Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 6/2018 19. 12. 2018 Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti Tištěná verze článku v pdf

O čem jednají ředitelé

Autor: František Pelc, Jan Plesník

O čem jednají ředitelé

Jak Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), tak mezivládní organizace Životní prostředí OSN (UNE) a uznávaná Nizozemská agentura pro hodnocení životního prostředí (PBL), věnující se také globálním problémům lidstva nedávno označily nešetrné zemědělství za hlavní příčinu úbytku biologické rozmanitosti na Zemi. Výroba potravin se totiž stala na naší planetě hlavní hnací silou ztráty přírodních a přírodě blízkých ekosystémů a některé její postupy druhům, biotopům ani přírodním procesům zrovna neprospívají. Ani Evropa není v tomto směru žádnou výjimkou. Nabízí se proto naprosto legitimní otázka, zda finančně subvencované zemědělství podporující přírodu, krajinu a obecněji i životní prostředí skutečně plní svou deklarovanou funkci, nebo představuje alibi pro celkově necitlivou zemědělskou produkci.

Možná přijde i reforma
Vlivem zemědělství na přírodu na našem kontinentě se 21.–22. května 2018 v Tallinnu zabývalo zasedání představitelů evropských institucí ochrany přírody (ENCA). Hostitelem jednání se stala Estonská rada pro životní prostředí a jednání se zaměřilo na navýsost aktuální otázku, jakou budoucí podoba Společné zemědělské politiky Evropské unie (CAP) bezesporu je. Připomeňme, že CAP začala být naplňována v praxi již v roce 1962, i když ji zmiňují Římské dohody z roku 1957, kterými bylo založeno Evropské hospodářské společenství (EHS), právní předchůdce Evropské unie (EU).

Obr. 2
Evropský venkov se v řadě oblastí vylidňuje: mladí lidé z něj odcházejí
a obyvatelstvo stárne. Kdysi pravidelně sečené louky v povodí litevské řeky
Neris zarůstají dřevinami. Foto Jan Plesník

Od samého začátku měla Společná zemědělská politika plnit hned několik úkolů: zajistit spotřebitelům dostatek kvalitních potravin, udržovat na trhu stabilní a současně přijatelné ceny zemědělských výrobků, poskytovat obyvatelům venkova odpovídající životní úroveň, podporovat celkový rozvoj zemědělských oblastí a v neposlední řadě usilovat o dlouhodobý export zemědělských komodit. Aby bylo možné dosáhnout uvedených cílů, spolykala CAP určitou dobu zejména na nejrůznější dotace až polovinu rozpočtu EHS. V současnosti k zemědělcům putuje 40 % rozpočtu EU. I přes nesporné úspěchy se Společná zemědělská politika několikrát ocitla na samé hranici krachu: kupř. začátkem 90. let 20. století směřovala většina finančních prostředků určených na CAP na vývoz potravin.

Již v době, kdy CAP začala fungovat, se počítalo s tím, že projde co nejdříve rozumnou restrukturalizací, která by pružně reagovala na měnící se podmínky v Evropě i ve světě. Nejen z tohoto důvodu zažil společný postup členských států EHS, resp. EU k zemědělství hned několik reforem či alespoň pokusů o ně. V únoru až červnu 2017 probíhala veřejná konzultace zahájená Evropskou komisí (EK) a zaměřená na podobu CAP po roce 2020: Během ní Komise obdržela více než 320 000 připomínek. V listopadu 2017 vydala EK podrobné sdělení nazvané Budoucnost potravinářství a zemědělství, které nejen popisuje současný stav zmiňovaného sektoru v EU, ale i navrhuje, jak by měla CAP vypadat v letech 2021–2030. Komise následně uveřejnila 1. června 2018 oficiální návrh CAP v novém desetiletí, který počítá s větší mírou rozhodovacích pravomocí pro jednotlivé členské státy EU i s jejich větší zodpovědností a mimořádnou pozornost věnuje rozmanitým opatřením proti změnám podnebí.

Obr. 4a
Oblíbený cíl turistů z čR, národní park Plitvická jezera,
navštíví ročně 1,4 milionu turistů, kteří do pokladny parku
přinesou asi 40 milionů eur (více než miliardu Kč).
Otázkou zůstává, zda přinejmenším o víkendech během
vrcholné sezony není překročena nosná kapacita
tamějšího ekosystému. Foto Jan Plesník

Do debaty o budoucnosti výroby potravin na evropském jednotném trhu přispěla i ENCA. Na základě detailního rozboru založeného na důkazech ředitelé evropských institucí ochrany přírody vyhodnotili, jak Společná zemědělská politika napomáhá, nebo naopak nenapomáhá, péči o biodiverzitu a ochranu životního prostředí, k nimž se tak demonstrativně hlásí.

Můžeme shrnout zjištění ENCA do několika málo bodů? Nezpochybnitelné údaje z některých evropských zemí potvrzují, že dosavadní snaha o ozelenění CAP má jen malý, pokud vůbec nějaký pozitivní dopad na biodiverzitu. Pro zlepšení současného nepříliš radostného stavu by bylo vhodné ponechat 5 % zemědělských ploch na zachování biologické rozmanitosti závisející na extenzivním zemědělském obhospodařování krajiny. Ačkoliv agroenvironmentální programy mají sloužit také nezbytnému přizpůsobování (adaptaci) venkova probíhajícím a očekávaným změnám podnebí, ne vždy tomu tak je. ENCA navíc upozorňuje, že škrty v rozpočtu CAP, vyvolané mj. odchodem Spojeného království z EU, nutností financovat opatření snižující dopady klimatických změn (mitigaci) mimo zemědělský sektor a rostoucími náklady spojenými s imigrací obyvatel Afriky a Blízkého východu do EU, zasáhnou mnohem více její druhý pilíř, tedy finance určené na rozvoj venkova včetně péče o životní prostředí. Společné stanovisko agentur ochrany přírody, působících v členských státech EU a účastnících se činnosti ENCA, bylo postoupeno přímo příslušným činovníkům EK a Evropského parlamentu.

Obr. 1c
Zemědělsky využívané pozemky, tedy orná půda, louky a pastviny, zabírají jak
v České republice, tak v EU přibližně polovinu celkové rozlohy. Kulturní
krajina na Benešovsku je obhospodařována méně intenzivně než v nížinách.
Foto Jan Plesník

Ochrana globální biodiverzity po roce 2020: Kolik hlav, tolik názorů?
Rok 2010 nebyl vyhlášen Valným shromážděním OSN Mezinárodním rokem biodiverzity náhodou. Již o osm let dříve se vrcholní představitelé členských zemí OSN na Světovém summitu o udržitelném rozvoji (WSSD) v jihoafrickém Johannesburgu slavnostně zavázali do roku 2010 významně snížit rozsah a rychlost úbytku biologické rozmanitosti, a to v celosvětovém měřítku, v jednotlivých částech světa i v rámci států, a přispět tak k omezení chudoby. Uvedený, bezesporu značně ambiciózní a hůře vyhodnotitelný cíl evropským politikům nestačil. Rozhodli se, že nejen v Evropské unii, ale na celém šířeji pojatém kontinentě úbytek biodiverzity rovnou údernicky zastaví. Objektivní vyhodnocení pomocí souboru vhodných indikátorů ale opakovaně potvrdila, že uvedených cílů dosaženo nebylo.

Na 10. zasedání konference smluvních stran nejvýznamnější celosvětové právní normy péče o biodiverzitu, Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), konaném v říjnu 2010 v Nagoji, padlo rozhodnutí přijít s jiným přístupem. Vyčerpávající – a to doslova – diskuse se ve čtvrtém největším japonském městě svedla o pokud možno kvantitativní, srozumitelné, výstižné a pozornost přitahující („titulkové“) cíle, které by měly být smluvními stranami splněny právě do symbolického roku 2020. Vzhledem k tomu, jak široká a jen obtížně kvantifikovatelná biodiverzita je, jich bylo nakonec odsouhlaseno hned dvacet, seskupených do pěti strategických oblastí. Vlády jednotlivých zemí měly uvedené cíle z Aiči, které svůj název dostaly podle prefektury, v níž leží Nagoja, podle svých podmínek a možností začlenit do dvou let do národních strategií ochrany biologické rozmanitosti a na ně navazujících akčních plánů. Současně se alespoň některé z nich staly důležitou součástí Cílů udržitelného rozvoje (SDG), klíčové agendy OSN na období 2015–2030.

Zatímní analýzy se přiklánějí k tomu, že většina cílů z Aiči s velkou pravděpodobností v celosvětovém měřítku dosažena opět nebude. Na druhou stranu, v případě některých z nich, kupř. cíle č. 11 (zvýšit rozlohu chráněných území na 17  % souše včetně vnitrozemských vod a 10  % moře včetně pobřeží a současně zajistit, aby péče o chráněná území byla účinná a aby soustava chráněných území byla reprezentativní, chráněná území vzájemně propojena a začleněna do širší krajiny nebo mořského prostředí), bylo globálně bezpochyby dosaženo ne nevýznamného pokroku.

Jak tedy dál v péči o biologickou rozmanitost? Protože evropské instituce ochrany přírody se v různé míře zapojily nebo se hodlají zapojit jak do vyhodnocování dosažených cílů z Aiči, tak do navrhování nového rámce pro globální péči o biologickou rozmanitost, pozvala Chorvatská agentura pro životní prostředí a přírodu (CAEN) jejich zástupce do Záhřebu na plenární jednání ENCA věnované právě zmiňované tématu. Ve dnech 1.–2. října 2018 debatovali mj. o tom, jak vhodným způsobem sladit pochopitelnou snahu upoutat ambiciózním cílem nebo cíli pozornost široké veřejnosti i řídících pracovníků a politiků na ochranu biodiverzity a udržitelné využívání jejích složek či do jaké míry se po roce 2020 v teorii a praxi uplatní koncepce ekosystémových služeb a přírodního kapitálu. Bylo by užitečné se v našem oboru poučit ze zkušeností získaných na globální úrovni mitigací důsledků změn podnebí nebo adaptaci na ně? Vždyť probíhající a očekávané klimatické změny zůstávají i nadále nejvíce diskutovanou otázkou související se životním prostředím nejen mezi vědci, ale i nejširší veřejností. Jaká může být přidaná hodnota, poskytnutá ENCA, nejen při vypracování strategického dokumentu ať už v CBD, nebo v EU, ale zejména při jejich vskutku účinné realizaci?

Konsensuální názor agentur ochrany přírody sdružených v ENCA bude projednán tak, aby se mohl včas uplatnit při hodnocení úsilí naplnit cíle z Aiči, jakož i při přípravě koncepčního rámce ochrany biodiverzity po roce 2020 ve světě, v Evropě jako celku, EU i v jednotlivých státech.