Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 4/2016 — 1. 11. 2016 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf

Národní adaptační strategie shrnuje řešení projevů změny klimatu na území ČR

autoři: Jakub Horecký, Vladimír Dolejský

Projevy změny klimatu v České republice
V současnosti zaznamenáváme v ČR značné výkyvy počasí na lokální i celostátní úrovni. Četnější jsou extrémy v podobě přívalových srážek nebo bezesrážkových období, které vedou k povodním či dlouhodobému suchu, častý je poměrně nový fenomén přívalových (bleskových) povodní. Vedle toho dochází ke zvyšování průměrných teplot vzduchu i povrchových vod, k posunům fenologických fází organismů, prodlužování vegetačního období a ke změnám rozložení srážek v průběhu roku (a to i při obdobných celoročních úhrnech). Zvýšené teploty způsobují vyšší výpar a následně pokles stavů hladiny podzemních vod na většině území ČR, vysychání půd a pokles průtoků ve vodních tocích. Vysoce nadnormální teploty a nízké srážky zaznamenáváme zejména od roku 2014, deficit srážek za roky 2014 až 2015 již přesahuje 200  mm a důsledky se začínají projevovat prakticky ve všech oblastech života ― od zemědělství a lesnictví až po individuální i hromadné zásobování obyvatel pitnou vodou. S uvedenými změnami pak souvisí i zvýšení rizika rozvoje škůdců, přenašečů infekcí, chorob či vzniku požárů v přírodě.

Povodeň ve Hřensku v roce 2002. Foto Zdeněk Patzelt

Role resortu životního prostředí
Změnou klimatu se zabývají vědci, odborníci i státníci ve světě [3][4], Evropě [2] i u nás. V říjnu loňského roku se ČR zařadila mezi státy, které mají schválenou národní adaptační strategii. Ta vznikla za koordinace MŽP v  meziresortní spolupráci a s využitím odborných podkladů, např. Zpřesnění dosavadních odhadů dopadů klimatické změny v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatření (ČHMÚ, 2011), Hodnocení vlivu klimatických změn na hydrologickou bilanci a návrh praktických opatření ke zmírnění jejich dopadů (ČGS, 2011), Národní lesnický program pro období do roku 2013 (schválen usnesením vlády č. 1221/2008) aj. Národní adaptační strategie byla po revizi ze strany Centra pro otázky životního prostředí UK v Praze a po konzultacích s Centrem výzkumu globální změny AV ČR CzechGlobe schválena usnesením vlády č. 861 ze dne 26. 10. 2015 [1]. Ministrovi životního prostředí usnesení vlády ukládá zajistit celostátní koordinaci a do 31. prosince 2016 předložit vládě návrh Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu. Dále členům vlády a vedoucím ústředních správních úřadů ukládá realizovat opatření v souladu s adaptační strategií a úkol spolupracovat s ministrem životního prostředí při přípravě návrhu akčního plánu a při naplňování adaptační strategie.

Při implementaci národní adaptační strategie je totiž nezbytné zapojení všech dotčených resortů – vedle životního prostředí jsou to zejména Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo financí, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a podle potřeby i další ministerstva.

Vzhledem ke značné šíři problematiky je poradním orgánem Meziresortní pracovní skupina pro otázky ochrany klimatu, zřízená ministrem životního prostředí v lednu 2015. Ústřední koordinační a metodická role MŽP pak vychází z principů efektivního řízení:

• existence jednoho oficiálního partnera vůči Evropské komisi,
• aexistence jednoho subjektu, který vyhodnocuje navržená opatření,
• existence jednoho centrálního metodického orgánu.

 

Změna klimatu v širším kontextu
Pro přijetí účinných opatření je nezbytné příčiny změny klimatu vnímat v souvislostech přírodních procesů i následků vlivu člověka na krajinu. Proměny české krajiny umocňují projevy změny klimatu a tím zvyšují její negativní dopady. Patrně nejvýznamnějším antropogenním vlivem na krajinu je narušení vodního režimu a zrychlení povrchového odtoku. Chybějící voda pak nemůže plnit řadu svých funkcí. Vedle životodárné funkce pro organismy je neméně důležitou i funkce klimatizační, kdy při změně skupenství voda přijímá nebo uvolňuje množství energie (tepla), čímž tlumí teplotní extrémy. To je důležité nejen pro mikroklima, ale i z hlediska místního a regionálního klimatu – pozorovat lze rozdíly mezi regiony mokřadními, rybničními, lesnatými a regiony zemědělskými či městskými, lokální rozdíly lze nalézt i na úrovni obce, lesa, údolí apod.

V létě 2015 plošně zasychal vřes na pískovcových skalách v Českém ráji. 
Foto Zdeněk Patzelt

Voda se v krajině drží zejména v půdě, horninovém prostředí, vegetaci, mokřadech, tůních a lužních lesích, ale také v malém vodním cyklu, kde cirkuluje na poměrně krátké vzdálenosti – většina vody, která se vypaří, opět kondenzuje a dopadá v dané oblasti nebo blízkém okolí. Navzdory svému názvu zahrnuje malý vodní cyklus většinu srážek dopadajících na pevninu a nezastupitelnou roli v něm hraje evapotranspirace jako hlavní proces přeměny sluneční energie na pevnině. V odvodněné krajině se většina sluneční energie přemění na zjevné teplo, oproti tomu v krajině s dostatkem vody se většina sluneční energie spotřebuje na evapotranspiraci. Proto by evapotranspirace měla být vnímána jako nezbytná součást koloběhu vody nutná pro stabilizaci klimatu, a nikoliv jako vodní ztráta.

Klíčovou roli hraje charakter povrchu, na který srážky dopadají (vegetační kryt, propustnost povrchu, vlastnosti půd, umělá odvodnění) a po kterém odtékají, pokud se nezadrží, nevsáknou nebo neodpaří. Zrychlený povrchový odtok vede k nižší tvorbě zásob vody v půdě i podloží a ke zvýšení vodní eroze. Narušení přirozené schopnosti krajiny zadržovat vodu v době nadbytku se pak projeví v období nízkých srážkových úhrnů, kdy roste riziko dlouhodobého sucha a prohlubují se jeho negativní dopady.

Co s tím lze dělat?
Pokud možno zadržet srážkovou vodu tam, kde dopadne. Potřebné je změnit přístup ke krajině a jejímu využívání, zajistit, aby voda rychle neodtékala do vodních toků. Nutný je posun ve vnímání vody v krajině od zdánlivě neomezeného zdroje k šetrnému hospodaření se zdrojem, který je omezený.

Ani nejistota scénáře snižování emisí skleníkových plynů či scénářů budoucích dopadů změny klimatu nemůže být důvodem pro nečinnost, neboť změna klimatu již prokazatelně probíhá a setrvačností bude probíhat i podle optimistických scénářů. Výzvou je uplatňování nízkonákladových řešení (tzv. win-win, no-regret či low-regret), která jsou dobrou volbou z hlediska ekonomického i environmentálního. Mezi taková řešení patří udržitelné hospodaření s vodou a přístupy založené na obnově ekosystémů – jsou snadno dostupné a poskytují více přínosů současně (např. snížení povodňového rizika, nižší erozi půdy, lepší kvalitu vody a ovzduší). Řada navrhovaných adaptačních opatření tak má v dlouhodobém výhledu přínos i k řešení dalších problémů a rizik, bez ohledu na změnu klimatu a její vývoj.

Bouřková supercela 24. 5. 2010 na Děčínsku. Foto Zdeněk Patzelt

Hlavní pilíře národní adaptační strategie
Národní adaptační strategie zahrnuje veškeré dosud identifikované možné dopady změny klimatu v klíčových zranitelných oblastech (sektorech) a přináší možná řešení.

V lesním hospodářství spočívají možná řešení v diferenciaci forem hospodaření dle stanovišť a v příklonu k přírodě bližším formám hospodaření.

V zemědělství je nutné flexibilní a šetrné využívání území, zavádění nových technologií a diverzifikace výroby. Ve vztahu ke krajině se pak jedná o adaptačně-preventivní opatření s kombinovaným účinkem zejména na kvalitu půdy, vody (s důrazem na zadržování vody v krajině) a agrobiodiverzitu. Podmínkou je udržitelné využívání půdy.

Ve vodním hospodářství je klíčové optimalizovat vodní režim v krajině komplexním způsobem, podpořit opatření na vodních tocích a v nivách v součinnosti s opatřeními v celé ploše povodí. Důležité je snižovat spotřebu vody, podpořit vsakování dešťových srážek a budovat systémy zachycování a využívání srážek ze zpevněných ploch v urbanizovaných územích s cílem zvýšit retenci vody v krajině a posílit vodní zdroje.

V urbanizované krajině je důležité zajistit udržitelné hospodaření s vodou a budovat funkčně propojené celky přírodních ploch tvořící systémy sídelní zeleně.

Z hlediska biodiverzity a ekosystémových služeb je nezbytné zachovat a zlepšit přirozenou rezistenci a rezilienci přírodních i člověkem ovlivněných částí krajiny a zachovat její základní ekologické funkce nezbytné pro poskytování ekosystémových služeb. Toto je úkolem pro ochranu přírody a krajiny, nutné je však i zapojení dalších resortů.

V oblasti zdraví a hygieny se adaptace týká zejména opatření k předcházení chorobám a zdravotním rizikům spojeným s extrémními meteorologickými jevy.

Adaptační opatření v dopravě vyžadují zahrnutí vlivu změny klimatu jak do plánování dlouhodobých investic, tak do sektorových koncepcí a strategií.

Sektoru průmyslu a energetiky se týká zejména zajištění fungování kritické infrastruktury a významné je i zajištění bezpečnosti průmyslových provozů.

V oblasti prevence mimořádných událostí, ochrany obyvatelstva a životního prostředí spočívají adaptační opatření zejména v integrovaném systému předpovídání, varování a vyrozumění obyvatel, v integrovaném záchranném systému, v ochraně kritické infrastruktury a v environmentální bezpečnosti.

Horská rašeliniště výrazně přispívají k zadržování srážkové vody v krajině.
Foto Zdeněk Patzelt

Národní akční plán adaptace na změnu klimatu
Národní akční plán adaptace na změnu klimatu bude obsahovat opatření specifikovaná do konkrétních úkolů, a to včetně odpovědnosti za jejich plnění, dodržování termínů, odhad nákladů a relevantních zdrojů financování. Součástí bude též systém sledování a hodnocení účinnosti adaptace včetně soustavy relevantních indikátorů.

Graf deficitu srážek 2014 až 2015. Zdroj ČHMU

Výchozími dokumenty pro zpracování akčního plánu jsou národní adaptační strategie a také Komplexní studie dopadů, zranitelnosti a rizik souvisejících se změnou klimatu v ČR, pořízená v loňském roce. Akční plán bude členěn dle hlavních identifikovaných projevů změny klimatu (tj. dlouhodobé sucho, povodně a přívalové povodně, nárůst teplot, extrémní meteorologické jevy, přírodní požáry vegetace), aby byl zajištěn nezbytný systémový přístup k jejich řešení s přesahem do působnosti příslušných resortů.

Závěry
Antropogenní příčiny povodní i dlouhodobého sucha je třeba hledat nejen ve změně klimatu, ale také v současném stavu krajiny a ve způsobu jejího využívání. Společnými znaky jsou zrychlený odtok vody z krajiny a narušení malého vodního cyklu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat kombinaci antropogenních vlivů s přírodními vlivy, které souvisejí se změnou klimatu – a to jak z hlediska možného posilování rizik, tak i z hlediska příležitosti ke společnému řešení. Ztráty vody v důsledku lidské činnosti rozhodně nelze ignorovat, neboť důsledkem je nedostatek vody v krajině pro ekosystémy i pro potřeby člověka. Při řešení problémů je vhodné zaměřit se spíše na eliminaci příčin než jen na vlastní důsledky. Jako základ komplexního a udržitelného řešení je třeba vnímat krajinu a změnu způsobu jejího využívání.

Principem řešení dlouhodobého sucha i průběhu povodní je zadržet v krajině srážkovou vodu v místě dopadu, umožnit její využití člověkem či ekosystémy a podpořit dotaci podzemních vod a udržení vod v malém vodním cyklu.

Česká krajina se nachází v krizi způsobené nejenom změnou klimatu, ale i nevhodnými zásahy člověka. Nutnost adaptace na změnu klimatu je zároveň příležitostí pro změnu společenského postoje směrem k udržitelnému přístupu ke krajině s ohledem na budoucnost nás i příštích generací. Národní adaptační strategii a navazující akční plán proto považujeme za vhodný celostátní nástroj k řešení popsaných problémů, který zohledňuje ekosystémové služby i funkce krajiny a přitom je v celospolečenském zájmu.

Použitá literatura:
[1] VLÁDA ČR, 2015: Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (schváleno usnesením vlády č. 861 ze dne 26. 10. 2015), 129 s., http://www.mzp.cz/cz/adaptace_na_zmenu_klimatu
[2] EVROPSKÁ KOMISE, 2013: Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu; COM(2013) 216, 11 s.
[3] Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Rio de Janeiro, 1992.
[4] Pařížská dohoda k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, Paříž 2015.
[5] KRAVČÍK M., POKORNÝ J., KOHUTIAR J., KOVÁČ M. a TÓTH E., 2007: Voda pre ozdravenie klímy – Nová paradigma, Municipalia, 93 s.
[6] POKORNÝ J., 2011: Slunce, voda, rostliny. Vodní hospodářství 7/2011, str. 284―286