Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2015 — 4. 6. 2015 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf
Dějiny ochrany přírody na Slovensku
V roce 2019 oslaví státní ochrana přírody na Slovensku sto let od svého vzniku. Vznik státní ochrany přírody je datován k vydání Nařízení ministra, zplnomocněnce vlády Československé republiky pro správu Slovenska Václava Šrobára z 20. října 1919 („O právomoci Vládneho komisariátu na ochranu pamiatok na Slovensku“). K tomuto nadcházejícímu výročí vydala v roce 2013 Státní ochrana přírody Slovenské republiky objemnou knihu „Dejiny ochrany prírody na Slovensku“. Jejím autorem je lesník, dlouholetý pracovník ochrany přírody a zkušený autor či spoluautor více než dvou desítek knih a několika set odborných článků Ing. Viliam Stockman, CSc. „Předvoj“ této knihy vydalo Ministerstvo životního prostředí k 90. výročí státní ochrany přírody na Slovensku již v r. 2011. Knihou autor navazuje také na své další předchozí počiny, zejména „Kto je kto v ochrane prírody Slovenska“ z let 2009 a 2010.
Při zpracování knihy se autor přiklonil k chronologickému řazení a postupuje po kalendářních letech. Důvodem bylo spojení popisu událostí v ochraně přírody se stručnou informací o hlavních událostech politických a ve společnosti doma i v zahraničí, která je uvedena vždy na začátku každého popisovaného období. To je jistě zajímavé řešení – čtenáři pomáhá vytvořit si lepší představu o prostředí, ve kterém se v daném období obor rozvíjel, na druhou stranu poněkud ztěžuje sledování déletrvajících aktivit. Vývoj ochrany přírody i samotnou knihu V. Stockman rozděluje do sedmi hlavních etap: I. Uherské království do r. 1526, období před cílevědomou ochranou přírodních památek; II. Uhersko v Rakouské monarchii, vývoj ochrany přírodních památek jako uvědomělého hnutí (1526–1867); III. Rakousko-Uhersko, vývoj legislativy a Státní památková komise v Budapešti (1867–1918); IV. Vznik a vývoj státní ochrany přírody v období první Československé republiky (1918–1939); V. Vývoj státní ochrany přírody v období Slovenského státu (1939–1945); VI. Vývoj státní ochrany přírody v období Československé republiky (1945–1992) a VII. Slovenská republika – Slovenská agentura životního prostředí (1993–2000) a vznik Státní ochrany přírody SR (2000).
Autorovi se podařilo během desetiletí systematické práce nashromáždit obdivuhodné množství archiválií a dokumentace k významným událostem i všední činnosti v oblasti ochrany bohatého přírodního dědictví Slovenska a péče o něj. Tuto dokumentaci dokázal přehledně uspořádat a zpracovat. Můžeme si tak přečíst vyčerpávající popis jednotlivých změn v organizaci ochrany přírody, o vytváření jejího prostorového, technického a personálního zázemí, vzniku oborových politik a strategií, událostech v územní a druhové ochraně i obecné ochraně přírody a krajiny, významných kauzách spojených s ochranou přírody a krajiny, publikační činnosti, ale i o vzdělávání a setkávání ochránců přírody či o společenských událostech. Je třeba zmínit, že se autor soustředil zejména na mapování činnosti státní ochrany přírody, což je zejména v hlavních obdobích rozvoje dobrovolné a nestátní ochrany přírody znát, a kniha proto nemůže poskytnout dostatečně ucelený obraz o ochraně přírody na Slovensku v daných letech. Autor si toto uvědomuje a v úvodu na to výslovně upozorňuje. Jistě v knize chybí některé události a skutečnosti, které se autorovi nepodařilo zachytit. Každopádně to nikterak nesnižuje hodnotu tohoto mimořádného díla a je to možno chápat spíše jako výzvu ke zmapování i těchto aktivit.
V téměř osmisetstránkové knize najdeme velké množství fotografií, faksimilií, přetištěných titulních stran odborných publikací a popularizačních tiskovin a další obrazové dokumentace. Velmi užitečné jsou medailonky téměř dvou set klíčových osobností ochrany přírody a krajiny, které najdeme přiřazené k jednotlivým obdobím, kdy v oboru zejména pracovali nebo dodnes pracují. Knize lze vytknout jen jediné, a to chybějící jmenný a místopisný rejstřík a poznámkový aparát. Publikace je doslova nabitá fakty vztaženými k množství míst a osobností a rejstříky by její využitelnost usnadnily, stejně jako poznámkový aparát, který by jistě uvítali badatelé. Kniha vyšla v nízkém nákladu (600 ks), a tak lze doufat v její elektronickou publikaci (což by byla také příležitost k vyhledávání podle klíčových slov). Viliam Stockman sám sebe neoznačuje za historika, ale bezesporu se za desetiletí shromažďování materiálů a práce v archivech historikem stal; historikem ochrany přírody, kterého může česká ochrana přírody té sesterské slovenské jen závidět.
Na závěr je třeba dodat, že autor nyní pracuje na Dějinách lesnictví na Slovensku.