Podrobné vyhledávání v článcích

nemohli jste nezaznamenat (a pokud jste si opravdu nevšimli, jste šťastlivci), že Českou republiku i většinu ostatních zemí Evropské unie doprovázejí v posledních letech hospodářské potíže. A k nim se přidává nejistota, jak bude dál vypadat společný evropský prostor. Obojí má samozřejmě vliv i na ochranu přírody. Poctivě řečeno, ochrana přírody prochází stejně jako mnohé další veřejné služby nejednoduchým obdobím, troufám si tvrdit, že nejsložitějším po sametové revoluci. Všichni šetří, kde se dá, a jinak tomu není ani v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR. Za poslední rok jsme propustili zhruba stovku zaměstnanců a vážně se zabýváme tím, že budeme muset některé agendy ještě zredukovat či zjednodušit. Samozřejmě tak, aby nebyla bezprostředně ohrožena péče o to nejcennější, co v naší krajině doposud máme. Státní rozpočet a ekonomický výhled na příští roky opravdu nejsou žádným důvodem k optimismu. Ochrana přírody je prostě integrální součástí okolní reality a nežije a nemůže žít ve vzduchoprázdnu. Nerad bych, aby tento úvodník vyzněl příliš bolestínsky, jako zástupce vydavatele tohoto časopisu však považuji na prahu nového roku za férové vysvětlit, v jakých mantinelech se pohybujeme.

Invazní nepůvodní druhy, tedy organismy lidmi úmyslně vysazené nebo neúmyslně zavlečené mimo areál rozšíření a ohrožující původní druhy, biotopy nebo ekosystémové procesy (viz rámeček na straně 27), bývají někdy považovány za druhé největší nebezpečí pro biologickou rozmanitost hned po rozpadu, poškozování a úbytku přírodního prostředí (Wilcove et al.1998). S pokračující globalizací se problém netýká již jen izolovaných ekosystémů, jako jsou ostrovy nebo horské hřbety. Odhaduje se, že počet invazních nepůvodních druhů modelových taxonů, typů prostředí nebo částí kontinentů, u nichž máme k dispozici věrohodné údaje, se v Evropě za posledních 35 let zvýšil o 76 % (Butchart et al.2010).

Na seznamu knih dokumentujících přírodní krásy České republiky se nedávno objevila výpravná obrazová publikace s názvem Národní parky České republiky. Jejím autorem je vynikající fotograf, přírodovědec a zakládající ředitel národního parku České Švýcarsko Zdeněk Patzelt.

Krkonošský rodák Ing. Jan Hřebačka byl do funkce ředitele Krkonošského národního parku, kde předtím 14 let pracoval jako zástupce provozního náměstka ředitele a vedoucího péče o les, jmenován v roce 2008. Je považován za předního lesnického odborníka, mj. se podílel na aktivitách nizozemské nadace FACE pro obnovu krkonošských lesů postižených imisemi, či na certifikaci lesního hospodaření v Krkonoších v kvalitě FSC.

I s ohledem na to, že Stát Izrael vznikl teprve v roce 1948 a nejen první roky jeho existence poznamenaly boje za jeho udržení, snahy o absorbování nových přistěhovalců a intenzivní rozvoj zemědělství a průmyslu více než zájem o péči o přírodu a krajinu, působí dnešní údaje o územní ochraně až neuvěřitelně. Dosud bylo v Izraeli zřízeno 65 národních parků a kolem 170 přírodních rezervací. Vyhlášení dalších zhruba 50 národních parků a 200 rezervací se připravuje.

Rozsáhlá krasová území jsou po stránce zoologické i na počátku třetího tisíciletí terra incognita. Vápencová krajina ukrývá nespočet jeskyní představujících extrémní životní prostředí se zcela zvláštními podmínkami, které se v průběhu dlouhých období neměnily. Umožnily tak zachování celé řady živočišných druhů, jež v povrchových ekosystémech nenajdeme.

Potápníci, vodomilové i čolci patří mezi ohrožené skupiny živočichů. Znalost jejich rozšíření, stavu populací, působících a ohrožujících vlivech je nezbytná pro zajištění vhodné péče jak o druhy samotné, tak o jejich stanoviště. Živolovné pasti jsou jednou z několika metod určených pro získávání těchto informací. Jsou založeny na lákání zvířat na návnadu a při jejich využívání se postupuje podle platné české legislativy.

Schválením „euronovely“ zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 2004 byl do českého právního řádu zaveden nový institut – finanční náhrada hospodářům (vlastníkům či nájemcům zemědělské půdy, lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže) za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření v důsledku omezení zohledňující zájmy ochrany přírody (tzv. újma). Újmu na území celé ČR s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem poskytuje AOPK ČR. Přestože se tento ekonomicko-právní nástroj užívá již sedm let, stále dochází k vývoji v jeho aplikaci, a to zejména zpřesňováním v rámci metodického vedení MŽP (stanovisek výkladové komise ministra životního prostředí) a dále judikaturou.

Judikáty Nejvyššího správního soudu k opatřením obecné povahy jsou četné. Následující text vedle vymezení rámce soudního přezkumu opatření obecné povahy blíže rozebírá rozsudky tohoto soudu, jimiž byly zrušeny část Návštěvního řádu NP Šumava a nařízení o omezení vstupu na území národního parku Šumava, vydané podle § 64 zákona o ochraně přírody a krajiny.