Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 1/2017 — 5. 3. 2017 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Ochrana přírody v Kyrgyzstánu I.

Organizace ochrany přírody

Autor: Pavel Pešout

Země hodně vysoko
Kyrgyzstán leží převážně v pásmu pohoří Ťan-šan, jižní část země v Zaalajském pohořím a pohoří Pamíro-Alaj. 94 %  území státu se nachází v nadmořské výšce nad 1000 metrů, průměrná výška reliéfu činí 2750  m n. m. Je zde přes 8000 ledovců, které pokrývají 2,9  %  povrchu Kyrgyzstánu. Přes tyto přírodní podmínky nepatří hustota obyvatelstva mezi nejnižší – na ploše 199,9 tis. km² zde žije 5,8 mil. obyvatel (Osmonaliev 2015).

Obr. 1 Hořec Kaufmannův (Gentiana kaufmanniana)
v Karatal-Žapyrykském zapovědniku.
Foto Pavel Pešout

Největším bohatstvím Kyrgyzstánu je bezesporu voda. Najdeme zde 1923 jezer (!), celková vodní plocha tvoří 3,8  %  plochy státu. Na řekách pramenících v Kyrgyzské republice je závislý Uzbekistán a částečně i Kazachstán, přičemž zejména ve vztazích s Uzbekistánem se voda stává častým zdrojem napětí. Voda žádného z těchto toků nakonec nedoteče do oceánu – celé území je odvodňováno do několika bezodtokých pánví s jezery včetně Aralského moře. Jedna z takových pánví se nachází přímo v Kyrgyzstánu, oblast mírně slaného a nezamrzajícího jezera Issyk-kul, druhého největšího horského jezera na světě, do kterého několik desítek řek a potoků vtéká a žádná neodtéká.

Obr. 2 Symbolem Kyrgyzstánu je „tunduk“. Setkáme se s ním
doslova všude – na státní vlajce, budovách, oploceních a především
ve vrcholíku každé jurty, kudy prochází dovnitř světlo.
Tunduk představuje jednotu mezi 40 kmeny (vyjádřený
na vlajce 40 slunečními paprsky). Foto Pavel Pešout

Kyrgyzstán se vyznačuje pestrými přírodními poměry, které nejsou určeny jen velkým výškovým gradientem, ale také velkými rozdíly v průměrných teplotách a atmosférických srážkách (od 1000–1500 mm za rok na Ferganském hřbetu až po 100–150 mm na jihu země v Batkenu). Do okolí Biškeku a oblastí na jihu při okrajích Ferganské doliny zasahují středoasijské polopouště a stepi. Půda je zde intenzivně obdělávána a zavlažována, pěstuje se tady obilí, ovoce (zejména kolem Biškeku), zelenina, tabák, bavlna, cukrová řepa i rýže (v Ošské oblasti).

Obr. 3 Kyrgyzstán – země obydlených hor. I přes sovětizaci a násilnou kolektivizaci,
spojenou s usazením pastevců, je pastva s částečně nomádským způsobem života
dodnes všudypřítomná (Ferganský hřbet, průsmyk Kaldama 3318 m n. m.), po 
státních statcích dnes v krajině zbyly pouze rozpadající se zbytky stájí a dalších budov.
Foto Pavel Pešout

Ve vyšších polohách na úbočích hor se nacházejí aridní stepi Ťan-šanu a Alaj-Pamíru, využívané k jarní pastvě dobytka. Nad 1500–2000 m n. m. přecházejí v horské jehličnaté (v Západním Ťan-šanu též listnaté) lesy a pestré subalpinské a alpinské louky a stepi vystupující až do 3500–4000 m n. m. využívané k letní pastvě – v nižších polohách zejména ovcí a koz, ve vyšších koní a v nejvyšších jaků (viz foto č. 3).

Kyrgyzstán je z postsovětských středoasijských republik světu nejotevřenější a také nejdemokratičtější. Patří však spolu s Tádžikistánem k nejméně rozvinutým. Kromě zmíněného zemědělství obhospodařujícího třetinu území státu je významným zdrojem příjmů těžební průmysl, zejména těžba zlata, olova a wolframu. Energeticky je země zásobovaná především z vlastních hydroelektráren.

Obr. 4 Ježatec (Acontholimon sarytavicum) je endemitem Kyrgyzstánu.
Foto Pavel Pešout

Organizace ochrany přírody
Ochrana přírody je v Kyrgyzstánu institucionalizovaná, legislativně vybavená moderními nástroji. Její činnost se řídí zejména zákonem na ochranu přírody, o ochraně životního prostředí a o zvláště chráněných územích. Vyhlašování chráněných území je svěřeno vládě, většina ostatních kompetencí speciálnímu úřadu – Státní agentuře pro ochranu životního prostředí a lesnictví Kyrgyzstánu (dále jen Agentura).

Agentura je vládním úřadem pro oblast ochrany životního prostředí, zachování biodiverzity, rozvoje lesního hospodářství a myslivosti a environmentální bezpečnosti státu. V jejím čele stojí ředitel jmenovaný přímo premiérem. Ředitel je vždy současně předsedou Národního fondu na ochranu životního prostředí a rozvoj odvětví lesnictví. Agentura má rozsáhlé kompetence, mj. možnost pozastavit nebo zastavovat výrobu, omezit vypouštění závadných látek, zakázat dovoz a tranzit životnímu prostředí nebezpečného zboží, omezit využívání přírodních zdrojů či hospodaření v lesích atd.

Obr. 5 Eroze v údolí „Pohádka“ v biosférické rezervaci Issyk-Kul
(samotné jezero je patrné na obzoru). Foto Adam Pešout

Při hodnocení úrovně legislativy v oblasti ochrany životního prostředí včetně ochrany biodiverzity je experty vytýkán nesoulad mezi jednotlivými normami včetně protichůdnosti některých opatření. I přes některé dílčí pozitivní kroky je dosud zcela nedostatečné zapojení veřejnosti. Státní ochrana přírody, stejně jako další sektory veřejné moci, je také stále zatížena korupcí (Hutton 2008).

Tab 1: aEkosystémy Kyrgyzské republiky (sestaveno s využitím mj. A. Osmonalieva [2015])

Ochrana ohrožených druhů
Přírodní poměry předurčují pestrost ekosystémů (viz tab. č. 1) a na ně vázaných druhů. Počty z území Kyrgyzstánu popsaných druhů odpovídají stupni poznání a jistě nejsou konečné. V porovnání s dvaapůlkrát menší ČR je odsud popsán výskyt obdobného počtu savců (84), ptáků (396) či ryb (70), o něco více druhů cévnatých rostlin (3969) a násobný počet druhů plazů (39). Bezobratlých živočichů je známo 15 910, nižších rostlin 1196 a hub 2179. Agentura má za úkol průběžně sledovat stav populací ohrožených druhů a rostlin a vést Červenou knihu Kyrgyzstánu (Mamytov 1985). Např. z rostlin je považováno 300 druhů za ohrožené, mezi nimi 125 z území Kyrgyzstánu popsaných rostlinných endemitů (Naumenko, Lazkov 2012, Lazkov, Umralina 2015; viz foto č. 4 a 5). Kyrgyzstán je smluvní stranou CITES a agentura působí jako celostátní výkonný orgán úmluvy.

Obr. 6 Okrasou letních stepí Západního Ťanšanu a severního Pamíru-Alaje
je liliochvostec ťanšanský (Eremurus tianschanicus).
Foto Pavel Pešout

Agentura má možnost omezit či zakázat úmyslné šíření nepůvodních živočichů a rostlin, které by mohly znamenat ohrožení pro původní druhy. Je oprávněna zabavovat nelegálně získané živočichy a rostliny a výrobky z nich a omezit jejich sběr a lov. Například stanovuje každoročně kvóty k lovu pro jednotlivé lovecké oblasti pokrývající 70  % území státu. Ročně tak povolí odstřel 500–1000 kozorožců sibiřských, přičemž populace v Kyrgyzstánu čítá 35–45 tis. jedinců, a 30–70 jedinců argali Marco Polova z celkového stavu odhadovaného na 10–13 tis. zvířat. Za povolení odstřelu kozorožce inkasuje cca 700 USD a za ovci argali 5000 USD, přičemž výsledná cena, kterou zaplatí většinou zahraniční lovec za odstřel zprostředkující firmě, bývá čtyřnásobná. Není divu, že problémem v zemi zůstává pytláctví. Státní ochrana přírody vynakládá ročně kolem 15 mil. Kč na ochranu divokých zvířat. Je to však nedostatečné. Pokud se týká lovu ostatních zvířat, tak např. vlk se v Kyrgyzstánu mimo chráněná území střílí jako škodná bez omezení, ročně je takto zabito 150–500 vlků (populace čítá kolem 3000 kusů) a lovci mohou dostat i zástřelné. Mezi druhy celoročně a v celém Kyrgyzstánu hájené patří např. varan pustinný (Varanus griseus), vyskytující se ve Ferganské dolině, či dnes již zřejmě zcela vyhubená gazela perská (Gazella subgutturosa) (Mallon, Kingswood 2001).     

Pro vybrané druhy může Agentura připravovat programy jejich ochrany, děje se tak ale spíše výjimečně. Například na ochraně leoparda sněžného již řadu let spolupracují státy centrální Asie. Populaci v Kyrgyzstánu odhadl v r. 2013 WWF na 150–500 jedinců (Mallon, Kulikov 2015). I když vláda postupně rozšířila vybraná chráněná území, zejména Saryčat-Ertašský zapovědnik ve středním Ťan-šanu až na 1500 km², zastavila zde geologické prospekce a prezident republiky v r. 2013 inicioval mezinárodní program na ochranu této ikony ochrany přírody, je stále ochrana tohoto druhu nedostatečná (Hutton 2008).

Obr. 7 Ochrana navštěvovaných přírodních památek má v Kyrgyzstánu
ještě určité rezervy… Na snímku výjimečný vodopád Abshir-Ata v Ošské
provincii, součást státní geologické rezervace vyhlášené v r. 1975.
Foto Pavel Pešout

V každém případě základním nástrojem k zabezpečení ochrany nejohroženějších druhů  v Kyrgyzské republice zůstává územní ochrana.

 
Soustava chráněných území
První pokusy o územní ochranu v Kyrgyzské republice proběhly ve 30. a 40. letech minulého století, kdy stát dočasně chránil některé části horských hřebenů a vybraných ořešákových lesů v oblasti Jalal-Abad. V roce 1948 byl vyhlášen první zapovědnik – Issyk-Kulský. V současné době celková plocha zapovědniků a národních parků činí 9,4 tis. km² (4,6 % území republiky, Osmonaliev et al. 2015), přičemž celková plocha všech zvláště chráněných území přesahuje 130 km². Současná územní ochrana vychází ze systému ochrany přírody bývalého Sovětského svazu a rozlišuje sedm kategorií:

Přísné státní přírodní rezervace, zapovědniky, kterých je vyhlášeno deset, se zřizují pro ochranu rostlin a živočichů a udržování podmínek pro optimální průběh přírodních procesů. Jsou využívány pouze k vědeckému výzkumu a osvětě a skládají se ze tří zón. Jádrová zóna je ponechána samovolnému vývoji a může v ní probíhat pouze výzkum a protipožární a sanitární opatření. V nárazníkové zóně nelze mj. sbírat ohrožené rostliny a jejich plody, lovit, stavět, těžit nerostné suroviny či dřevo. Šetrně hospodářsky využívat je možno jen ochranné pásmo. Zapovědniky jsou území s vlastní správou, kterou zřizuje Agentura. Veškerá půda v jádrové a nárazníkové zóně je v majetku státu.

Cílem národních parků (státních přírodních parků) je zachování krajiny včetně přírodních komplexů a historických a kulturních památek, osvěta, výzkum a rozvoj šetrné turistiky. Mají čtyři zóny: zónu přísné ochrany, stabilizační zónu (zakázáno hospodaření, možná je pouze šetrná turistika a realizace praktických opatření ve prospěch předmětů ochrany), rekreační a turistickou zónu (možné regulované turistické využití) a hospodářskou zónu, kde je možné i stavět hotely a další zařízení pro turisty. Na celém území národních parků se mj. nesmějí těžit suroviny, šířit nepůvodní druhy, měnit hydrologický režim či těžit dřevo pro komerční využití. V Kyrgyzstánu můžeme navštívit devět národních parků s vlastní správou zřízenou Agenturou a státními pozemky (s výjimkou parku Ala-Arča, který je přímo v kompetenci prezidenta).

Obr. 8 Skála „Puklé srdce“ je součástí státní geologické rezervace
„Skály Jeti-Oguz“ nedaleko města Karakol. Foto Adam Pešout

Státní rezervace, zakázniky, jsou území zřizovaná s cílem ochrany vybraných ukázek ekosystémů či jednotlivých částí přírody. Dělí se na pět typů (v závorce uveden počet zakázniků daného typu): úplná rezervace (ochrana celého ekosystému, 2), chráněné naleziště (ochrana ohrožených druhů, 37), lesní rezervace (ochrana lesních ekosystémů nebo vzácných dřevin, 10), geologické rezervace (jeskyně, skály, vodopády, kaňony, paleontologická naleziště, 19; příklady viz foto 7 a 8), přechodně chráněné plochy (např. ochrana tahových zastávek ptáků, 1). Zmínku zasluhují úplné a lesní rezervace, které jsou ponechány bez zásahu s výjimkou nahodilých těžeb, které může povolit pouze Agentura, a to až po dohodě s akademickými pracovišti. Území nemají vlastní správu a pozemky nejsou vždy státní, hospodaření v nich se však musí přizpůsobit zájmům ochrany přírody.

Obr. 9 Vstupní objekt Saryčelekského zapovědniku na jediné přístupové cestě
do rezervace. Je zde vybírán poplatek za vjezd i vstup. Foto Pavel Pešout

Vedle jmenovaných území a státních přírodních památek existují ještě zvláštní kategorie ZCHÚ – státní botanické zahrady, arboreta a zoologické zahrady. V Kyrgyzstánu byly dosud vyhlášeny také dvě biosférické rezervace (Issyk-kul a Sary-Čelek, viz foto 1). Přeshraniční zvláště chráněné území mezinárodního významu bylo zřízeno v r. 2016 v Západním Ťan-šanu a Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) je zařadila mezi světová dědictví.

Chráněná území jsou navrhována na základě vědeckých dat potvrzujících jejich jedinečný přírodovědný a kulturní význam. Součástí návrhu je kromě hranice území, zonace a režimu ochrany také návrh managementových opatření a vyčíslení ekonomických dopadů. Újma právnickým i fyzickým osobám v souvislosti s omezením jejich hospodaření, případně odnětím pozemků, je hrazena státem. Z většiny správu chráněných území financuje stát, částečně Agentura generuje vlastní příjem). Je také zřízen „Státní katastr zvláště chráněných území“, obdoba našeho Ústředního seznamu ochrany přírody.

Samosprávy mají dle zákona zajišťovat dodržování stanoveného režimu ochrany a využívání zvláště chráněných území. Měli by také realizovat praktická opatření pro zachování předmětů ochrany. Často se vše ale „smrskne“ pouze na postavení vrátnice se závorou na hranicích chráněného území, kde strážce parku ve vojenském úboru kontroluje vstup a vjezd a vybírá za to příslušný poplatek (foto 9). Fyzickým a právnickým osobám není v chráněném území uloženo pouze dodržovat stanovené podmínky, ale zákon jim též zakládá právo na informace o fungování správy chráněného území a možnost kontroly a domáhání se nápravy, pokud příslušný úředník či instituce porušuje předpisy. Bohužel ani ve zmíněné vrátnici, která je často jediným místem vstupu do chráněného území a kontaktem s jeho správou, nelze zjistit bližší informace, maximálně zde najdeme omšelou mapu ještě z dob vyhlášení.

Blíže o jednotlivých zvláště chráněných územích v Kyrgyzstánu viz pokračování v příštím čísle Ochrany přírody.