Podrobné vyhledávání v článcích

V posledních letech narůstající populace rybožravého predátora volavky popelavé (Ardea cinerea) je důvodem k nevraživým reakcím rybářů. Tato situace podnítila potřebu vytvořit návrh metodického pokynu, který by upravil a sjednotil postup orgánů ochrany přírody při rozhodování o stanovení odchylného postupu podle zákona o ochraně přírody a krajiny při ochraně volavky popelavé z důvodu prevence závažných škod v rybářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů.

Charakter jedinečné krajiny Poodří na severní Moravě je určován především řekou Odrou, jejíž početné meandry s navazujícími systémy mrtvých ramen a tůní zde vytvářejí hodnotný mokřadní ekosystém. Struktura krajiny, charakteristická střídáním vodních toků a vodních ploch s menšími celky lesa a s rozsáhlými zemědělsky využívanými pozemky – loukami i ornou půdou s rozptýlenou zelení – byla ovlivněna dlouhodobým působením člověka.

Území Sedmihorského mokřadu leží v nejstarší části CHKO Český ráj. Je pozoruhodným mokřadním biotopem s bohatou druhovou pestrostí, v níž vyniká zejména avifauna; mj. zde hnízdí početná populace modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula). Lokalita v údolní nivě říčky Libuňky pod hruboskalským skalním městem o rozloze kolem 25 ha je již pár desítek let ponechána na pospas přírodě a právě díky tomu se stává každým rokem o něco bohatší a podivuhodnější.

Rozsáhlý projekt Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí(MA, Millennium Ecosystem Assessment) zavedl termín ekosystémové služby, který už natrvalo pronikl nejen do odborné literatury, ale i do široce publikovaných textů včetně politických dokumentů Evropské unie či materiálů přípravného procesu Konference OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20). Zásadní přínos MA – definování ekosystémových služeb a jejich mnohočetných vazeb na kvalitu života lidí (well-being) – je ve skutečnosti „vedlejším produktem“ rozsáhlého komplexu prací, jejichž hlavním cílem bylo co nejobjektivnější hodnocení stavu ekosystémů v celosvětovém měřítku, jak ostatně ukazuje samotný titul celého projektu.

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr velký (Myotis myotis) jsou nejpočetnějšími druhy Moravského krasu. V kolonii vrápenců ve Sloupsko-šošůvských jeskyních byla při zimování v sezoně 2008/2009 a 2009/2010 zastižena i mladá samice – albín.

Propast Macocha na zadní straně obálky,hluboká 138,7 m, je nejznámějším symbolem Moravského krasu. Na jejím dně se v 11 m hlubokém Horním jezírku poprvé na denním světle objevuje říčka Punkva. Ta vzniká na dosud neznámém místě v Amatérské jeskyni soutokem Bílé vody a Sloupského potoka.

Dekorativní rostlina koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) je jedním z prvních poslů jara v nejjižnějších částech Moravského krasu. Roste zde pouze na několika málo nejteplejších stanovištích.

Kudlanka nábožná(Mantis religiosa), dnes typický zástupce hmyzu spojený s Pálavou. Exotický vzhled evokuje také netradiční chování jak při lovu potravy, tak při rozmnožování.

V současné době kryjí lesní porosty asi třetinu chráněné krajinné oblasti, přičemž ve většině z nich je díky převládajícímu výmladkovému způsobu hospodaření v minulosti zachována přírodě blízká druhová skladba.

Zedníček skalní(Tichodroma muraria) je podle červených seznamů ČR a IUCN kriticky ohroženým druhem. Tento vzácný pěvec o trochu větší než vrabec na Pálavu přilétá nejčastěji v zimních měsících.