Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 4/2016 — 26. 8. 2016 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

NPR Salajka – pralesní laboratoř Beskyd

Autor: Jiří Lehký

NPR Salajka najdeme na severním svahu hraničního hřebene Moravskoslezských Beskyd nedaleko sedla Bumbálka. Při pohledu z hřebene postřehneme Salajku ihned. Působí jako ostrov v moři převážně smrkových lesů. Má necelých 22 ha, ale je považována za jeden z nejzachovalejších karpatských jedlobukových lesů v ČR. Ostrovní charakter vybízí k zamyšlení, proč právě zde…

Až do tzv. valašské a později pasekářské kolonizace (15.–16. stol.) byly okolní lesy součástí pohraničního hvozdu na neklidné uherské hranici. S hospodářským využíváním těžko přístupných lesů se zde proto začalo relativně pozdě – zato intenzivně. Velký hlad po palivovém dřevu měly zpočátku sklárny. Ostatně i sám název NPR je odvozen od nedaleké osady (samoty), kde se v minulosti vyráběla jedna ze základních sklářských surovin – potaš, v místním nářečí „salajka“.

S rozvojem průmyslu v Podbeskydí rostla poptávka po dřevu a v lesích započalo řízené hospodaření, vč. nástupu smrku. Salajce se tento trend naštěstí vyhnul, nicméně označit ji za původní (tj. člověkem nedotčený) les nejde. V minulosti se zde páslo a probíhala zde toulavá seč. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století tady byly vybírány nejkvalitnější jedle pro stavbu lodí – nizozemští loďaři si jezdili stromy sami vybírat. Od roku 1937 (podle některých zdrojů už od r. 1925) pak byl prales ponechaný bez úmyslných těžebních zásahů.

Každý z beskydských „pralesů“ má svoje „nej“ – a Salajka není výjimkou. Je domovem nejmohutnějších jedlí.  Právě zde rostla legendární jedle „Tlustá Tonka“ – jeden z největších a nejstarších stromů Beskyd. V r. 1930 se její věk se odhadoval na 500 let, obvod měla 5,27  m (tj. průměr 1,94 m), dosahovala výšky 50  m a objemu cca 55 m3. Dodnes zde rostou jedle přes 50  m vysoké, které mají obvod přes 3,5  m.
Není překvapivé, že Salajka se záhy stala i cílem lesnického výzkumu. Ten začal v r. 1959, nicméně nejpodrobnější a nejrozsáhlejší měření zde prováděl E. Průša (1977, 1985), na nějž později navázali pracovníci AOPK ČR, později VÚKOZ (1998, 2007). Salajka je jedním z opakovaně celoplošně zkoumaných pralesů – změřen a zaměřen je zde doslova každý strom nad 10  cm tloušťky, a to včetně stromů již ležících či pařezů.

Ve světle výše uvedeného by se mohlo zdát, že u převážně bezzásahového území je jeho ochrana či péče pouhou formalitou. Nahlédnutím do rezervační knihy a do plánu péče zjistíme, že tomu tak zdaleka není. Správa CHKO Beskydy již léta řeší úbytek jedlí. Nejstarší generace jedlí, pamětníků dávné kolonizace a pastvy, postupně odumírá a přirozené zmlazení je decimováno okusem spárkatou zvěří. Ta se sem, celkem logicky, stahuje z okolních, málo úživných smrčin. Bohužel zatím nelze spoléhat na přirozenou regulaci stavů spárkaté zvěře šelmami, o myslivcích nemluvě. Proto zde Správa CHKO v posledních 10 letech instalovala ochranu několika stovek semenáčků jedlí pomocí kovových klecí a následně drátěných oplůtků. Ani to evidentně nestačí.

Autoři plánu péče, opírajíce se o názorný příklad v terénu, navrhují alespoň část pralesa trvale oplotit. V okrajové, nepralesní části NPR, se snažíme o přeměnu nepůvodní smrčiny na přírodě blízký les s vysokým zastoupením jedle. Proředěný smrkový porost byl podsazen jedlí a bylo zde postaveno několik oplocenek. Ve vegetační době je na první pohled patrný markantní rozdíl – v oplocence je svěží a hustá bylinná vegetace s řadou typických druhů bučin, mimo ně naopak bylinné patro téměř chybí. Ke snížení tlaku zvěře pak přispívá i cílené zlepšování druhového složení lesů v ochranném pásmu a blízkém okolí NPR.

Díky tomu, že po hranici NPR vede turistická značka, lze nemalou část pralesa, včetně pokusů o záchranu jedle, bez problémů zhlédnout. To, spolu s dobrou dopravní dostupností sedla Bumbálka, řadí Salajku mezi velmi vděčné exkurzní lokality.

Jiří Lehký