Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 3/2017 28. 6. 2017 Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti Tištěná verze článku v pdf

Ocenění FŽP ČZU v Praze

Autor: Vladimír Bejček

Ve čtvrtek 20. dubna 2017 bylo u příležitosti oslavy nadcházejícího Dne Země vzpomenuto 10. výročí vzniku samostatné Fakulty životního prostředí ČZU v Praze. Před pěti lety byly poprvé uděleny dvě ceny FŽP významným osobnostem v oblasti životního prostředí.

Cena Igora Míchala je udělována za celoživotní přínos v oblasti životního prostředí. Ing. Igor Míchal, CSc. (1932-2002) patřil k výrazným postavám české ekologické scény dvacátého a počátku jednadvacátého století. Narodil se v Brně. Absolvoval lesnickou fakultu VŠZ tamtéž. Do roku 1968 pracoval v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, následně ve Státním ústavu pro územní plánování a krajinnou ekologii (Terplan). Významně přispěl k prosazování ekologických přístupů v územně plánovací činnosti. Byl jednou z vůdčích osobností týmu, který koncipoval metodologii tvorby územních systémů ekologické stability krajiny. Základní poznatky shrnul v monografii Ekologická stabilita a Obnova ekologické stability lesů. Celoživotní odborně fundované a lidsky statečné prosazování odpovědnějšího vztahu člověka k přírodě ocenila v roce 1999 Nadace Charty 77 udělením Ceny Josefa Vavrouška.

Cena Elišky Novákové za mimořádný přínos pro Fakultu životního prostředí přísluší jejím významným pracovníkům. RNDr. Ing. Eliška Nováková, DrSc. (1921 – 2000) se narodila v Šumperku. Maturovala na francouzském reálném gymnáziu v Praze. Absolvovala lesní inženýrství a následně zoologii na přírodovědecké fakultě UK. Její vědecké směřování ovlivnili zejména univerzitní profesoři Pfeffer a Komárek. Nejdříve pracovala na LF ČVUT, poté ve VÚLHM. Podstatnou část svého profesního života však prožila v ČSAV, v Ústavu pro tvorbu a ochranu krajiny a Ústavu krajinné ekologie. V práci pokračovala i v důchodu, a to v Ústavu aplikované ekologie a ekotechniky VŠZ. Založila školu bioindikace změn v životním prostředí. Zabývala se ekologií obratlovců, zejména lovné zvěře, jejím využitím při bioindikaci a při ekologickém monitoringu změn v krajině. Získala řadu uznání, ocenění a vyznamenání, např. stříbrnou plaketu J. G. Mendela (ČSAV 1991) a cenu ministra životního prostředí.

Prvním laureátem Ceny Igora Míchala se stal doc. Ing. arch. Jiří Löw. Cenu Elišky Novákové tehdy získal prof. Ing. Jan Vymazal, CSc.

V letošním roce kolegium děkana FŽP rozhodlo, že Cenu Igora Míchala, získá RNDr. František Pelc, ředitel AOPK ČR. Současně z rukou rektora ČZU Prof. Ing. Jiřího Balíka, CSc., dr.h.c. obdržel Cenu rektora (bronzovou plastiku bohyně úrody Ops) jako výjimečné ocenění osobnosti dlouhodobě spolupracující s ČZU za významný podíl na rozvoji univerzity.

FrantiÁek Pelc s ministrem Richardem Brabcem Foto Archiv AOPK ¨R _DSC9211
František Pelc s ministrem Richardem Brabcem.
Foto Archiv AOPK ČR

František Pelc (nar. 1962) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. V profesionální ochraně přírody působí na různých pozicích déle než 25 let. Zastával různé funkce: vedoucí Správy CHKO Jizerské hory, náměstek ministra životního prostředí (2008-2010), v současnosti je ředitelem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Je členem vědecké rady FŽP ČZU v Praze, kde rovněž externě vyučuje. V letech 2002-2006 byl poslancem Parlamentu ČR. Publikoval desítky odborných článků v oboru ochrana přírody. Miluje přírodu subsaharské Afriky, kde strávil úhrnem více než dva roky.

Jeho dosavadní stopa v ochraně přírody a životního prostředí je nepřehlédnutelná. Byl editorem řady strategických dokumentů, zejména Státního programu ochrany přírody a krajiny (1998, 2009) a Programu rozvoje chráněných krajinných oblastí (2000). V době svého působení v Poslanecké sněmovně předložil speciální ustanovení k náhradě újmy za omezené hospodářské využívání z titulu ochrany přírody. Byl spolutvůrcem strategie záchrany a reprodukce původního genofondu dřevin a jeho využití při ochraně imisně poškozených lesů CHKO Jizerské hory. Podílel se na založení a rozvoji speciální státní správy v ochraně přírody a její institucionální konsolidaci. Založil Nadaci pro záchranu a obnovu Jizerských hor 1993. Uzavřel dohodu mezi LČR a AOPK ČR o vymezování a monitorování bezzásahových lesů v reprezentativní soustavě stanovišť na cílové ploše až 5000 ha.

Připravuje projekt mezinárodní rozvojová pomoci v Zambii zaměřený na ekoturismus a ochranu přírody.
František Pelc patří mezi nejvýznamnější osobnosti v oblasti ochrany přírody a životního prostředí. Díky svým mimořádným manažerským a vyjednávacím schopnostem je nenahraditelný pro zásadní strategická rezortní i mezirezortní jednání.

Cenu Elišku Novákové letos získal prof. RNDr. Karel Šťastný, CSc. (nar. 1941) z katedry ekologie FŽP. Po studiu na Přírodovědecké fakultě UK nastoupil do muzea v Šumperku, odkud po čtyřech letech odešel do Ústavu krmivářského průmyslu a služeb. V letech 1969–85 pracoval v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Od r. 1985 působí na ČZU v Praze, zprvu na Ústavu aplikované ekologie, od r. 1990 v obnovené lesnické fakultě ČZU, od r. 2007 pak na oddělené Fakultě životního prostředí. Byl proděkanem pro vědu a zahraniční styky a řadu let vedl katedru ekologie. Habilitoval se v oboru ekologie, v tomto oboru byl také jmenován profesorem. Jeho vědeckovýzkumná činnost je zaměřena na studium obratlovců, zejména ptáků. V ČR položil základy kvantitativních výzkumů ptáků, kvadrátovému mapování avifauny a monitoringu ptačích populací. Byl dlouholetým členem výboru České společnosti ornitologické, z toho více než 10 let jako její předseda. Je členem vědeckých a oborových rad několika fakult, redakčních rad několika odborných časopisů. Je autorem a spoluautorem více než 300 odborných článků a 40 knih a monografií, z nichž nejvýznamnější jsou Fauna ČR – Ptáci a atlasy hnízdního rozšíření ptáků v ČR. Jeho odborné a populární knihy o ptácích a přírodě, zejména z nakladatelství Artia a Aventinum, vyšly v opakovaných vydáních v mnoha jazykových mutacích.