Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2016 — 30. 5. 2016 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
V Poslanecké sněmovně se 25. února 2016 konal důležitý seminář „Nová právní úprava národních parků“, organizovaný ministerstvem životního prostředí ČR. Seminář byl avizovaný na webu MŽP a navštívit jej mohli odborníci i veřejnost. Semináře se zúčastnilo vrcholné vedení MŽP, včetně ministra a dvou náměstků. Jednalo se tak o jednu z nejvýznamnějších akcí dosud konaných k přípravě novely zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
Pečlivě připravený seminář řídil náměstek pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny Vladimír Dolejský, který po jeho zahájení předal slovo ministrovi Richardu Brabcovi. Ten na úvod zdůraznil, že předkládaná novela zákona prošla stovkami debat s tisíci lidmi – nejedná se tedy o novelu připravenou bez vědomí lidí, kteří žijí v regionech národních parků. Zásadní je, že kombinuje prvky ze speciálního zákona, uvažovaného v minulosti k Šumavě se zkušenostmi z dlouhodobé existence všech národních parků – novela se tedy nevztahuje pouze na Národní park Šumava, ale i na všechny ostatní. Zvolenou cestou obecného zákona tak byly eliminovány obavy, že některé návrhy zákonných opatření vycházející z nedobrých vztahů na Šumavě v minulosti by následně mohly nepříznivě ovlivnit i ostatní národní parky v ČR. Dále ministr zdůraznil, že v současnosti čelíme bezprecedentní změně klimatu a že například návrhy na obnovení malých vodních nádrží na Šumavě (tzv. klauzy) by pomohly zachytit řádově jen stovky tisíc m3 vody, zatímco ekologickou obnovou rašelinišť by mohly být zadrženy až desítky milionů m3 vody.
Seminář k nové právní úpravě NP zaujal mnohé odborníky. Foto Zdeněk Patzelt
Otázka rašelinišť byla následně zmíněna ještě několikrát, včetně dotazů z hlediště, a náměstek Dolejský k tomu uvedl, že obnova rašelinišť poškozených v minulosti drenážemi bude považována za opatření směřující k obnovení přirozených funkcí krajiny a jako taková bude umožněna i v jinak bezzásahových územích.
Náměstek pro řízení sekce státní správy Vladimír Mana dále komentoval jednotlivé paragrafy novely a zdůraznil, že v souvislosti s §15 zákona je nově dlouhodobým cílem dosažení přírodních procesů na převažující ploše území NP. Pro všechny NP jsou dále v §16 definovány jednotné a jednodušší základní ochranné podmínky, ubylo omezení pro území obcí a byly odstraněny vazby základních ochranných podmínek na zonaci. Zásadní je §17, který formou klidových území umožňuje přesněji a účelněji vymezit území s prostorovým a časovým omezením vstupu, §18 pak přináší nové pojetí zonace na základě důsledně odborných principů, nikoli na základě politické dohody (tzv. managementová zonace).
Ředitel Krkonošského národního parku Jan Hřebačka popsal proces přípravy novely zákona, kdy MŽP od počátku zřídilo pracovní skupinu, jejímiž členy byli nejenom zaměstnanci rezortu, ale i externí odborníci a zástupci regionů. Všechny naše národní parky tak měly možnost náležitě akcentovat regionální dopady navrhovaných změn. Z hlediska potřeb a očekávání spojených s novelou zákona je klíčový přínos navrhovaného 15letého moratoria na zonaci a zároveň změna pojetí zonace zavedením managementového pohledu. (Pozn. autora – zóny odstupňované ochrany tak již nebudou vnímány jako zóny s odlišnou intenzitou zákazu vstupu, ale jako zóny s odlišným přístupem k managementu ekosystémů). Dalším pozitivem je, že i nadále bude platit ustanovení, dle kterého se klíčová opatření v národních parcích musí dohodnout v rámci rady národních parků, přičemž je zdůrazněno slovo „dohodnout“, nikoli pouze „projednat“.
V diskusní části semináře zazněly příspěvky z jednotlivých národních parků, kdy například starosta města Vrchlabí Jan Sobotka potvrdil, že v regionu Krkonoš panuje shoda, a jak uvedl i předseda vědecké sekce Rady Krkonošského národního parku František Krahulec, správa národního parku a starostové stojí spolu na jedné straně proti tlaku developerů. Za Národní park Podyjí ředitel Tomáš Rothröckl uvedl, že není důvod ke změnám hranic národního parku, ani jeho ochranného pásma, mimo jiné i proto, že vody z okolních obcí odtékají do území národního parku. Rovněž v Krkonošském národním parku jsou to právě blízké extravilány obcí s lučním bezlesím, které jsou extrémně cenné a dosud se málo zdůrazňují, jak uvedl Krahulec.
Josef Vovesný, zastupující SVOL (Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů), jako představitel oponující části přítomných zdůraznil, že obecné pojetí novely nerespektuje rozdílnost přírodních podmínek jednotlivých národních parků. Na to reagoval Svatomír Mlčoch (hlavní autor zákona č. 114), že koncept MŽP je správný – i když je příroda nepochybně rozdílná, zákon upravuje lidské aktivity, a proto musí být jednotný. Dále Josef Vovesný vyslovil názor, že je nezbytné provést stabilizaci již narušených lesních ekosystémů a podceněna je otázka vodního režimu. Na otázky zadržování vody v krajině se pak zaměřila i řada dalších příspěvků. Názorům, že uschlý les na Šumavě neplní vodohospodářské funkce, oponovaly názory, že ani dočasně uschlý les na Šumavě není suchý a bez života a rodí se v něm milióny semenáčků, nebo i vědecká studie Jakuba Hrušky, dokládající, že ani v extrémně suchém roce 2015 nedošlo k narušení odtokových poměrů ze zkoumaného povodí Modravského potoka, kde tvoří dvě třetiny plochy kůrovcem napadené a odumřelé porosty smrku.
Velmi zajímavý byl příspěvek Jaromíra Kyzoura k problematice stavební činnosti, který upozornil, že novela na území NP připouští určité stavby nevyžadující územní a stavební souhlas dle stavebního zákona. V tom spočívá riziko závislosti zákona č. 114 na nepředvídatelných změnách zákona stavebního. Neméně zajímavý byl i příspěvek Josefa Fanty, který poukázal na „principiální nesmysl“, kdy národní parky musí dle lesního zákona zpracovávat lesní hospodářské plány. Ke stejné problematice se vyjádřil i exministr životního prostředí Bedřich Moldan, který doporučil ještě jednat s ministerstvem zemědělství o vztahu zákona č. 114 k lesnímu zákonu, a dále zdůraznil úlohu vědy ve věci problematiky sucha. Na to reagoval ministr Brabec a informoval přítomné o společné pracovní skupině k problematice sucha, založené s ministrem zemědělství, která připravuje akční plán proti dopadům klimatických změn a o připravované schůzce obou ministrů a ředitelů LČR a Vojenských lesů.