Podrobné vyhledávání v článcích

Jak se žije lidem a přírodě v antropocénu
Anthropocene. A very short introduction
Ellis E. C.
Oxford University Press Oxford 2018. 208 str. ISBN 978-0-19-879298-7. Internetové knihkupectví Amazon nabízí brožovanou publikaci za 10,75 USD.

Gerža M. (2019): Orchideje Orlických hor a podhůří.
Eva Kučerová, Vydavatelství SEN, Hlinné

S RNDr. Šárkou Neuschlovou jsem se poprvé setkal někdy v roce 1988. Byla tehdy zaměstnána, už jako odborná pracovnice s mnohaletou praxí, na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě. Zajímal jsem se o místo a ona mě tenkrát od práce v profesionální ochraně přírody trochu zrazovala: „víte, zákony nám příliš možností ovlivnit dění neumožňují a naše materiální vybavení to také není žádná sláva…“

Více než 1800 stránek textu připravovaného tři roky. Jeho autoři a redaktoři přečetli na 15 000 recenzovaných článků v časopisech, sbornících a knihách a dalších ověřitelných informačních zdrojů a vypořádali na 22 000 připomínek recenzentů. Uvedená čísla charakterizují dlouho očekávanou zprávu o stavu celosvětové biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb. Uveřejnila ji Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES), odborný panel OSN zaměřený na uvedenou problematiku (viz Ochrana přírody, 71, 3, 44―47, 2016). Její v pořadí již 7. plenární zasedání se uskutečnilo 29. dubna ― 4. května 2019 a hostilo jej pařížské ústředí Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation, UNESCO). Vysoce informativní dokument podrobně hodnotící stav přírody a služeb, které poskytuje lidské společnosti, sepsalo více než 450 expertů z 50 států. Nechyběli mezi nimi ani pracovníci Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Brno, Univerzity Karlovy v Praze/Jihočeské univerzity České Budějovice, Masarykovy univerzity v Brně a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Ve dnech 11.–13. září 2019 se ve Špindlerově Mlýně pod záštitou Ministerstva životního prostředí za podpory Státního fondu životního prostředí ČR uskuteční první ročník odborné vědecko-vzdělávací konference Krkonoše – příroda a lidé (Krkonoše Mountains – Nature and People). Nejedná se o úplnou novinku na poli významných odborných konferencí a vzdělávacích akcí, které jsou spojeny s prezentací aktuálních poznatků živé i neživé přírody, problematiky ochrany přírody a jejího managementu domácích i zahraničních autorů a výzkumných skupin. Konference kontinuálně navazuje na dlouholetou tradici vědeckých konferencí, které v tříletých intervalech střídavě na obou stranách Krkonoš pořádaly správy obou národních parků (KRNAP/KPN) a které od roku 1991 nesly název Geoekologické problémy Krkonoš. Změna názvu, ale i struktury této tradiční vědecké akce je reflexí celé řady podnětů a připomínek, jež vycházejí ze současných vědeckých témat a aktuálních problémů spojených s naším nejvyšším pohořím, ale i s dalšími horami a chráněnými územími spadajícími do Sudetské soustavy.

Jedním z důvodů, proč na přelomu 60. a 70. let 20. století vzniklo celosvětové hnutí na ochranu životního prostředí, se stalo zjištění, že na Zemi neexistuje žádné místo, a to ani na souši a sladkovodních vodách, ani na moři, které by vůbec nebylo ovlivněno lidskou civilizací. Podle uznávaných odhadů již člověk stačil poškodit dvě třetiny zemského povrchu: lidé přímo či nepřímo významně přeměnili plné tři čtvrtiny souše a zbývající čtvrtinu tvoří zaledněné nebo odlehlé plochy, zatímco ke zlepšení stavu došlo za posledních 30 let jen na 2,7  % celkové rozlohy suchozemských ekosystémů (IPBES 2019, UNEP 2019). Není divu, že pokračující a často velkoplošné ničení souše negativně ovlivňuje životní úroveň přinejmenším 3,2 miliardy obyvatel naší planety (IPBES 2018). Převedeno na peníze: ročně nás stojí necitlivý přístup k prostředí jenom ve ztrátách ekosystémových služeb (přínosů, poskytovaných ekosystémy lidské civilizaci) 10–17  % světového hrubého produktu (UNEP 2019). Není žádným tajemstvím, že degradace přírody postihuje nejvíce Afriku na jih od Sahary, jihovýchodní Asii a Latinskou Ameriku. Přestože se úbytek lesů na Zemi v letech 2010–2015 snížil, přišli jsme od začátku tisíciletí o milion čtverečních kilometrů zmiňovaného typu zemského pokryvu (UNEP 2018). Vzhledem k tomu, že brazilská vláda vyhlásila amazonský prales za čistě přírodní zdroj a poptávka po palmovém oleji neklesá, v roce 2016 zaznamenaný globální úbytek lesa o rozloze 250 000 km² musíme považovat za vskutku rekordní. Ještě mnohem hůře jsou na tom mokřady. Ve 20. století jich – pokud jde o plochu – na souši zmizelo 69–75  %: roční úbytek, ačkoliv i on se v poslední době snížil, je tak třikrát větší než v případě lesů (Davidson 2014, WCMC 2017).

Dne 18. 5. 2019 se v prostorách Slovenského muzea ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovském Mikuláši uskutečnilo slavnostní shromáždění k 50. výročí založení SZOPK (Slovenského zväzu ochrancov prírody a krajiny). Průřez historií SZOPK přednesla jeho předsedkyně, RNDr. Oľga Removčíková a bude představen na jiném místě. K jakým zásadním změnám v průběhu 50 let v SZOPK došlo? Zlomovým rokem byl rok 1989, což budu prezentovat na ZO SZOPK Slovenský raj.

Vykupování pozemků do soukromého vlastnictví neziskových organizací je jeden ze směrů, kterým se ubírá moderní ochrana přírody. Český svaz ochránců přírody není v tomto směru výjimkou a již několik let koordinuje hnutí pozemkových spolků a provozuje ochranu cenných lokalit v soukromém vlastnictví. Pozemkové spolky se starají buď o vykoupené lokality, anebo o pozemky, které jim vlastník pronajímá či s nimi uzavírá jiné typy dohod. Spolky pak pomocí péče šité na míru vytvářejí nebo uchovávají vhodné přírodní podmínky nebo na místě zachovávají kulturní tradice. Na základě této činnosti má ČSOP zájem zařadit se do projektu LIFE ELCN (European Private Land Conservation Network) ― projektu, který sdružuje organizace, které se touto činností zabývají. Díky tomu byl ČSOP přizván k dobrovolnickému táboru s pracovní činností, který se konal v dubnu 2019 v Portugalsku s návazností na možnou účast v příštím projektu LIFE ELCN.