Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2018 — 22. 4. 2018 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Je ropucha dost Bufo?
Není zvykem v ochranářském periodiku publikovat taxonomické práce, ale v tomto případě je to více než vhodné. Není marné vrátit se krátce k vzniku českého jména ropucha, které bylo převzaté z polštiny a podle jedné etymologické teorie má společný základ se slovem rampouch, a to sice ve staroslovanském slovese ropěti = kapat. Z rampouchu kape a ropucha také vylučuje jedovatou tekutinu. Jiná teorie říká, že jde o praslovanský základ chorp = hrubý, drsný. Ať tak či tak, máme s ropuchou od Preslových dob v češtině celkem jasno. Ne tak ve vědecké taxonomii, vulgo též v latinských názvech. Víme, že název bufo, použil už Karl Linné a pojmenoval tak ropuchu po francouzském přírodovědci Francoisi Buffonovi – Rana bufo. Oficiálně na jeho počest, zlé jazyky však tvrdily, že se moc nesnášeli, a proto po něm Linné pojmenoval právě ropuchu. Po popsání samostatného rodu si nese ropucha obecná hrdě vědecké jméno Bufo bufo, (Laurenti, 1768).
Komplexní práce kolektivu Frost et al. (2006) o systematice obojživelníků vnesla do celkem klidného rodu Bufo veliký neklid a rozdělila ho na rody Epidalea a Pseudepidalea. Tato nomenklatorická hříčka vyvolala poměrně silnou kritiku (např. Wiens 2007). Přitom rozdělení nemělo žádný pevný základ, a to ani v genetice nebo morfologii. Do vědeckého názvosloví to vneslo docela pěkný zmatek, takže například Stöck et al. (2013) používají pro ropuchu zelenou název Bufo viridis, Sinsch a Schäfer (2016) název Bufotes viridis a Valkanova (2009) Epidalea viridis. V češtině se název všech tří ropuch řazených do rodu Bufo sice nezměnil, ale spousta autorů českých publikací, aby naznačila, že postupuje v duchu doby, začala celkem bezmyšlenkovitě používat nové názvy. Naposledy se dokonce změněné rodové názvy objevily i v publikaci Jeřábková et al. (2017). Nové světlo do problematiky vneslo znovuobjevení díla Garsaultova (1764, 1765, 1767). Nomenklaturní důsledky tohoto objevu podrobují Duboise & Boura (2010) detailnímu rozboru. V závěru své práce podporují konzervativní postoj, totiž udržovat evropské ropuchy v rodu Bufo. Pro evropské druhy ropuch včetně Bufo bufo (Linnaeus, 1758); Bufo viridis (Laurenti, 1768); a Bufo calamita (Laurenti, 1768) navrhují uvádět nové taxonomické názvy (např. Epidalea) pouze jako poddruhové. Speybroeck, Beukema, Crochet (2010) také navrhují vrátit všem druhům evropských ropuch rod Bufo, přinejmenším prozatím. Tito autoři tvrdí, že případy přirozené hybridizace (např hybridizace Bufo bufo x viridis Duda 2008) ukazují, že je správné odmítnout rozdělení rodu Bufo. Autoři uvádějí: „Bylo by neopatrné, abychom vyvozovali unáhlené taxonomické závěry. Až do dalšího proto všechny evropské druhy vracíme zpět do jediného rodu Bufo.“ Dále také upozorňují, že by mělo být od používání jména Pseudepidalea upuštěno úplně, protože jde o mladší synonymum.
A jak je to s taxonomickými pravidly? Podle Mezinárodních pravidel zoologické nomenklatury (International Code of Zoological Nomenclature, 4th edition – česky 2003, přeložili V. Houša & P. Štys) má každý nominální taxon ve skupině rodu – skutečně nebo potenciálně – fixován svůj názvový typ (tj. objektivní referenční standard pro užívání příslušného jména). Dokonce i základní taxonomický princip priority za podmínek stanovených pravidly však může být upraven tak, aby dlouho užívané jméno v jeho navyklém významu bylo chráněno. Toto však není u rodu Bufo potřeba, protože je velmi starý (1758) a těžko se najde starší synonymum. Je tedy užívaní vědeckých názvů Bufo pro všechny naše ropuchy v pořádku? Ano, a lze dokonce říci, že používání nových názvů v běžném odborném či populárně naučném text v pořádku není. Naštěstí celkem konzervativní legislativní proces zakonzervoval staré vědecké názvy rodu Bufo ve vyhláškách Ministerstva životního prostředí, a tak ve všech pracích, které se opíraly o legislativní ochranu těchto třech obojživelníků, musel být používán tento název rodu – tedy Bufo.
Velmi se tedy přimlouvám za to, abychom se drželi u naši ropuch rodového názvu Bufo a hlavně nepřipustili, aby nová legislativa zkomolila jejich vědecké názvy tak, že už žádná z ropuch nebude vědět, čí je.
Poznámka redakce:
Příspěvek prezentuje osobní názor na taxonomické změny a redakce jej publikuje jako esej, a nikoli polemiku. O vlivu klasifikace organismů na ochranu přírody a obráceně připravujeme do některého z příštích čísel obsáhlejší článek. redakce