Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2016 — 20. 10. 2016 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti
A znovu neonikotinoidy
Neonikotinoidy, chemické sloučeniny odvozené z nikotinu, patří celosvětově k nejlevnějším a také v praxi nejrozšířenějším látkám určeným k hubení ekonomicky a epidemiologicky závažného hmyzu. I přes nízkou cenu představují celou třetinu globálního trhu s insekticidy, jsou registrovány ve 120 zemích a ošetřují se jimi zejména kukuřice, řepka olejka, bavlník a cukrová třtina (Simon-Delso et al. 2014). I když se mohou rozprašovat nebo vpravovat do stonků či kmenů ošetřovaných rostlin, nejčastěji se jimi moří semena, takže je následně obsahují celé rostliny.
V posledních pěti letech probíhá debata o možném negativním dopadu neonikotinoidů na přírodu, především na hmyzí opylovače. O některých aspektech uvedené problematiky jsme již psali (Kubátová-Hiršová 2014, Plesník 2015). Neonikotinoidům bylo přičítáno zejména „zkratování“ nervové soustavy hmyzích opylovačů, oslabení jejich imunitního systému a narušení dlouhodobé paměti vedoucí ke snížení schopnosti sbírat potravu a vrátit se do úlu. Mezitím další výzkum přinesl nové, mnohdy překvapující poznatky.
Včela na konikleci. Foto Zdeněk Patzelt
Ve hře je osud celých včelstev
Ukázalo se, že čmeláci vystavení vlivu neonikotinoidů opylovali jabloně méně často než ti, na něž zmiňované látky nepůsobily. Co je podstatné, neonikotinoidy ovlivňovaly nikoli jedince, ale hned celou kolonii (Stanley et al. 2015). Jiná situace nastala u štírovníku růžkatého (Lotus corniculatus) a jetele plazivého (Trifolium repens). Obě rostliny opylovali čmeláci ovlivnění neonikotionoidy častěji než kontrolní skupina zmiňovaných opylovačů. Čmeláci, na něž neonikotinoidy nepůsobily, ale dokázali kvetoucí rostliny lépe najít, odhadnout jejich výtěžnost a získat z nich pyl, takže „pracovali“ mnohem účinněji (Stanley & Raine 2016). Zdá se, že různé typy neonikotinoidů zasahují nervovou soustavu čmeláků rozdílným způsobem. Tato skutečnost by měla být při hodnocení možného vlivu insekticidů na hmyzí opylovače brána v úvahu (Muffat et al. 2016).
Zastánci neonikotinoidů namítali, že v organismu opylovačů v reálném světě se – na rozdíl od pokusů v laboratoři nebo umělém prostředí napodobujícím přírodní podmínky – nenahromadí dostatečné množství uvedených látek působící problémy, protože opylovači kromě chemicky ošetřených plodin sbírají pyl a nektar i na planě rostoucích rostlinách. V experimentech nebo poloterénních podmínkách se totiž část včel medonosných či čmeláků živí pouze roztoky obsahujícími neonikotinoidy. Popsaná situace v přírodě nikdy nenastane, tvrdili podporovatelé používání neonikotinoidů v zemědělské výrobě. Botías et al. (2015) prokázali pravý opak. Směs neonikotinoidů v pylu a nektaru planých rostlin, rostoucích na okrajích polí, vykazuje v některých případech vyšší koncentrace než v případě plodin. Není divu, že 97 % neonikotinoidů, které včely přinášejí do úlů, pochází právě z planě rostoucích rostlin. Protože pouze 2–20 % aktivní složky pesticidů se dostane do semene a zbytek proniká i mimo polní kultury, nefungují malé izolované plochy ponechané ladem jako vhodné útočiště hmyzích opylovačů před účinky neonikotinoidů (Mogren & Lundgren 2016).
Koncentrace neonikotinoidů odpovídající terénním podmínkám vyvolaly změny vaječníků včelích matek (Williams et al. 2015) a zvyšují úmrtnost (mortalitu) larev (Wessler et al. 2016). Navíc trubci konzumující chemicky upravenou potravu vykazovali o 39 % méně živých spermií než kontrolní jedinci. Aby mohla včelí matka naklást za svého života odpovídající počet vajíček, musí být během snubního letu oplodněna několika zdravými trubci a následně být schopná uchovávat jejich sperma v semenném váčku. Nahrazení málo výkonné matky není jednoduchou záležitostí. Nedostatečná plodnost trubců tak může negativně ovlivnit vývoj celé kolonie. Úhyn mnoha včelstev ve Spojených státech souvisel se selháním matek produkovat několik let dostatek vajíček (Straub et al. 2016).
Na řadě je i další hmyz
Už dnes je jasné, že neonikotinoidy mohou mít nežádoucí účinky i na jiný hmyz než na chované včely či čmeláky. Údaje o rozšíření 62 druhů volně žijících včel (Apoidea) v Anglii za období 1994–2011 prokázaly, že druhy živící se mj. na neonikotinoidy ošetřené řepce olejce mizí z prostředí třikrát více než včely, které neopylují plodiny (Woodcock et al. 2016). Modely naznačují, že neonikotinoidy mohou negativně ovlivňovat 15 ze 17 druhů motýlů, běžně se vyskytujících v zemědělské krajině Velké Británie. Úbytek motýlů v Anglii, kde se neonikotinoidy používají ze Spojeného království nejčastěji, se ukazuje jako výrazný (58 % za období 2000–2009), zatímco ve Skotsku, v němž se zmiňované insekticidy aplikují mnohem méně, zůstává početnost sledovaných motýlích druhů poměrně stabilní (Gilburn et al. 2015). Ale pojďme i mimo Evropu. Čím více neonikotinoidů se v nížinách severní Kalifornie aplikuje, tím více klesá početnost motýlů, zejména menších druhů a druhů produkujících v průběhu sezony méně generací (Forister et al. 2016).
Co dál?
Dvouletý zákaz používání tří neonikotinoidů na území členských států Evropské unie, který vstoupil v platnost 1. prosince 2013, posílil názor zemědělců a výrobců insekticidů, že látky, které je měly nahradit, nejsou tak účinné jako právě nepovolené neonikotinoidy. Britská vláda proto používání neonikotinoidů „v naléhavých případech, kdy škůdci ohrožují plodiny nejvíce“ běžně uděluje výjimku. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) má do ledna 2017 připravit podrobnou rešerši o vlivu těchto chemických látek na blanokřídlý hmyz (Anfres 2016). V letech 2017 a 2018 by měla být uveřejněna také dlouho očekávaná stanoviska Agentury ochrany životního prostředí Spojených států (USEPA) k nejrozšířenějším typům neonikotinoidů.
Jan Plesník