Podrobné vyhledávání v článcích

“Stromy nejsou jen krásné na pohled, ale po tisíciletí provázejí člověka i jako jeho pomocníci: léčí, ochraňují, poskytují obživu – lze téměř bez nadsázky říct, že bez nich by na Zemi nebyl život. Stromy jsou však i dávnými svědky našich dějin – vždyť jejich věk nezřídka několikanásobně převyšuje věk člověka. Vydejme se tedy po stopách těchto moudrých svědků historie a zaposlouchejme se do jejich příběhů.“

Těmito slovy uvádí autorka Marie Hrušková vydání již několikáté publikace věnované stromům v České republice. Za výtvarné spolupráce Jaroslava Turka tak již vznikly knížky Památné stromy(I. díl 1995, II. díl 2001, Stromy pamatují(1998) anglická verze What trees remember(1998).

Lüneburger Heide – Lüneburské vřesoviště v Dolním Sasku, SRN, první evropské velkoplošné chráněné území vyhlášené mimo vysokohoří či daleký sever, je obrazem vývoje územní ochrany přírody od ochranářských mýtů až po seriózně ekologicky zdůvodněný management. Naplňuje všechny funkce chráněných území: ochrana biodiverzity, vědecký výzkum, řízená péče, výchova a osvěta i rekreace.

Historie zoologických zahrad sahá do samých počátků lidské civilizace. Zvídavost a touha člověka objevovat a těšit se z krás přírody byly jedním z důvodů, proč člověk začal chovat různé druhy živočichů nejen pro obživu, ale i pro potěchu a poznání. Zoologické zahrady prošly dlouhým a složitým vývojem – od starověkých dvorů přes středověké zvěřince, renesanční menažerie plné živoucích kuriozit až po moderní zoologické zahrady přístupné všem občanům.

Od poloviny září do konce října 2011 navštívila skupina čtrnácti dobrovolníků čtyři chráněné krajinné oblasti: Pálavu, Labské pískovce, Broumovsko a Křivoklátsko. Po předchozí dohodě s jednotlivými správami a podle jejich pokynů pomáhali v těchto hodnotných územích s péčí o přírodu. Přispěli k zachování její rozmanitosti a krásy a zároveň ji připravili pro pobyt a rekreaci široké veřejnosti.

Zdravý životní styl je v naší konzumní společnosti často diskutovaným tématem. Stále více si uvědomujeme, že je výhodnější nemocem předcházet než je dlouhou dobu léčit. Pro mnoho tradičních kultur je však tato pravda známa po tisíce let a je základem jejich medicín, které oproti západní medicíně používají k léčení výhradně přírodní látky. Například autoři knihy Chinese Herbal Medicineanalyzovali 400 složek léčivých směsí využívaných v tradiční čínské medicíně – 88 % z nich bylo rostlinného původu a asi 13 % živočišného. Pouze necelá 3 % pocházela z živočichů, kteří jsou v přírodě ohroženi. U rostlin je však toto číslo mnohem vyšší.

Ztráta biodiverzity je v současnosti jedním z nejvýznamnějších negativních jevů, kterým se snaží lidská společnost čelit v oblasti ochrany přírody. Jedná se o celosvětový problém, který je dobře zdokumentován i ve střední a západní Evropě. Zastavit její pokles do roku 2020 je jedním z hlavních cílů Evropského společenství a prioritou všech 168 států, které ratifikovaly světovou Úmluvu o ochraně biologické rozmanitosti. Je to však nelehký úkol. Faktorů, které stojí za ztrátou biologické rozmanitosti, je celá řada a často působí velmi rozdílně. V řadě případů obecná ochrana ekosystémů nestačí k jejich záchraně bez bližšího zaměření na biologii konkrétních ohrožených druhů. Chceme-li tedy našim ohroženým druhům skutečně pomoci, musíme je lépe poznat.

Problematika invazního akátu je v lesnických i ochranářských kruzích dlouho diskutovaná, což může vyvolat zdání, že se jí věnuje celkem velká pozornost. Ve skutečnosti je péče o akátové porosty ve srovnání s jinými invazními druhy (zejména bolševníkem a křídlatkami) poněkud opomíjena, a to i přesto, že akát najdeme na seznamu 31 nebezpečných invazních druhů České republiky a jeho přítomnost je v řadě chráněných území velmi problematická.

Už celých pět let slouží jeskyně Výpustek nedaleko Křtin v Moravském krasu veřejným prohlídkám. Návštěvníci mají možnost procházet podzemní vojenský kryt, který byl ještě v nedávné době tajným objektem, seznamují se pohnutou historií tohoto významného jeskynního systému a obdivují jeho přínos vědě zvané paleontologie. Z příspěvků Ministerstva životního prostředí ČR byla trasa podzemními prostorami upravena a osvětlena. Tím však pozitivní změny dříve značně poznamenané jeskyně neskončily. Každým rokem dochází k budování nových prvků přímo na prohlídkové trase nebo naopak k odstraňování neestetických a nežádoucích deponií, které se ve Výpustku v minulém století nahromadily. Z jeskyně se postupně stává podzemní přírodní muzeum historie a paleontologie.

„Železné hory jsou geologické smetiště na dvorku Českého masivu.“ (Josef Vachtl)

„Ten, kdo najde dobré koště na jeho uklizení, získá klíč k rozluštění historie Českého masivu.“ (Daniel Smutek)