Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2015 — 14. 12. 2015 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Ekosystémové služby dobrým sluhou?
Téma hodnocení ekosystémových služeb se v Evropě těší sílící pozornosti zejména díky Strategii EU na ochranu biologické rozmanitosti. Ta žádá, aby členské státy nejen zmapovaly ekosystémy na svých územích a zhodnotily služby, které lidské společnosti poskytují (což mělo být provedeno do roku 2014), ale výsledek také natolik metodicky a organizačně usadily, aby byl způsobilý k pravidelnému hodnocení a reportingu.
Tento požadavek je přitom přímo inspirován Nagojským protokolem k Úmluvě o biologické rozmanitosti, který jej považuje za jedno z hlavních opatření. Náročný cíl vychází z poznání předloženého projekty a publikacemi Millennium Ecosystem Assessment, TEEB (The Economics of Ecosystems and Biodiversity) a řadou odborných článků. Ty ukázaly, že kromě své vnitřní hodnoty má biodiverzita také hodnotu pro lidskou společnost a lidské hospodářství. Zastavení úbytku biologické rozmanitosti je spojeno s náklady, nicméně zároveň platí i to, že úbytek biologické rozmanitosti jako takový náklady pro společnost vyvolává. Ekonomická hodnota i zdánlivě tak úsměvné služby, jako je opylování, bývá odhadována na miliardy EUR ročně, tj. v částce řádově srovnatelné se všemi ročními výdaji EU na zemědělství. Odhaduje se přitom, že více než 80 % plodin v EU závisí alespoň zčásti na opylení hmyzem. Metodicky správné posouzení hodnoty ekosystémových služeb a rozhodování, které tyto hodnoty zachová, tak může přinést cenné úspory. Opatření vůči klimatické změně, která jsou založena na péči o přírodě blízké ekosystémy, mohou nabídnout nákladově zajímavé alternativy k technologickým řešením a současně znamenat přínosy přesahující pouhé zachování biologické rozmanitosti. Ekologická stopa EU je v současné době dvojnásobkem její biologické kapacity. EU může zachováním a posílením své základny přírodních zdrojů a jejich udržitelným využíváním snížit svoji závislost na přírodních zdrojích mimo Evropu a také zvýšit účinnost své ekonomiky – a tím popohnat tolikrát zaklínaný motor blahobytu.
Přesvědčení o významu hodnocení ekosystémových služeb je sdíleno i státy mimo Evropskou unii. EHP fondy financované Norskem, Lichtenštejnskem nebo Islandem nabídly část svých prostředků právě na tuto problematiku. V květnu 2015 se v norském Trondheimu sešli na konferenci zástupci států a institucí řešících tématicky příbuzné projekty. Mohli jsme vidět, že k rukavici hozené Nagojským protokolem i Evropskou radou a parlamentem se rozhodli postavit čelem v mnoha postkomunistických státech, jejichž zástupci tvořili na konferenci většinu. Výhodu podobného prostředí bychom tak v budoucnu mohli zužitkovat např. ve spolupráci s kolegy z Polska nebo Rumunska.
Změna bývá velmi často spojena s nutností vstupní investice a nejinak je to i v případě požadavků na hodnocení ekosystémových služeb. Otázku „kde na to vzít“ vyřešila evropská strategie metodou sobě vlastní. Požadované lepší využití stávajících finančních toků už má své praktické projevy, jak jsme se mohli přesvědčit při přípravě projektu do programu LIFE Nature. Hodnocení dopadů projektů na ekosystémové služby tu bylo stanoveno jako povinná aktivita.
Nové a neotřelé myšlence ekosystémových služeb se tedy ve shodě s nadějemi jejích otců dostává podpory. Stejně jako u mnoha jiných novátorských a ambiciózních konceptů ale nakonec bude na nás, jak se k nim postavíme – ať už v malém, místním měřítku, nebo na národní úrovni. Doufejme, že se nám hodnocení ekosystémových služeb stane dobrým sluhou dřív, než nás všechny do jednoho příroda přesvědčí, kdo že je tu pánem.