Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2016 — 30. 5. 2016 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Jak na konfliktní volně žijící živočichy – „Konfliktní druhy“
Vymezení konfliktních druhů, tedy volně žijících živočichů, kteří interakcí s člověkem působí finanční nebo jinou újmu na majetku, představuje přímo ukázkový příklad antropocentrického pohledu na svět kolem nás. Vždyť jak ekologie, tak ochranářská biologie vychází z názoru, že každý druh má pro fungování přírody určitý, byť různě velký význam.
Vyplácení náhrad za újmu způsobenou volně žijícími živočichy, ať už ze státního rozpočtu nebo prostředků nevládních organizací, patří mezi tradiční způsoby, jak omezit poměrně častý konflikt mezi člověkem a volně žijícími živočichy, nejčastěji ptačími a savčími predátory. V České republice se o této možnosti vážně uvažovalo již při přípravě zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, nicméně legislativní podoby se dočkala až přijetím zákona č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, v platném znění. Přestože se nakonec schválená právní norma v řadě aspektů od návrhu zpracovaného státní ochranou přírody odlišuje, státní správa kompenzuje ztrátu způsobenou na soukromém majetku šesti druhy volně žijících živočichů. Účelem zákona není nic jiného, než mírnit střety mezi zájmy ochrany přírody, konkrétně druhové ochrany, a vlastníky domácích, hlavně hospodářských zvířat, rybníků nebo zemědělských či lesnických pozemků. Zákon umožňuje, pochopitelně po splnění nezbytných podmínek, aby stát uhradil ztrátu způsobenou živočišným druhem, zvláště chráněným zákonem č. 114/1992 Sb. Ačkoliv finanční náhrada představuje mandatorní výdaj státního rozpočtu a celková částka zůstává zlomkem položky státního rozpočtu věnované životnímu prostředí, občas se objevují hlasy volající po razantním přehodnocení tohoto přístupu. Vybavuje se mi, že jsme nejen do názvu zákona navrhovali výraz újma: termín škoda zcela zákonitě vede k představě, že ten, kdo ji působí, je škůdce, a podle toho by s ním mělo být zacházeno.
Již v době, kdy si spartští a thébští válečníci barvili obličej, aby v soutěsce u Thermopyl co nejvíce zdrželi obrovské vojsko perského panovníka, lidé dobře věděli, že předcházení důsledkům bývá jednodušší, rychlejší a mnohdy také levnější než jejich odstraňování. Ve stejném duchu se pracovníci Českého nadačního fondu pro vydru zhostili nelehkého úkolu představit na omezeném prostoru současné znalosti o konfliktech živočichové – člověk v ČR a o jejich prevenci.
Zaměřují se přitom jak na druhy, na něž se vztahuje zmiňovaný zákon č. 115/2000 Sb. (bobr evropský, los evropský, medvěd hnědý, rys ostrovid, vlk obecný, vydra říční), tak i na jiné druhy, jež mohou páchat újmu, ale státní správa ji nekompenzuje (ze zvláště chráněných ledňáček říční a orel mořský, z nechráněných kormorán velký, potápka roháč, volavka popelavá a norek americký). U každého z nich čtenář najde informace o příčině konfliktu, rozšíření v ČR, nárocích na prostředí, potravním chování, rozmnožování, pobytových znacích, ohrožujících činitelích, legislativním statutu druhu, předcházení hospodářským škodám, možné náhradě škod a zajímavostech z bionomie druhu.
Po druhovém okénku následuje podrobný recept, jak žádat o náhradu újmy, kterou mají na svědomí druhy volně žijících živočichů, na jejichž ochraně má stát zájem. V závěru publikace nám fotografie názorně připomínají, proč vlastně byla výše uvedená právní norma přijata.
Ocenit musím čtivost publikace a její zdařilou grafickou podobu, rozumným způsobem kombinující černobílé kresby a barevné fotografie a mapy.
Jako v každé publikaci zůstala i v hodnocené příručce určitá přehlédnutí. Škoda, že se mapa rozšíření bobra evropského v ČR na str. 3 vztahuje k roku 2011. Zmiňovaný hlodavec se po vyřazení kormorána velkého ze seznamu zvláště chráněných druhů začíná postupně propracovávat na pozici největšího potížisty mezi konfliktními druhy. Kompenzace vyplácené v prvních letech vstupu zákona v platnost za újmu vyvolanou bobrem byly velmi nízké, od roku 2004 nastává jejich zřejmý prudký nárůst. Na str. 8 se opakuje výčet oblastí ČR, kde v koloniích hnízdí kormoráni velcí. (Mikro)populace losa evropského na Nymbursku stejně jako na Táborsku a na Bechyňsku nepřežily ani pověstný rok 2000 (str. 13). Možná, že by stálo za to zmínit i další, byť méně závažné konfliktní druhy, jako je jestřáb lesní, výr velký nebo krkavec velký. Přiznejme, že ne všechna doporučovaná opatření vyvolají u ochránců přírody neskrývané nadšení: překážka, jako je oplocení příslušné lokality, se stane bariérou i pro jiné organismy.
Útlá a bez velkých slov záslužná publikace, vydaná v rámci úspěšného projektu Osvětou a vzděláváním od konfliktu k toleranci, podpořeného grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů, je již téměř rozebraná. Zájem o ni projevili nejen účastníci seminářů pořádaných od března 2015 ve spolupráci s krajskými úřady. Navýsost aktuální příručku je možné si stáhnout na adrese
http://vydry.org/brozura-konfliktni-druhy/.