Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 5/2019 — 25. 10. 2019 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

Bernská úmluva slaví 40. výročí

Autor: Jan Plesník

Zaostřeno na Evropu
Ani Evropa nebyla v tomto směru žádnou výjimkou. Protože se jednalo o celý kontinent a Evropská společenství, čítající tehdy devět členských států, se zpočátku soustřeďovala na technologická řešení ožehavých problémů životního prostředí, pomyslné role hybatele se ujala Rada Evropy (RE). Zmiňovaná mezivládní organizace, založená v roce 1949 ve francouzském Štrasburku, se snaží prosazovat na našem kontinentě základní lidská práva a svobody a pestrou a účinnou spolupráci v kultuře, vědě, legislativě a sociálních otázkách.

Do znaku Bernské úmluvy se dostala vydra říční (Lutra lutra), symbolizující
propojení druhové ochrany a péče o suchozemské a vodní ekosystémy.
Foto Jan Plesník

A Rada Evropy uspěla. Po několikaletém komplikovaném vyjednávání a řadě odborných konzultací se 19. září 1979 podařilo vyjednávačům ve švýcarském Bernu se shodnout na textu Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť. Konvence, které se od samého začátku říká podle místa sjednání Bernská, vstoupila v platnost 1. června 1982 a gesci nad ní převzala právě RE.

Co jsou evropské hodnoty (v ochraně přírody)
Bernská úmluva se stala první mezinárodní právní normou kombinující druhovou ochranu a péči o přírodní stanoviště. Její smluvní strany se zavazují přísně chránit celoevropsky významné druhy a poddruhy planě rostoucích rostlin (Příloha I) a volně žijících živočichů (příloha II). Jako příklad uveďme alespoň dobře známou orchidej střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), koniklec otevřený (Pulsatilla patems), vydru říční (Lutra lutra) nebo čolka velkého (Triturus cristatus). Článek 9 umožňuje smluvním stranám přijmout z této ochrany výjimky, ovšem za jednoznačně vymezených podmínek.

Příloha III obsahuje seznam druhů fauny a flóry, které vlády sice nemusejí striktně chránit, ale jejichž využívání by mělo probíhat tak, aby neohrozilo další existenci těchto organismů: patří sem kupř. bobr evropský (Castor fiber), rys ostrovid (Lynx lynx) nebo známá ryba hlavatka podunajská (Hucho hucho).

Kolchidský les v národním parku Mtirala byl navržen gruzínskou vládou jako
součást soustavy Smaragd.
Foto Jan Plesník

Jak ostatně vyplývá již ze samotného názvu, ukládá uvedená konvence smluvním stranám, aby přijaly vhodná a potřebná právní a správní opatření i k ochraně přírodních stanovišť (biotopů) všech druhů fauny a flóry, zejména těch, na něž se úmluva vztahuje. Opakovaně se potvrzuje, že péče o biotopy zůstává nejen zdaleka nejúčinnějším, ale většinou i nejlevnějším způsobem, jak v krajině dlouhodobě udržet životaschopné populace původních planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a tím i životadárné procesy probíhající v ekosystémech.

Na přelomu 70. a 80. let 20. století, kdy nebylo v západní Evropě hnutí za individuální ochranu zvířat před špatným zacházením zdaleka tak rozšířené a politicky vlivné jako dnes, představovala Bernská úmluva jednu z pověstných prvních vlaštovek tím, že zakazuje některé nehumánní způsoby lovu či zabíjení živočichů, jako je střílení zvířat oslněných umělým světlem (příloha IV).

Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus), vyskytující se i v jihovýchodní Evropě,
patří mezi druhy přísně chráněné Bernskou úmluvou. Foto Jan Plesník

Jak úmluva funguje
Až dosud se smluvními stranami Bernské úmluvy stalo 51 zemí a také Evropská unie. Z členských států RE na sebe zatím závazky úmluvy nepřevzalo jen San Marino a Ruská federace. Protože úmluva klade značný důraz na ochranu migrujících živočichů, přistoupily k ní i čtyři africké státy, kudy pravidelně protahují nebo kde zimují evropští ptáci.

Řídící orgán úmluvy, Stálý výbor, který je tvořen delegáty smluvních stran, se ve starobylém alsaském městě schází jednou ročně. Na rozdíl od jiných mezinárodních mnohostranných úmluv, zaměřených na péči o životní prostředí, nemá Bernská úmluva žádný vědecký panel. Odborné podklady připravují kromě sekretariátu a konzultantů i expertní skupiny, zabývající se ochranou významných skupin organismů (bezobratlí, plazi a obojživelníci, ptáci, velké šelmy), územní ochranou (chráněná území a ekologické sítě) či činiteli, ohrožujícími biologickou rozmanitost (invazní nepůvodní druhy, změny podnebí, ilegální zabíjení ptáků).

Stálý výbor koordinuje také činnosti spojené s Evropským diplomem Rady Evropy. Toto prestižní ocenění, udělované chráněným územím s mimořádnými přírodovědeckými, kulturními a estetickými hodnotami a příkladnou péčí o ně na dobu určitou, získalo od roku 1965 jen 74 lokalit z 29 evropských zemí. V ČR jej obdržel Národní park Podyjí, CHKO Bílé Karpaty a NPR Karlštejn (viz Ochrana přírody, 73, 2, i-iii, 2018).

Evropská unie se nikdy netajila tím, že při přípravě obou svých základních norem na ochranu přírody, jmenovitě směrnice č. 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků, resp. její předchůdkyně č. 79/409/EHS (směrnice o ptácích, 1979), a směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích, 1992), se do značné míry inspirovala právě Bernskou úmluvou. V některých otázkách, kupř. problematika invazních nepůvodních druhů nebo omezování nepovoleného lovu a odchytu ptáků, můžeme činnost Bernské úmluvy označit za bezesporu průkopnickou.

Bernská úmluva dává ojedinělou možnost veřejné kontrole
Každý občan, organizace či instituce ze země, která se stala signatářem Bernské úmluvy, může upozornit její sekretariát, že v určitém konkrétním případě nenaplňuje vláda této země podle jejich názoru závazky, které na sebe dobrovolně převzala ratifikací, přijetím, schválením nebo přistoupením k této mezinárodní právní normě. Stálý výbor poté stížnost spolu s vysvětlením příslušné vlády pečlivě posoudí. Pokud ji uzná za opodstatněnou, doporučí kritizovanému státu konkrétní kroky, jak rozumným způsobem sjednat nápravu. Na dalším zasedání přednese delegát uvedeného státu zprávu o tom, jak se s nimi jeho vláda vypořádala. Stálý výbor celý případ uzavře teprve tehdy, jestliže dotčená vláda doporučení skutečně, nikoli formálně, naplnila. Od roku 1984, kdy uvedený proces začal fungovat, se úspěšně podařilo vyřešit na více než 200 stížností.

Bernská úmluva a Česká republika
Tehdejší ČSFR začala s přípravami na ratifikaci Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť již v roce 1991. Po rozpadu Československa ale nebyla nově vzniklá Česká republika členem Rady Evropy, čímž došlo k určitému zpomalení celého procesu. Po opakovaném meziresortním vyjednávání vláda přistoupení České republiky k úmluvě v srpnu 1997 schválila. Současně vyslovila výhrady proti zařazení některých ptačích a savčích predátorů (vlk obecný Canis lupus, medvěd hnědý Ursus arctos, káně lesní Buteo buteo, káně rousná Buteo lagopus, jestřáb lesní Accipiter gentilis, poštolka obecná Falco tinnunculus) do přílohy II. Obdobná výhrada se týká méně známé kozy bezoárové (Capra aegagrus): tento sudokopytník není v ČR původním druhem, ale byl a je pro myslivecké účely chován v oborách. Stálý výbor rovněž přijal výhradu ČR proti zařazení poloautomatických a automatických zbraní se zásobníkem schopným pojmout více než dvě dávky munice do přílohy IV.

Přijetím moderně koncipované legislativy začátkem 90. let 20. století byly základní závazky vyplývající z úmluvy transponovány do právního řádu ČR. Naplňování Bernské úmluvy v ČR koordinuje odbor druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP, odborné podklady zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Jak dál v příštích desetiletích
Ještě v jedné věci se Bernská konvence odlišuje od většiny mezinárodních mnohostranných úmluv. Smluvní strany neplatí členské příspěvky, ale její činnost je financována přímo z rozpočtu Rady Evropy a z dobrovolných plateb vlád. Protože dva významní plátci do rozpočtu RE, Ruská federace a Turecko, svou finanční podporu Radě Evropy z politických důvodů v posledních letech omezili, musela zmiňovaná štrasburská instituce drasticky redukovat jak finanční, tak personální subvenci Bernské úmluvě. V současnosti se proto připravují změny tak, aby konvence mohla standardně fungovat i za těchto nepříliš příznivých podmínek.

Ale vraťme se k výročí Bernské úmluvy. Sekretariát ve spolupráci s předsednictvem Stálého výboru připravil kampaň představující činnost konvence, a to prostřednictvím 40 inspirací, zkušeností a příkladů dobré praxe v celoevropské péči o přírodní a krajinné dědictví (www.bernconvention40years.com). Ostatně, heslo kampaně Zdravá příroda pro zdravé Evropany je dostatečně výmluvné.