Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2017 — 1. 5. 2017 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Zemřel Karl Friedrich Sinner – lesník, ochránce přírody a pozitivní člověk
Ve věku 70 let nečekaně zemřel jeden z hlavních zastánců konceptu divočiny v podmínkách střední a západní Evropy. Karl Friedrich Sinner zemřel na náhlou zástavu srdce při procházce se svým psem v lesích blízko Langensendelbachu, kde žil. Byl bezpochyby vůdčí osobností ochrany přírodních procesů v Německu a Evropě. Sinner svou celoživotní prací přispěl ke změně chápání přírodních procesů v lesních ekosystémech. Propagoval je nejen jako součást přirozených přírodních dějů, ale také jako nenahraditelný prostředek přírodě blízkého lesního hospodaření.
Pocházel z tradiční lesnické rodiny. Stejně jako jeho mladší bratr Eberhard získal tradiční lesnické vzdělání na LMU v Mnichově. Po absolvování státní lesnické zkoušky působil jako vedoucí lesní správy, vedoucí lesních úřadů v Erlangenu a v Norimberku a později i jako vrchní lesní rada. V rámci své práce se zaměřil na přírodě blízké lesní hospodářství. Stal se předsedou ANW – Společnosti pro přírodě blízké lesní hospodářství pro Bavorsko.
Karl Friedrich Sinner v lese po kůrovcové kalamitě. Foto Archiv NP Bavorsky les
V roce 1998 se stal ředitelem Národního parku Bavorský les. Hned od počátku svého působení v této funkci neměl jednoduchou práci. V roce 1997 byl národní park rozšířen, přičemž plocha území parku byla zhruba zdvojnásobena. Rozbouřenou společností příhraničních bavorských okresů Freyung-Grafenau a Zwiesel ještě doznívaly emoce spojené s první velkoplošnou vlnou usychání lesů vlivem gradace kůrovce, když na správě národního parku nahradil Karl Friedrich Sinner ve funkci ředitele Hanse Bibelriethera. Neúnavně vysvětloval, pravidelně vedl vycházky do lesa pro veřejnost, před konfrontací dával přednost trpělivé diskusi. Na takovýto přístup nebyla bavorská veřejnost zvyklá ani připravená. Mnoho ortodoxních ochránců přírody bylo tehdy proti němu. Ale čas ukázal, že to byla správná cesta. Akceptace národního parku v regionu se zvýšila, myšlenky bezzásahovosti v národních parcích přerostly region i úroveň Spolkové republiky Německo a staly se nedílnou součástí ochrany přírody v národních parcích celé Evropy. Za propagaci přírodě blízkých principů v lesnictví získal v roce 2002 Karl Friedrich Sinner cenu Karla Gayera. Za „tvorbu mostů mezi lesnictvím a ochranou přírody“ pak v roce 2006 cenu Leopolda Pfeila. Bavorská státní medaile za zásluhy o životní prostředí byla pak v roce 2011 završením jeho aktivní kariéry v čele Národního parku Bavorský les. V témže roce odešel do penze.
Jeho výrazná stopa však nebyla znatelná pouze v Německu. V roce 2009 získal Cenu ministra životního prostředí ČR za významný podíl na spolupráci v péči o přírodu národních parků Bavorský les a Šumava. To mělo samozřejmě své opodstatnění. Všechny nejdůležitější dokumenty týkající se spolupráce těchto sousedních národních parků totiž vznikly v době jeho funkčního působení na Správě NP Bavorský les (Memoranda o spolupráci z let 1999, 2005, 2009, společná Vize 2020 z léta 2009, Certifikát přeshraniční spolupráce Europarc z roku 2009, Dohoda o managementu lesů z roku 2010). Sinnerovi následovníci na české i bavorské straně následně těžili z intenzivní spolupráce z dob jeho působení jako ředitele parku. Karl Friedrich Sinner byl aktivní v Čechách i po svém odchodu ze správy národního parku. Byl jmenován do Rady Národního parku Šumava, z pozice viceprezidenta organizace Europarc Deutschland pak vedl a propagoval projekty hodnocení národních parků v Německu a Rakousku. Tuto aktivitu také aktivně podporoval v České republice.
Karl Friedrich Sinner byl příkladem klidného a pozitivního člověka. Svojí trpělivostí a profesionalitou inspiroval nejen mnohé ochranáře a lesníky v Bavorsku, ale i mnohé na české straně Šumavy. Nezbývá než doufat, že jeho způsob jednání stejně jako vize národních parků jako území pro otevřenou diskusi, místa rozvoje lidské společnosti a prostoru pro pochopení zákonitostí fungování života nebude zapomenuta a bude dále rozvíjena.