Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2016 — 1. 4. 2016 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Václav Somol jubilující
Problematika rostlinných invazí je v poslední době čím dál populárnější – Evropská unie v roce 2014 přijala „nařízení o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů“, připravují se změny národní legislativy, téma rostlinných invazí se frekventuje v souvislosti s klimatickými změnami, stává se standardní součástí strategií a politik v oblasti ochrany přírody a krajiny. Před čtvrtstoletím tomu tak však ani zdaleka nebylo, biologů i pracovníků ochrany přírody specializovaných na problematiku invazí bylo pomálu. Jedním z nejviditelnějších byl již tehdy Ing. Václav Somol, CSc., který v těchto dnech slaví šedesáté narozeniny.
Václav Somol se narodil 10. února 1956 v Rakovníku a celý život žije v obci Krupá. Pochází ze samoty, a proto si vztah k přírodě vytvářel již od dětství. Zájem o přírodu mu pak pomohla rozvíjet základní škola, zejména učitelka přírodopisu Jana Srbecká. Po maturitě v r. 1975 na Gymnáziu v Rakovníku absolvoval obor chemická technologie kovů na VŠCHT v Praze. Aspiranturu ukončil obhajobou disertační práce na téma „Povrchové napětí roztavených kovů a slitin“ v roce 1985. První zaměstnání v Poldi SONP Kladno bylo v oboru, který vystudoval, avšak již v roce 1987 nastoupil v Okresním muzeu a galerii v Rakovníku na místo přírodovědce a restaurátora. Zde setrval až do roku 1995, poté od r. 1996 pracoval až do r. 2002 ve společnosti Arborea Rakovník s.r.o. zabývající se zejména péčí o nelesní zeleň. Následně se věnoval své živnosti (od r. 1993 je OSVČ – soukromě hospodařící rolník) a podílel se na managementu chráněných území. Od roku 2013 pracuje jako botanik na AOPK ČR – Správa CHKO Křivoklátsko, kde již řadu let působí také jako strážce přírody.
Ochraně přírody se věnuje již od poloviny sedmdesátých let, nejprve v rámci trampské osady; od roku 1984 je členem Českého svazu ochránců přírody, základní organizace Silvatica, kterou až do roku 2013 vedl. Dlouhodobě působil jako člen dobrovolného aktivu státní ochrany přírody v Rakovníku a spolupracoval i s kladenským aktivem. V dobrovolné ochraně přírody se angažoval také na celostátní úrovni: vedl celostátní odborné programy, pomáhal na svět českému pozemkospolkovému hnutí, garantoval spolupráci s Lesy ČR, s.p., v některých odborných oblastech byl v letech 2012–2015 členem Ústřední výkonné rady ČSOP a předsedou Komise ochrany přírody. Je také členem České botanické společnosti (od roku 1987) a Českého svazu včelařů (od roku 1998).
Václav Somol jednoznačně patří mezi „teréňáky“. Jak sám rád říká „pochází ze selskýho“, a tak ho vždy lákala především realizace praktických opatření v chráněných územích i mimo ně ve prospěch mizejících druhů. Lokalit, kde za poslední tři desetiletí působil (vesměs v dresu ZO ČSOP Silvatica a za spoluúčasti ostatních členů spolku), jsou desítky. Za všechny jmenujme přírodní rezervaci Červená louka, národní přírodní památku Pastviště u Fínů (Matějková, Nesvadbová, Brabec, Somol 2015, Brabec J. a kol. 2011) či dvě přírodní rezervace Prameny Klíčavy a Údolí Klíčavy, o které se stará od r. 1992 dodnes. Při ZO ČSOP Silvatica zřídil stejnojmenný pozemkový spolek, přičemž se mu podařilo na osmi obhospodařovaných přírodovědně cenných lokalitách získat věcná práva k pozemkům. Václav se vždy snaží dopady zásahů sledovat a objektivně vyhodnocovat. Výsledky svého pozorování pak při další činnosti zohledňuje. Naštěstí také patří mezi těch nemnoho kolegů, kteří mají praktické zkušenosti a zároveň se o ně dokáží podělit s ostatními, ať už ve zprávách či publikacích.
Jak je v úvodu zmíněno, zvláště se Václav Somol soustředil na problematiku invazních druhů, zejména pak bolševníku velkolepého a křídlatek. Své zkušenosti popsal v prvních široce publikovaných metodikách věnovaných likvidaci těchto druhů v České republice (Somol, Pašek, Purmová, Krupička 1995; Pašek, Brabec, Somol, Purmová 1996) a garantoval celostátní program ČSOP, který se jejich mapování a likvidaci věnoval. Sám se účastnil opakovaných mapování a následné systematické likvidace těchto druhů na lokalitách nejen v CHKO Křivoklátsko, ale i mimo ni v dalších částech Rakovnicka (Hloušek, Somol, Brabec 2010, Somol 2011).
Vedle praktických opatření se řadu let podílína botanickém výzkumu Rakovnicka a širšího okolí i na projektech zaměřených na konkrétní druhy či jejich skupiny. Například se věnoval hořečku ladnímu pobaltskému (Somol, Plesková, Brabec 1999), orchidejím Rakovnicka, Kladenska a Slánska nebo podrobnému průzkumu přírodního parku Džbán. Ostatně jeho přírodovědné poznatky vedly v devadesátých letech k vyhlášení přírodního parku Džbán. Zde se mu poté podařilo navázat spolupráci s Lesy ČR, s.p. a ochránit největší českou populaci kýchavice černé (Somol, Plesková 2015), mnoho lokalit střevíčníku, nebo potvrdit čtyřicet let nezvěstný výskyt kriticky ohroženého zvonovce liliolistého. V rámci činnosti ČSOP se podílí i na dalších ochranářských aktivitách, např. záchranných přenosech obojživelníků, sčítání netopýrů na zimovištích apod.
Pro úplnost je třeba v medailonku zmínit, že oslavenec také dvacet let pracoval jako zastupitel v obci Krupá a má širší zájmy než ochranu přírody. Možná se při tom trochu projevuje i jeho původní technické akademické vzdělání, když občas přednáší či publikuje o tématech jako výroba české kyseliny sírové, vliv freonů (Somol 1988), těžba uhlí či historie piva, pivovarů anebo pivních obalů.
Přeji Vaškovi, aby mu výsledky práce pro přírodu přinášely ještě mnoho let plných radosti
a poznání.