Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 6/2008 — 16. 12. 2008 — Mezinárodní ochrana přírody

Úspěšná spolupráce národních parků Šumava a Bavorský les

autoři: Zdenka Křenová, Michal Valenta, Hans Kiener

Státní hranice mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo je zároveň v délce 45 km hranicí národních parků Šumava na české straně a Bavorský les na straně německé. Je vedená po hlavním šumavském hřebenu a prochází přírodními biotopy horských lesů a rašelinišť.

Toto umělé administrativní dělení bylo po desetiletí ještě umocněno existencí železné opony, po které dodnes zůstaly kilometry jen pozvolna zarůstajících průseků a stovky kilometrů cest, jež protínají ty nejcennější části šumavské přírody. S cílem uzdravovat jizvy, které železná opona zanechala nejen na přírodě, ale také v duších lidí, bylo v roce 1999 podepsáno Memorandum o vzájemné spolupráci správ Národního parku Šumava a Bavorský les. Ministr životního prostředí České republiky a bavorský státní ministr výživy, zemědělství a lesů v něm deklarovali přání, aby správy obou národních parků ve vzájemné shodě spolupracovaly při péči o unikátní přírodní a kulturní dědictví, které oblast Šumavy představuje.

Za téměř deset let naplňování memoranda se uskutečnilo mnoho koordinačních schůzek a ještě více pracovních jednání i neformálních setkání, při kterých se vy­mýšlely, realizovaly a hodnotily mnohé společné projekty. Téměř standardem se stala skutečnost, že mnohé tiskoviny, informační materiály nebo prvky venkovního informačního systému v obou NP vznikají paralelně v českém a německém jazyce. V duchu tohoto přístupu se české popisky a hlasové interpretace staly samo­zřejmou součástí nedávno otevřeného informačního střediska Bavorského NP Haus zur Wildniss – Dům divočiny. Samozřejmostí jsou propojené linky zelených autobusů – Igle bus v letních měsících, přednášky a doprovody pro českou veřejnost v NP Bavorský les a pro německé návštěvníky v NP Šumava, oblíbené jsou pravidelné společné akce českých a německých dětí v rámci programu Junior Ranger. Od začátku roku 2008, kdy se ČR stala součástí schengenského prostoru, byl učiněn další významný krok ke každodennímu propojování správ NP: společné terénní pochůzky českých a německých strážců na trasách v obou národních parcích jsou výborným prostředkem k poznání kolegů a seznámení se s územím „za humny“. Jejich hlavním cílem je zajištění lepšího servisu pro návštěvníky, kteří chtějí poznat, jak vypadá národní park u sousedů.

Z mnoha společných projektů je jistě vhodné připomenout symbolický projekt Skleněné Archy, který probíhal v letech 2003–2005. Krásná, více jak čtyři metry dlouhá archa, vyrobená bavorskými skláři a usazená v obrovské dřevěné dlani, kterou pro ni připravili čeští řezbáři, putovala po různých místech české i bavorské Šumavy. Návštěvníci, kteří za archou přicházeli pod Luzný, na Březník, Schachten, do Stožce a dalších šumavských koutů, se zúčastňovali koncertů, výstav, čtení, besed a průvodcovaných doprovodů, při kterých si připomínali, že Šumava je naší archou uprostřed silně pozměněné evropské krajiny.

Samostatnou a bohatou kapitolu spolupráce mezi oběma národními parky tvoří projekty výzkumu a monitoringu. Projekty telemetrie, o kterých se píše v článku Výzkum v Národním parku Šumava na straně 14, dokumentují, že šumavští rysové, jeleni a srnci nemají důvod respektovat státní hranice. Grafickým znázorněním skutečnosti, že šumavská příroda se řídí jinými hranicemi, než jsou ty státní, je i přeshraniční mapa biotopů soustavy Natura 2000, která vznikla v rámci společného projektu. Výsledky projektu, další odborné informace sdílené mezi oběma správami i koordinovaná terénní šetření odborníků z obou NP jsou důležitými podklady při rozhodování o managementu území. Zkouškou společné akceschopnosti je řešení následků mimořádných událostí: například při odstraňování následků orkánu Kyrill z roku 2007 se podařilo v hraničních oblastech postupovat v plné koordinaci.

Nejnovějším důkazem stále intenzivnějšího sbližování péče o unikátní šumavskou přírodu je vznik společného jádrového území obou NP v centrální části Šumavy mezi Luzným, Roklanem a Poledníkem, tedy v kraji nejcennějších šumavských rašelinišť, horských a podmáčených smrčin, které jsou domovem tetřevů, rysů a jednou snad i vlků. Projekt Divoké srdce Evropy se snaží propojit oba národní parky, zachovat přírodní hodnoty jejich unikátního území a zároveň umož­nit lidem seznámit se s tímto středoevropským klenotem podle hesla „poznat a neublížit“. Pro naplnění tohoto cíle jsou připravovány exkurze vedené vyškolenými průvodci, kteří dokážou šumavskou „divočinu“ lidsky představit. První doprovody se uskutečnily v létě 2008. V divokém srdci Evropy je na ploše více jak 10 000 ha umožněna existence přírody bez přímého ovlivňování člověkem. Ve jménu napravování starých křivd, kterých se člověk na přírodě dopouštěl, budou v tomto území odstraněny také staré ekologické zátěže, např. cesty, které necitlivě narušily vodní režim.

Projekt Divoké srdce Evropy naplňuje základní poslání národních parků a umožňuje zachovat přírodní bohatství i pro další lidské generace. Je nadějí, že již nikdy v budoucnosti nebude hranice států a dvou národních parků hranicí mezi různými přístupy péče o šumavskou přírodu. Tento i další společné projekty – současné i budoucí – mohou být tím nejlepším důkazem, že ambice správ NP Šumava a Bavorský les společně získat ocenění Evropský diplom Rady Evropy, Transboundary Parks nebo certifikaci území Pan Parks nejsou nepřiměřené.

Z. Křenová a M. Valenta pracují na Správě NP Šumava Vimperk, H. Keiner působí na Správě NP Bavorský les, Grafenau