Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2018 — 20. 8. 2018 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Výročí Jany Mejzrové
Šedesáté narozeniny už dávno nejsou koncem profesního života, kdy opotřebovaný organismus dychtí po starobním důchodu s vidinou péče o vnoučata nebo krmení holubů v parku. Přesto je to významné výročí a stojí za to si je připomínat nejen ohlédnutím zpět, ale také pohledem do budoucna. To připomenutí je na nás ostatních, protože ti, kterých se jubileum dotýká, lidé svěží a aktivní, si je zpravidla ani nestihnou uvědomit. Dobrým příkladem takového jubilanta je Ing. arch. Jana Mejzrová, dobrá duše Správy CHKO Jizerské hory.
Jana pochází z Liberce, ale rodinné kořeny má v nedalekém Turnově. Jako mnozí od nás „ze severu“ je pevně rozkročena mezi malebným, přívětivým Českým rájem a sudetsky drsně krásnými Jizerskými horami. Obě krajiny perfektně zná a má je pod kůží s vědomím všech jejich hodnot a souvislostí. S Janou jsem se potkal před dlouhými pětačtyřiceti lety v jedné třídě libereckého gymnázia. Patřila k premiantkám (záměrně zde užívám femininum, neboť my, pánové, jsme přece jenom brali školu poněkud volněji, zpravidla ke škodě studijních výsledků) a nebylo to jen zásluhou její píle, jakkoli té, společně se systematičností a zodpovědností, se jí dostávalo vždy vrchovatě. Po maturitě šla ve stopách svého otce (pan architekt Ulmann působil mimo jiné čtvrt století v libereckém Městském urbanistickém středisku). Na Fakultě architektury ČVUT v Praze vystudovala obor urbanismus a územní plánování a získala tak hluboký odborný základ pro svoji budoucí krajinářskou práci. Nastoupila do libereckého Stavoprojektu, kde strávila několik let a po následující rodičovské dovolené pevně zakotvila na správě CHKO Jizerské hory. Bylo to v roce 1991, takže letos v září už to bude těžko uvěřitelných 27 let.
V tandemu s nestorem ochranářské krajinařiny Petrem Vetešníkem se soustředila nejen na rutinní posuzování stavebních záměrů v CHKO a na ochranu dochované tradiční lidové architektury, ale také na typologii kulturní krajiny, interpretaci ochrany krajinného rázu a koncepční práci v širším oboru územního plánování. Stala se postupně uznávanou odbornicí v regionu a také odbornou autoritou v rámci celé AOPK ČR. Nespokojuje se s úzce omezeným oborovým pohledem, nýbrž systematicky soustřeďuje a využívá znalosti ostatních ochranářských odborností a stimuluje ostatní kolegy na pracovišti ke sběru informací o území a k týmové práci. Kromě kmenové činnosti jí zbývá čas i na koncepční práci s veřejností nebo systematické ovlivňování rozvoje cestovního ruchu v mimořádně exponovaných Jizerkách.
Od roku 2002 se spolehlivostí sobě vlastní působila jako zástupkyně vedoucího správy CHKO a v roce 2015 pak byla jmenována její vedoucí. Správu vedla necelé dva roky, než zjistila, že v dnešním vysoce formalizovaném prostředí státní správy jí zbývá stále méně času na to, co tak dobře umí a co s takovou chutí dělá. Vrátila se k odborné práci, kterou dále vykonává s vytrvalou energií a stále ještě s ideály. Přeju Janě jménem svým i jménem našich kolegů z libereckého regionálního pracoviště co nejvíc osobní pohody, dalších pracovních úspěchů a hlavně ať nám to společně co nejdéle vydrží.