Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2018 — 20. 8. 2018 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Jitka Jelínková, Svatava Havelková: Přestupky v praxi orgánů ochrany životního prostředí
Nakladatelství C. H. Beck v tomto roce vydalo hned dvě publikace věnované právu životního prostředí. První z nich je komentář k zákonu o ochraně přírody a krajiny Vojtěcha Vomáčky a kol., který odbornou veřejnost hodně potěšil, jelikož nahradil dosud hojně využívaný, ale notně zastaralý komentář Mika, Borovičkové a kol. z roku 2007. Druhá je pak publikace věnována přestupkům v praxi orgánů ochrany životního prostředí z edice právní praxe od autorek Jitky Jelínkové, která své praktické zkušenosti s aplikací práva životního prostředí získala především v České inspekci životního prostředí, a Svatavy Havelkové, jež dlouhá léta působila na Ministerstvu životního prostředí a Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR.
Publikace Přestupky v praxi orgánů ochrany přírody životního prostředí má za cíl stát se pro odbornou veřejnost (především pro orgány státní správy), která rozhoduje o přestupcích na úseku životního prostředí, užitečnou pomůckou v každodenní rozhodovací praxi. Relativně nový zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který nabyl účinnosti v polovině roku 2017, totiž do praxe správního trestání zavádí nové instituty dosud známé především z trestního práva, a celý tento úsek práva sjednocuje. To představuje pro správní trestání velký krok dopředu. Pro orgány státní správy pak výzvu, aby zákon „přetavila“ správně do praxe, což s ohledem na to, že zpravidla přestupková řízení vedou lidé s naprosto nedostatečným právním vzděláním a minimální právní podporou shora, nebude vůbec jednoduché. Musím ovšem říci, že jmenovaná publikace jmenovaný cíl splňuje, resp. myslím si, že bude splňovat.
Problém velkého množství publikací, které deklarují, že mají sloužit právní praxi, je dle mého názoru to, že jsou často příliš zjednodušené, laické, bez vazby na právní teorii – odbornou právní literaturu, ale i opravdovou právní praxi –, tedy judikaturu soudů nebo příklady rozhodování orgánů státní správy. Problematiku přestupků a řízení o nich však s ohledem na jejich až lidskoprávní rozměr takto zjednodušeně pojmout nelze. Naštěstí publikace paní Jelínkové a Havelkové je pravým opakem výše jmenovaného. Představuje opravdu ukázkové propojení teorie a praxe. Autorky používají klasickou právní terminologii, termíny však srozumitelně vysvětlují a následně uvádějí praktické příklady, které ale nejsou pouze hypotetické, jak často bývá. Nechybí ani hojné citace z aktuální judikatury soudů. Osobně bych uvítala ještě více příkladů z praxe např. ohledně úmyslného a nedbalostního zavinění přestupku, protože určit formu zavinění u přestupku činí oprávněným úředním osobám nemalé potíže a forma zavinění je obligatorní součástí rozhodnutí. Oceňuji, že autorky tvorbě publikace věnovaly hodně času a byly důsledné a akademicky poctivé, což opravdu v publikacích věnovaných právní praxi není samozřejmostí. Dále se autorky nebojí vyslovit vlastní právní názor tam, kde se nabízí více výkladů.
Publikace disponuje přehledným a podrobným obsahem a také věcným rejstříkem, takže se v knize dobře hledají odpovědi na konkrétní otázky. Témata v knize jsou propojena odkazy na kapitoly, které spolu věcně souvisejí. Bohužel kniha neodkazuje přímo na kapitolu třetího řádu. Dále bych pro ještě větší přehlednost ocenila zvýraznění klíčových pojmů tučným písmem a uvádění všech příkladů do rámečků.
Přes malé výtky se kniha jistě stane pevnou součástí knihoven mnoha úředníků a pomůže jim odvádět kvalitní práci. Všichni by jistě ocenili, kdyby kniha měla pokračování v podobě vzorů správních aktů, jelikož ani pro právníka, zvláště pokud to nedělá denně, není jednoduché napsat rozhodnutí, které splňuje tak náročné požadavky, jako je tomu u správního trestání.