Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 5/2016 — 20. 10. 2016 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

10 let od vyhlášení národní přírodní rezervace Kněžičky

Autor: Irena  Formanová

Kategorie ochrany se postupně odvíjela od dobové legislativy, v praxi ale zůstávala ochrana spíše formální a velká část území svých přírodních hodnot postupně pozbyla. To bylo konstatováno již při revizi chráněných území v 60. letech 20. století. Situace se vyhrotila po restituci majetku rodinou Kinských dal Borgo, kdy došlo na základě platného lesního hospodářského plánu k vykácení části entomologicky cenných lesních porostů. To vzbudilo nevoli odborné veřejnosti a urychlilo jednání s vlastníkem o přehlášení. Na nejcennějších částech vznikla celkem čtyři chráněná území, jako první národní přírodní rezervace Kněžičky.

Mnohatisícová populace hlaváčku jarního.
Foto  Irena Formanová

Rezervace o rozloze 89 ha pokrývá jižně orientovaný slínovcový svah nad Žehuňským rybníkem. Nacházíme se na rozhraní Středočeského a Královéhradeckého kraje v teplé klimatické oblasti českého termofytika. Nadmořská výška se pohybuje od 200 do 260  m.

Křídové sedimenty jsou základem takzvaných bílých strání. Celková biodiverzita území je výsledkem abiotických faktorů i hospodářských a kulturně-historických vlivů. Poloha na sesuvném svahu na čelní straně Hradčanské kuesty je příčinou různorodosti stanovišť s odlišnou vlhkostí. Zcela zásadní je působení pastvy. Část rezervace leží uvnitř obory Kněžičky, druhé nejstarší obory u nás, založené v roce 1562. Dnes jsou zde chováni mufloni a daňci. Pastva má vliv jak na strukturu a druhové složení lesních i nelesních formací, tak na jejich vzájemný podíl a dynamiku přechodů.

Vegetace je přibližně z jedné poloviny tvořena šípákovými doubravami. Najdeme zde řadu mimořádně vzrostlých dubů pýřitých. Lesní porosty uvnitř obory s vysokým podílem starých a rozpadajících se dubů jsou biotopem kovaříka rezavého, roháče obecného nebo zlatohlávka skvostného, z ptáků zde hnízdí například strakapoud prostřední nebo lejsek šedý. Jedná se o významnou lokalitu teplomilných hřibovitých hub, udáván je například hřib Fechtnerův. Pastva zvěře eliminuje přirozené zmlazení a degraduje bylinné patro, proto byly některé části v oboře oploceny. Lesní porosty mimo oboru mají bohatou vertikální strukturu a typické bylinné patro s dominantní kamejkou modronachovou, najdeme zde vstavač nachový nebo plamének přímý.

Druhou polovinu rezervace zaujímají stepní a lesostepní společenstva. Rozsáhlé obnažené plochy sesuvů v horní části svahů kolonizují druhy raně sukcesních stadií, typicky ostřice nízká nebo mateřídouška časná. Ve spodní části svahů dochází k hromadění sesutého materiálu a na nepropustném podloží se vytvářejí podmáčené deprese, jež osidluje pěchava slatinná, violka nízká či šišák hrálolistý, na subhalofilní charakter těchto ploch poukazuje zeměžluč spanilá, pampeliška bavorská nebo ostřice oddálená.

Pastevní charakter trávníků v oboře se projevuje dominancí travin a vysokým podílem pastevních plevelů včetně vzácných druhů, jakými jsou čistec německý, pelyněk pontický a pcháč bělohlavý. Mnohatisícová populace hlaváčku jarního je patrně nejpočetnější u nás. Zaujmou mohutné solitérní hlohy stromovitého vzrůstu. Mimo oboru bylo od pastvy a kosení upuštěno již před několika desítkami let. Po vyhlášení rezervace byly nejprve vyřezány keře, následně probíhá pravidelné sečení. Zde převládají širokolisté byliny, zejména oman vrbolistý, v bohatých populacích tu najdeme hořeček nahořklý pravý, hvězdnici zlatovlásek nebo sasanku lesní. Žije zde největší česká populace výrazně ustupujícího okáče ovsového, v křovinách hnízdí pěnice vlašská nebo ťuhýk obecný. Jak v oboře, tak mimo ni byly v minulosti extenzivní sady, jejichž pozůstatkem jsou staré rozpadající se ovocné stromy starých odrůd, kde hnízdí krutihlav obecný, v roce 2012 i dudek chocholatý.

Irena Formanová