Podrobné vyhledávání v článcích

Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou unikátním jeskynním systémem hydrotermálního původu. Leží v údolním svahu řeky v lázních Teplice nad Bečvou nedaleko města Hranice. Celková délka systému činí 1435 m, návštěvní trasa je dlouhá 375 m. Spolu s dalšími 13 zpřístupněnými jeskyněmi u nás jsou organizačně začleněny do Správy jeskyní ČR.

Velké šelmy, vlk obecný (Canis lupus), medvěd hnědý (Ursus arctos) a rys ostrovid (Lynx lynx), se v poslední době šíří na našem kontinentě i do míst, kde v minulosti byly zcela vyhubeny nebo kde se jejich počet v důsledku pronásledování člověkem výrazně snížil. Příčinu návratu zmiňovaných savčích predátorů spatřujeme nejen v jejich dlouhodobé ochraně alespoň v části jejich areálu rozšíření, ale i v jejich překvapivé schopnosti se přizpůsobit životu také v lidmi značně pozměněné krajině a v neposlední řadě ve zvýšení stavů základní kořisti. Není žádným tajemstvím, že hustota volně žijících velkých kopytníků v Evropě je v současnosti nejvyšší v historii.

Pozorování ptáků a často dobrodružné výpravy za nimi patří také u nás mezi populární koníčky. K tomuto účelu existuje velké množství určovacích klíčů domácího i zahraničního původu a každý si jistě vybere podle svých znalostí, nároků nebo i peněženky. S knižními průvodci přírodou a nejlepšími lokalitami České republiky je to horší. Mezeru na trhu v případě našich opeřenců se snaží zaplnit nová kniha „Kam za ptáky v České republice“ z nakladatelství Grada. Přípravy a řízení početného kolektivu spoluautorů se ujala Alena Klvaňová, zkušená šéfredaktorka ornitologického časopisu České společnosti ornitologické Ptačí svět. Ke spolupráci pozvala regionální znalce a výsledkem je opravdu vydařená publikace pro široký okruh zájemců o přírodu a putování za ptáky napříč Českou republikou.

Jeskyně – cenné a chráněné přírodní památky – jsou jedním z nejdůležitějších míst pro zimní hibernaci letounů, tedy u nás netopýrů a vrápenců. Podzemní prostory se stálou roční teplotou kolem osmi stupňů a vysokou vzdušnou vlhkostí umožňují překonat těmto zajímavým nočním živočichům pro ně nepříznivé roční období s nedostatkem potravy. Střídání letních stanovišť, převážně na půdách budov, a zimních stanovišť v podzemních prostorách, patří k základním a nutným podmínkám pro jejich přežití a úspěšnou reprodukci v našem klimatickém pásmu.

Ochrana přírody tradičně věnuje zvýšenou pozornost druhům volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a dalších organismů, jako jsou kupř. houby, kterým hrozí ve zvýšené míře nebezpečí, že budou vyhubeny nebo vyhynou. Stále častěji se ocitáme v situaci, kdy mezi druhy bezprostředně ohrožené vymizením musíme počítat i donedávna zcela běžné organismy. Vhodným příkladem zůstává druhá největší kočkovitá šelma – lev (Panthera leo).

Snaha českých přírodovědců a ochránců přírody o ochranu unikátního dyjského údolí, kterou podpořili i obyvatelé rakouského příhraničí, nakonec vyústila ve vyhlášení Národního parku Podyjí. Stalo se tak již před pětadvaceti lety. Péče o území přinesla v řadě oblastí své plody, odhalila však i mnohé nové výzvy.

Když jsme v roce 2013 připravovali seminář k 150. výročí objevení Chýnovské jeskyně, společně s konceptem svého referátu mi profesor Vladimír Homola tehdy poslal i kopii strojopisu s názvem „Ochrana přírody ve speleologii“. Na dokumentu bylo uvedeno datum 21. 1. 1945. Asi není příliš obvyklé publikovat texty, od jejichž vzniku uplynuly desítky let. Existují však případy, kdy takový materiál může být až překvapivě aktuální a přitom nabídnout i zajímavý pohled na dané téma s časovým odstupem.

Přijíždí-li se do CHKO Litovelské Pomoraví ze západu od Mohelnice, nebo z východu od Olomouce, vystupuje nad pravým břehem řeky Moravy nepřehlédnutelný, ve směru SZ–JV protažený, výrazný geomorfologický hřbet Třesín (345 m). Je největší vápencovou krou devonských vápenců Mladečského krasu. Již pouhý pohled na jeho strmý severní zlomový svah s vápencovými skalisky, prudce padající do údolí řeky Moravy je zcela jedinečný. Největší a nejvýznamnější přírodní bohatství však Třesín ukrývá ve svých hlubinách. Tvoří je rozsáhlý a členitý systém Mladečských jeskyní, jehož současná délka je 1250 m,
z toho je 380 m zpřístupněno pro veřejnost.

Národní parky se považují všude ve světě za nejcennější, nejpozoruhodnější části přírody, za výkladní skříň místní ochrany přírody. Mají být – a také většinou jsou – spravovány úřadem zřízeným vládou státu, resp. jejím ministerstvem, a je jim věnována všestranná péče materiální i personální. Taková je teorie a ideál; a ačkoliv víme, že v řadě zemí na světě se tato teorie neshoduje tak úplně s praxí, je třeba přiznat všeobecnou snahu tohoto ideálu dosáhnout.