Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou
jeskyní ČR. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 3/2017 28. 6. 2017 Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti Tištěná verze článku v pdf

Pomohou žížaly zmírnit úbytek horní vrstvy půdy?

Autor: Jan Plesník

Pomohou žížaly zmírnit úbytek horní vrstvy půdy?

Není žádným tajemstvím, že stav půdy na naší planetě nemůžeme označit za příznivý. Třetinu všech půd a více než polovinu těch zemědělsky obdělávaných lidé již v celosvětovém měřítku stačili mírně nebo silně poškodit (FAO 2015, Plesník 2016). Problémy s klesající kvalitou půdy ještě umocňuje velkoplošný úbytek přírodního a přírodě blízkého prostředí, homogenizace živé složky ekosystémů a probíhající a očekávané změny podnebí (Davies 2017). Žádný div, že pozornost nejen vědců se v této souvislosti stále častěji obrací k nezřídka přehlíženým bezobratlým – žížalovitým (Lumbricidae).

Činnost žížal je pro půdu klíčová
Dobře známí kroužkovci ovlivňují půdní podmínky hned několika způsoby. V mírném pásu jich na metru čtverečním žije až tisíc jedinců vytvářejících biomasu 300 gramů (Edwards 2004). Některé druhy se živí na povrchu čerstvým rostlinným spadem, který zatahují do stálých chodeb v půdě, jiné si podzemní labyrinty nebudují. Na jediném hektaru si žížaly dokáží vytvořit síť podzemních chodbiček o délce až 8 900 kilometrů, což odpovídá vzdálenosti vzdušnou čarou z Prahy do Tokia (Kretzschmar 1982).

„Vyrubané“ zeminy se tito pozoruhodní živočichové zbavují úplně jednoduše: požírají ji a v ní obsažené organické látky dokáží strávit. Podle střízlivých odhadů projde za 24 hodin zažívacím traktem žížaly množství půdy odpovídající 36násobku hmotnosti jejího těla, navíc důkladně obohacené chemickými prvky, nezastupitelnými pro výživu rostlin. Výsledky podrobných výzkumů potvrdily, že trus žížal je ve srovnání s okolní půdou dvakrát bohatší na vápník a hořčík. V případě dalšího biogenního prvku, dusíku, je uvedený poměr 5:1. Nejvíce ale žížaly obohacují půdu o draslík: jeho koncentrace v žížalích výkalech je dokonce jedenáctkrát vyšší než v půdě (Carpenter et al. 2007). Protože trávicí soustavu žížal osídlujedruhově pestré společenstvo mikroorganismů, vykazují jejich výměšky větší mikrobiální aktivitu než okolní půda. Uvádí se, že žížaly v Evropě každoročně vynesou na povrch na jediném hektaru až 40 tun exkrementů, představujících 0,4 cm horní vrstvy půdy (Feller et al. 2003).

ß°ßala 1 v lese u ¶eleznice _DSC8597
Žížalí tělo je dokonale přizpůsobeno pohybu v půdě. Foto Jan Plesník

Ale to ještě zdaleka není všechno. Nestrávené zbytky žížalí potravy totiž zlepšují strukturu půdy, stabilizují půdní organickou hmotu a podílejí se tak na tvorbě důležité složky půdy – humusu, tedy souboru odumřelých organických látek v půdě, rostlinného i živočišného původu, v různém stupni rozkladu a syntézy. Vzniklými chodbičkami mohou pronikat hlouběji do půdy kromě vzduchu a s ním kyslíku jak kořeny rostlin, tak vláha. Provzdušňováním a převrstvováním půdy tak žížaly nezanedbatelným způsobem ovlivňují vodní režim, mj. zmírňováním odtoku vody. Zdá se rovněž, že v půdě urychlují rozklad znečišťujících organických látek a omezují spotřebu pesticidů tím, že zvyšují odolnost plodin proti škůdcům a chorobám (Blouin et al. 2013, Bertrand et al. 2015).

Podrobná meta-analýza potvrdila, že průměrná početnost žížal v zemědělské krajině zvyšuje výnos plodin o čtvrtinu a nadzemní biomasu o 23 %. Rozsah tohoto účinku závisí na přítomnosti zbytků plodin, hustotě žížal a půdním typu (van Groenigen et al. 2014). Na druhou stranu se názory na to, zda zmiňovaní máloštětinatí bezobratlí snižují dopady klimatických změn, různí: podle některých autorů emise skleníkových plynů z půdy svou činností zvyšují (Lubbers et al. 2013).

ß°ßala 2 v NP Ranomafana na Madagaskaru P1000423
Žížala v NP Ranomafana na Madagaskaru. Foto Zdeněk Patzelt


Inženýři bez diplomu
Termín ecosystem engineer označuje v ekologii a ochranářské biologii organismus, činností ovlivňující prostředí do té míry, že mění jeho fyzikální, chemické a biologické vlastnosti (Jones et al. 1994). Uvedené sousloví se často překládá doslova jako ekosystémový inženýr. Protože slovo engineer má v angličtině trochu jiný význam než v češtině, a to nemáme na mysli označení strojvůdce, bude vhodnější hovořit o ekosystémovém tvůrci nebo staviteli ekosystému. Výše uvedené skutečnosti potvrzují, že přímo modelovými tvůrci ekosystémů zůstávají žížaly.


Znovuobjevený žížalí kompost
Příliš intenzivní zemědělská výroba a pokračující změny ve využití území mohou vyvolat úbytek žížal. Použití glyfosátového herbicidu Roundup omezuje jak aktivitu žížal, tak jejich rozmnožování a vede k zvýšenému obsahu živin v půdě (Gaupp-Berghausen et al. 2015). Někteří odborníci proto vedle citlivého a současně udržitelného nakládání s půdou zejména při zemědělské výrobě doporučují při ochraně půdy mnohem více využívat žížalího kompostu (Blakemore & Hochkirch 2017). Ten vzniká činností žížaly hnojní (Eisenia fetida) a příbuzné žížaly kalifornské (E. andrei) z organického odpadu, pocházejícího z domácností, už za sto dní a může být využit jako hnojivo v podobě vynikajícího substrátu a výživné tekutiny, tzv. žížalího čaje, přímo v bytě, na zahradě, ve skleníku či dokonce na poli (Arancon & Edwards 2011).