Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2017 — 5. 3. 2017 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf
Rekultivace pískovny Provodín – šance nejen pro ropuchu krátkonohou
V souvislosti s těžbou písků a štěrkopísků často vznikají písčité, vodní a litorální biotopy vhodné pro výskyt vzácných a ohrožených druhů. Je při tom důležité, aby ochrana přírody i samotná těžební či rekultivační společnost měly jasnou představu o detailech ve způsobu provedení rekultivace i o druzích, které při ní chtějí podpořit. Na Provodínsku těžba písků a rašelin probíhá již století, zároveň zde v okolí přežívají populace našich nejvzácnějších, v několika případech dokonce i endemických druhů rostlin, velmi významný je výskyt obojživelníků, motýlů a vážek, vázaných na vodní plochy a mokřady. Způsob provádění rekultivací vytěžených pískoven zde má proto zásadní význam. Jedním z podporovaných druhů je zde ropucha krátkonohá.
Šance pro vznik cenných biotopů
Na základě jednání AOPK ČR se zástupci firem Provodínské písky, a. s., a Lesy ČR, s. p., bylo dohodnuto, že na části rekultivované plochy dobývacího prostoru Veselí budou provedena opatření, která umožní vznik biotopu vhodného pro obojživelníky. Dále bylo dohodnuto, že návrh opatření bude koncipován zvláště s ohledem na ekologické nároky kriticky ohrožené ropuchy krátkonohé (Epidalea calamita). Pro zpracování návrhu opatření byl sestaven tým odborníků z AOPK ČR a pro vytvoření prováděcí dokumentace opatření byla oslovena ARR – Agentura regionálního rozvoje, spol. s r. o.
Lokalita se nachází v Libereckém kraji, okrese Česká Lípa, na území obce Provodín, kde je několik dobývacích prostorů sklářských písků. V okolních rekultivovaných dobývacích prostorech měla ropucha krátkonohá vhodné podmínky pro rozmnožování a pobyt. Sukcesí však tyto plochy přestaly být pro vzácnou žábu atraktivní a její populace klesají. Šance pro vybudování nového stanoviště vhodného pro rozmnožování, ale i zimování nejen této ropuchy se naskytla při probíhající rekultivaci části dobývacího prostoru Veselí, severně od obce Provodín, mezi Srním u České Lípy a Veselím.
Klíčové místní podmínky
Lokalita má charakter osluněné, rovinaté pánve se syrovým písčitým dnem, což jsou podmínky, které ropuše krátkonohé vyhovují. Základní podmínkou bylo vytvoření několika mělkých tůní a dále neurovnaného písčitého terénu doplněného hromadami klestu, pařezů a kamenné zimoviště pro obojživelníky.
Z důvodu propustnosti podloží bylo navrženo vymodelovat pánevní dno lokality izolačním jílem. Tento jíl je vedlejším produktem zdejší těžby sklářských písků. Izolační vrstva byla navržena i v okolí tůní a terén bude vysvahován tak, aby srážková voda stékala do tůní. Zdrojem vody v lokalitě jsou jen atmosférické srážky. Tůně budou tedy periodicky vodné s proměnlivou zatopenou plochou v závislosti na srážkách. Při návrhu parametrů tůní a okolního terénu byla základním předpokladem morfologická diverzita území přizpůsobená ekologickým nárokům ropuchy krátkonohé. V lokalitě byla navržena jedna větší tůň s plochou necelých 3000 m2 a 14 dalších drobných tůní s plochou od 1 m2 do 50 m2. Tvar největší tůně byl koncipován tak, aby pozvolné a protáhlé břehy měly jižní expozici z důvodu dobrého oslunění. Tůně byly navrženy mělké, s hloubkou od 0,25 m do maxima 0,5 m. Sklony břehů jsou různorodé od poměru 1 : 2 u těch nejmenších (s plochou 1 m2) až po velice pozvolné v poměru 1 : 75. V ploše mezi tůněmi bylo navrženo vytvoření mělkých kolejí vyjetými kolovým nebo pásovým vozidlem. Zde bude nepravidelně rozeseté kamenivo frakce do 0,2 m, pod kterými ropucha nalezne úkryty. Koleje budou vytvořeny v jílové izolační vrstvě, takže po dešti zde vznikne velké množství mikrotůní.
Kališník běločerný. Foto Slavomír Valda
Lokalita by měla sloužit nejen jako biotop pro rozmnožování, ale také pro zimování obojživelníků, případně plazů a dalších živočichů. V okolí tůní byly navrženy deponie různé velikosti a tvarů z neurovnaného klestu a pařezů. Dalším možným zimovištěm může být hromada neurovnaného kamení (frakce 0,3–0,5 m), založeného 0,5–0,7 m pod terén. Kamenná zimoviště mají v půdorysu protáhlý tvar východo-západním směrem. Zimoviště budou ze severní (chladnější) strany překryta zeminou. Jižní exponovaná strana zůstane nezakryta, aby těleso mohlo být prohříváno slunečním zářením.
Svižník lesní. Foto Slavomír Valda
Vzácný rýhonosec Coniocleonus turbatus. Foto Slavomír Valda
Budoucnost ukáže potřebu managementu
Okolní povrch vodních ploch a zimovišť bude ponechán jako neurovnaný terén bez vegetace. Syrové písčité plochy v raném sukcesním stadiu vyhovují především cílovému druhu – ropuše krátkonohé. Lokalita se neobejde bez opakovaného managementu v horizontu cca 3–5 let – tedy v případě, že je žádoucí udržet tento biotop vhodný pro ropuchu krátkonohou. 
Slíďák písečný. Foto Slavomír Valda
Zalesněná část pískovny po rekultivaci. Foto Slavomír Valda
Zavážení pískovny v rámci rekultivace. Foto Slavomír Valda
Pulci ropuchy krátkonohé. Foto Slavomír Valda
Snůška ropuchy krátkonohé. Foto Slavomír Valda
Managementové zásahy by měly především spočívat v obnově syrového písčitého povrchu zbaveného veškeré vegetace. Vhodné je vytrhávání pionýrských druhů bylin a dřevin, což zároveň bude narušovat terén. Je zde možné též uvažovat o pojezdu lokality motorovými čtyřkolkami, které obnoví plochu s mikrotůněmi. Zazemňování tůní zde není předpokládáno, snad tady může nastat pozvolné zanášení tůní splaveným pískem a jílem. Tyto mělké tůně je též možno obnovovat pojezdem čtyřkolek. Deponie klestu a pařezů je možné doplňovat další dřevní hmotou v závislosti na tlení materiálu. Veškeré managementové zásahy by měly probíhat mimo období rozmnožování a vývoje obojživelníků (září–únor).
