Péče o přírodu a krajinu

Cílem tohoto příspěvku je seznámit čtenáře s lesním hospodařením na Soutoku v posledních letech. Celospolečensky jsou lesy v klínu řek Moravy a Dyje vnímány jako velmi cenné, na což musí reagovat i jejich správci, státní podnik Lesy České republiky. AOPK ČR spolu s Krajským úřadem Jihomoravského vede již mnoho let dialog s Lesy ČR, s. p., o možnostech ochrany přírodních fenoménů tohoto území. Jedním z výsledků je vzájemná dohoda na principech hospodaření v této dekádě. Pokud bychom se rozhodli popisovat celou strastiplnou cestu této oblasti k územní ochraně, vydal by text nejen na celé číslo tohoto časopisu, ale spíše na knihu. V článku tak nejsou popisovány některé aspekty, které bezprostředně souvisí se zachováním lužních lesů v jejich přírodní kráse, jako je vodní režim v území nebo oborní chov zvěře.

Krasové oblasti jsou velmi citlivé na znečištění, které se dostává do podzemních vod nejen přitékajícími povrchovými toky, ale také infiltrací z povrchu a drenáží z okolního nekrasového prostředí. Infiltraci znečištěných vod do krasového podzemí můžeme výrazně omezit zatravněním orné půdy, zejména nad jeskyněmi a kolem závrtů, kde hrozí největší nebezpečí průsaků vod obsahujících hnojiva a pesticidní látky. Kvalitu povrchových toků přitékajících na území chráněných krasových oblastí a čistotu vod, které se dostávají drenáží z okolního nekrasového prostředí, však můžeme ovlivnit při současném stavu legislativy jen stěží. Chráněné krajinné oblasti nemají žádná ochranná pásma a jejich správy nejsou dotčeným orgánem za svými hranicemi. Je zjevné, že hranice mají svůj velký význam pro krajinu a biotu na povrchu, ale u vody bychom měli chránit nejen vodní ekosystémy v chráněných územích, ale i za hranicemi v celém dotačním zázemí. Jen tak můžeme zabránit znečištění krasových vod a ochránit toto unikátní prostředí. Tento příspěvek je zaměřený na problematiku čištění odpadních vod v krasových oblastech, na které by se měla vztahovat přísnější legislativa a s tím spojené limity pro vypouštění odpadních vod. 

Už jen letmý pohled do minulosti nás jednoznačně přesvědčí, že ochrana přírody a krajiny prošla od začátku 19. století, kdy se vyhranila jako permanentní svébytná činnost, z mnoha pohledů pozoruhodným vývojem. Podle převládajících paradigmat (klíčových rámcových myšlenek neboli základních rámců, jimiž interpretujeme příslušné jevy a zákonitosti) a přístupů jej můžeme rozdělit do pěti etap, přičemž poslední, označovaná jako období integrace, začala přibližně v r. 2005. Článek stručně, s odkazem na literaturu, představuje jak paradigmata, tak některá hlavní témata současné péče o přírodní a krajinné dědictví, resp. ochrany biologické rozmanitosti a udržitelného využívání jejích složek. 

Území Českého středohoří je známé vysokým stupněm rozmanitosti přírodních poměrů, což spočívá v pestrosti morfologie krajiny vulkanického původu, v proměnlivosti klimatických poměrů, složitosti vývoje ovlivnění lidskou činností a v neposlední řadě i v její poměrně velké výměře. Tyto parametry a vlivy sice jsou základem vysokého stupně biodiverzity této kulturní krajiny, ale neznamená to, že jde o území zcela stabilního charakteru bez problémů týkajících se zejména vysokého stupně ohrožení některých rostlin-ných a živočišných společenstev nebo celých ekosystémů. 

Koncem roku 2022 byly s velkým očekáváním spuštěny výzvy OPŽP 2021–2027 v Projektovém schématu AOPK ČR. Společným jmenovatelem pro vypsané výzvy v novém období jsou takzvané zjednodušené metody vykazování neboli ZMV. Už samotný název ZMV napovídá, že je zásadním způsobem snížená administrace spojená s proplácením žádostí. Na začátek je třeba uvést, že redukce administrativní zátěže dotací byla jedním z hlavních požadavků Evropské komise, který stanovila jako povinný pro všechny projekty s celkovými výdaji do 200 tis. eur. Se ZMV jsme se však mohli setkat již dříve. V omezené míře se využívaly v operačních programech ve formě paušálních sazeb pro specifickou skupinu výdajů. Hlavním cílem ZMV je zejména motivace žadatelů a příjemců podpory menších projektů v oblasti přírody a krajiny, které v minulosti mohla značná administrativní zátěž, kterou bezesporu dotace přináší, odradit. Mezi zásadní benefity patří jednoduché (on-line) podání žádosti, značná redukce dokládaných dokumentů, rychlé posouzení a proplacení dotace. Veškeré záměry a žádosti je samozřejmě jako doposud možné konzultovat a kultivovat s pracovníky AOPK ČR v regionech.

Divoké výkyvy počasí z posledních let negativně dopadají na celou řadu druhů hmyzu včetně denních motýlů. Mezi nejvíce postižené patří nejen letní xerotermní druhy, jejichž biotopy se v době jejich letu vlivem extrémního sucha mění v nehostinnou poušť bez nektaru a živných rostlin, ale poněkud nečekaně i některé druhy s jarní aktivitou. Ty totiž pro změnu decimuje nebývale chladné a deštivé počasí v době jejich letové periody, které se poslední dobou stává normou stejně jako letní sucho. Patří k nim i modrásek východní, na jehož příkladu lze situaci způsobenou vlivem klimatických extrémů názorně demonstrovat.

V prvých letech existence CHKO Beskydy byla ochrana živočichů zaměřena především na velké a nápadné druhy jako rys, medvěd, vlk, tetřev. Mnoho úsilí bylo věnováno ochraně obojživelníků a jejich biotopu. Časové i technické možnosti získávání dat byly tehdy omezené a jednalo se spíše o náhodně získané údaje. Prováděný zoologický průzkum maloplošných chráněných území měl především základní informativní charakter. Až později se vzhledem k novým možnostem monitoring zaměřil i na další vzácné a ohrožené druhy, které sice nejsou tak nápadné a pro veřejnost atraktivní, ale tvoří neméně důležitou součást lesních i nelesních ekosystémů.

Padesát let je dostatečně dlouhá doba, během které lze vnímat proměnu i tak stálého prostředí, jakým je les. Pokud začneme chápat lesní prostředí v kontextu širší historie daného území, zjistíme, že v průběhu staletí postupně docházelo k mnoha radikálním proměnám krajiny. Platí to i pro beskydské lesy, jejichž současná podoba má kořeny ve své historii, utvářené lidskou činností v původně přírodním prostředí. 

Povodně let 1997 a 2002 přinášely náročné situace, na jaké nebyl nikdo připraven. Byly pro dotčené lidi těžkou zkouškou, většina ovšem dělala to nejlepší, co mohla a uměla. Jistě bylo možné dělat mnohé lépe, mimo jiné při následném odstraňování povodňových škod na vodních tocích (OPŠVT). Povodně v těchto ohledech přinesly mnohá ponaučení, i co se týče zapojení pracovišť ochrany přírody, jejichž zástupci, nakolik jsou zváni k jednání příslušných komisí svolávaných správci vodních toků, mohou pomáhat tomu, aby se nedělaly některé věci zbytečné a škodlivé, a naopak bylo využito některých příznivých aspektů povodňových událostí.