maloplošných chráněných území měl především základní informativní charakter. Až později se vzhledem k novým možnostem monitoring zaměřil i na další vzácné a ohrožené druhy, které sice nejsou tak nápadné a pro veřejnost atraktivní, ale tvoří neméně důležitou součást lesních i nelesních ekosystémů.

Padesát let je dostatečně dlouhá doba, během které lze vnímat proměnu i tak stálého prostředí, jakým je les. Pokud začneme chápat lesní prostředí v kontextu širší historie daného území, zjistíme, že v průběhu staletí postupně docházelo k mnoha radikálním proměnám krajiny. Platí to i pro beskydské lesy, jejichž současná podoba má kořeny ve své historii, utvářené lidskou činností v původně přírodním prostředí. 

CHKO Beskydy slaví!

Viděl jsem kvanta přenádherných lokalit v národních parcích Čech a Moravy. Nemálo CHKO Moravy a Čech. Se ví...! – Nedalo mi to, odkojen vodou z beskydských potoků a říček, nedalo mi to, abych nesrovnával. Odpusťte proto nepolepšitelnému patriotovi, ale Beskydy… 

Půl století. To je doba, za kterou se může krajina obývaná člověkem proměnit velmi výrazně. Před padesáti lety, přesněji 5. března 1973, byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Beskydy. Tou dobou se „nadšeně“ budoval socialismus a mnohé dnes již nepředstavitelné záměry byly směřovány právě do Beskyd. Ať už to byla podpora chatové výstavby pro dělníky z Ostravska, nebo přeměna horských pastvin a luk na ornou půdu, jakožto náhrada za pole zničená při těžbě uhlí. Rozvíjela se nová infrastruktura v údolích, lidé opouštěli dřevěnice s políčky na horských svazích a stěhovali se do center obcí. Na kopcích postupoval les a v údolích výstavba. Luk a pastvin, stejně jako ovcí, orchidejí a hmyzu, ubývalo. Pokud se podíváme do padesátileté historie CHKO, zjistíme, že s některými požadavky na využití krajiny se potýkáme dodnes a o jiných víme už jen od pamětníků. 

Dne 14. listopadu 2022 vyhasl předčasně život velkého člověka. Ten den jsme někteří z jeho kamarádů vyrazili ven zavzpomínat na Jirku o samotě a nechat projít bolest nohama do země. I ptáci jako kdyby o odchodu svého velkého zastánce věděli. Všude bylo hrobové ticho.

František Pelc se narodil 4. října 1962 v Turnově a tomuto městu zůstal věrný dodnes, žije zde s manželkou Ivetou a spolu zde vychovali své dva syny Marka a Adama. Již na druhém stupni základní školy propadl své celoživotní zálibě – poznávání přírody, která je už 35 let jeho profesí a posláním.

V článku otištěném na stránkách tohoto časopisu (OP, č. 1/2022) jsem se pokusil upozornit na slibné (a náročné) výzvy Strategie pro ochranu biologické rozmanitosti EU do roku 2030 a současně na prakticky chybějící diskusi v rámci ochrany přírody v ČR, jak tyto výzvy naplnit. Těžištěm článku byla úvaha o možnostmi naplnění přísné ochrany přírody na 10 % území České republiky. Článek přinesl argumentaci, proč by měla být i tato náročná vize mezi ochranáři diskutována, řešena a – vhodným způsobem a schůdnými cestami – naplňována