Kulér-Nové právní předpisy

Ochrana přírody 2/2015 — 4. 6. 2015 — Kulér-Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny 01/2015-03/2015

Zákon č. 41/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů mimo jiné reaguje na zvýšení poplatků za zábor zemědělské půdy, ke kterému došlo v roce 2011. Současná právní úprava hledala kompromis mezi ochranou cenné zemědělské půdy a možností realizovat nejrůznější stavební investiční záměry. Od poplatků jsou tak např. osvobozeny stavby drah a pozemních komunikací ve vlastnictví státu. Naopak neuspěl návrh senátu od těchto poplatků osvobodit také obce a kraje.
Účinnost od 1. 4. 2015 (ust. části první čl. I bodu 4, pokud jde o § 3 odst. 4, a bodu 5, pokud jde o § 3b odst. 4, která nabývají účinnosti dnem 1. 1. 2016).

Zákon č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů napravuje nedostatečnou transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, na kterou ČR upozorňovala Komise EU. Novela mimo jiné zavádí závaznost výsledků řízení o posouzení vlivů na životní prostředí pro navazující řízení vedená podle zvláštních předpisů (negativní závěr zjišťovacího řízení – forma rozhodnutí, stanovisko EIA – forma závazného stanoviska). Úpravou prošla i příloha č. 1 zákona, resp. došlo k upřesnění záměrů v kategorii I a II. Novela dále rozšiřuje možnosti účasti veřejnosti. S tím dále souvisí novelizace ust. § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, které nově zní: „Občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen „občanské sdružení“), je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována“ a dále zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon a zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon.
Účinnost od 1. 4. 2015.

Věstník Ministerstva životního prostředí ročník XV – leden 2015 – Částka 1 obsahuje metodické doporučení k aplikaci některých ustanovení vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění novely č. 222/2014 Sb., kterou se mění vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, účinné od 1. 11. 2014, která, mimo jiné, upravuje podmínky kácení dřevin v zahradách, kdy nově platí režim kácení bez povolení pouze pro ovocné dřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném území evidovaných v katastru nemovitostí jako druh pozemku zahrada, zastavěná plocha a nádvoří nebo ostatní plocha se způsobem využití pozemku zeleň. Věstník Ministerstva životního prostředí, ročník XIV – listopad – prosinec 2014 – Částka 7 – Metodický pokyn sekce ochrany přírody a krajiny – Metodika managementu tlejícího dříví v lesích zvláště chráněných území sjednocuje postup navrhování managementu tlejícího dřeva v plánech péče. Metodika je určena pro MZCHÚ, NP a I. a II. zóny CHKO a obsahuje doporučené postupy, jak dosáhnout pozitivních efektů tlejícího dřeva na biodiverzitu lesních ekosystémů. Součástí metodiky jsou obecné zásady týkající se množství, distribuce a parametrů (např. rozměrů, druhového složení, způsobu vzniku a zpracování) dřeva ponechaného k zetlení a popis, jak rizika plynoucí z ponechání minimalizovat. Doporučený management je diferencován podle cílů ochrany a stupně přirozenosti lesa (do 3 skupin) a dále ještě podle biotopů lesních ekosystémů (od přirozených borů přes doubravy, bučiny a přirozené smrčiny až po klečové porosty).

Věstník Ministerstva životního prostředí, ročník XIV – červenec – srpen 2014 – Částka 5 – Metodický pokyn odboru obecné ochrany přírody a krajiny k aplikaci § 8 a § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, upravující povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les a náhradní výsadbu a odvody vysvětluje nejdůležitější pojmy související s ochranou těchto dřevin (např. funkční a estetický význam dřevin, závažné důvody pro kácení dřevin) a dále se podrobněji zabývá aplikací jmenovaných ustanovení ze strany orgánů ochrany přírody včetně jejich postupu, pokud dojde k souběhu ochrany dřevin s jinými ochrannými režimy podle zákona č. 114/1992 Sb. nebo dokonce s jinými zákony.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 As 241/2014 – 30 ze dne 19. 2. 2015 zopakoval tvrzení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009 – 113, že závazné stanovisko dle § 149 správního řádu není samostatně přezkoumatelným rozhodnutím ve smyslu § 65 soudního řádu správního a dále doplnil, že úkon, kterým nadřízený orgán dotčeného orgánu postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu z roku 2004 v rámci odvolacího řízení potvrdí nebo změní závazné stanovisko dotčeného orgánu, je z hlediska obsahu i formy opět závazným stanoviskem. Soudní ochrana proti takovému úkonu pak je poskytnuta výlučně cestou § 75 odst. 2 věty druhé soudního řádu správního na základě žaloby podané proti rozhodnutí, ke kterému bylo závazné stanovisko vydáno.

Aktuality sestavuje právní oddělení pro veřejnou správu AOPK ČR, kontakt: jitka.porkertova@ nature.cz