Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2015 — 4. 8. 2015 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Půlkulaté výročí založení České společnosti pro krajinnou ekologii
Před patnácti lety – v roce 2000 – vznikla nová vědecká společnost, sdružující odbornou komunitu na průniku disciplín zabývajících se krajinou. Problematika moderní ochrany přírody, ekologie obnovy ekosystémů, kvality prostředí, plánování a využití krajiny, správy regionů nebo zachování krajinného rázu jako hodnoty či veřejného statku – to vše tvoří předmět zájmu ekologie krajiny.
Založení organizace předcházela ne zrovna krátká a nikoli jednoduchá historie. Roku 1982 po předchozích mezinárodních integračních snahách vznikla Mezinárodní asociace pro ekologii krajiny (International Association for Landscape Ecology, IALE). Stalo se to na sympoziu na území Československa, v Piešťanech. V ČSSR pořádal pravidelná krajinně-ekologická mezinárodní setkání s důrazem na územně plánovací praxi dr. M. Ružička z Ústavu biológie krajiny SAV (založen 1974) – předchůdce současného Ústavu krajinnej ekológie SAV (od r. 1990) v Bratislavě. V Českých zemích pořádal odlišně koncipované mezinárodní konference Bioindicatores Deteriorisationis Regionis zaměřené na problémy znečištěného prostředí a poškozené industriální krajiny Ústav krajinné ekologie ČSAV (1971) pod vedením prof. E. Hadače. Základy ekologického zkoumání v české části tehdejšího státu postavené na mezioborové komunikaci vznikaly jak z teoretických bádání, tak ze studií modelových území Třeboňska, Broumovska a Mostecka. Do osudu Ústavu krajinné ekologie ČSAV fatálně zasáhlo v 80. letech 20. století jeho „vymístění“ z několika středočeských pracovišť do jihočeského Biologického centra ČSAV. Vývoj bohužel potvrdil názor skeptiků, že to je začátek konce mezinárodně pionýrské instituce pro obor, který byl režimem tabuizován. Útěk nejlepších pracovníků jak do tuzemské, tak zahraniční emigrace a obsazování jejich míst komunistickými kádry erozi ústavu podpořily. Do nových počátků po roce 1989 se stále více prosazovaly „manažerské“ názory s oborově redukcionistickými tendencemi, takže do vedení ústavu se dostávali specialisté (mykologie, ichtyologie, fyziologie rostlin) a sotva se dalo předpokládat, že ředitel přijme za svou existenci výzkumného směru v jeho interdisciplinaritě, jež by odpovídala komplexitě předmětu, a že nenapře své úsilí k účelové přeměně, nechceme-li mluvit o plíživém personálním aj. vytunelování. Zavedení hodnocení výkonu pracovišť bodovacím systémem přímého převodu bodového skóre v publikační aktivitě na financování (známý „kafemlejnek“) bylo posledním hřebíkem do rakve oboru podlomeného proskribováním za komunistického režimu.
Ještě před vstupem ČR do Evropské unie jsme využili kontaktů s Mezinárodní asociací pro ekologii krajiny a na jejím půdorysu se shodli na pravidlech vytvoření České společnosti pro krajinnou ekologii jako národní odnože IALE (CZ-IALE). K formálnímu ustavení plenárním shromážděním došlo 4. 2. 1999 v Brně a registrace Regionální organizace IALE České republiky neboli České společnosti pro krajinnou ekologii Ministerstvem vnitra ČR má datum 15. 3. 1999. Společnost si úspěšně připravila půdu pro své fungování na mezinárodní úrovni mj. pořádáním reprezentativní konference v roce 1998, která byla spojena s oslavami 650. výročí založení Univerzity Karlovy v Praze. Zúčastnili se jí zástupci 29 zemí ze 6 kontinentů včetně čelných představitelů oboru. Z konference vzešla publikace Nature and Culture in Landscape Ecology (Experiences for the 3rd Millennium) vydaná nakladatelstvím Karolinum a citovaná dodnes v zahraničních publikacích.
Předsedy od založení České společnosti pro krajinnou ekologii do současnosti byli zvoleni: geobotanik, geobiocenolog, lesnický ekolog, fyzický geograf (P. Kovář, A. Buček, P. Maděra, Z. Lipský). Vnitřní život Společnosti se odvíjí z nabídky různých typů setkávání a oborové činnosti. Výroční konference (přístupné komukoli z odborné komunity zvnějšku) mají kromě nezbytného plenárního projednání provozních záležitostí i odbornou část – konferenci nebo seminář – na aktuální krajinně ekologické téma (první se konala 18. 1. 2000 v Praze, poslední 6. 2. 2015 v Brně). Střešní témata konferencí pokrývají teoretické i praktické aspekty současných směrů výzkumu v krajinné ekologii.
Kromě účasti členů na konferencích či kongresech IALE absolvovali zájemci z řad studentů, zejména doktorandů, mezinárodní kursy pořádané v rámci evropské nebo světové úrovně meetingů (např. kurs mapování krajin v Madridu a v Lisabonu anebo workshop k monitoringu kulturních krajin ve Vídni atp.).
Po 12 letech uspořádala Společnost další mezinárodní konferenci „Landscape structures, functions and management: response to global ecological change“, která se konala 3. – 6. 9. 2010 v Brně. Navštívilo ji přibližně 200 participantů ze 33 převážně evropských zemí, s početnou výpravou např. z Japonska či Ruska nebo se zástupci z USA, Kanady či Nového Zélandu. K významným aktivitám CZ-IALE patří od roku 2003 každoroční pořádání mezinárodní mezioborové konference „Venkovská krajina“ pro doktorandy (zpravidla v Hostětíně v Bílých Karpatech). Tradiční každoroční akcí pořádanou již od roku 2002 je dvoudenní seminář „ÚSES – zelená páteř krajiny“, věnovaný navrhování a realizaci ekologických sítí. Utvořila se také pracovní skupina pro plánování krajiny napojená na aktivity centra pro implementaci Evropské úmluvy o krajině CENELC.CZ, o.p.s., a na Českou komoru architektů. K uvedeným činnostem je třeba od roku 2005 přiřadit terénní praktikum a krajinářské dílny, organizované vždy ve vybraném území, nejčastěji ve vazbě na specifické krajinné fenomény.
V roce 2002 byla Česká společnost pro krajinnou ekologii přijata za člena RVS (Rady vědeckých společností při AV ČR). Díky grantové podpoře z této strany bylo umožněno vydávání vědeckého časopisu Journal of Landscape Ecology (založen r. 2008, vycházejí stabilně 3 čísla ročně). Více informací lze nalézt na webu časopisu: http://www.journaloflandscapeecology. cz.
Společnost také stimulovala participaci svých členů v mezinárodních projektech, které získali pro svá mateřská pracoviště.
Závěrem lze říci, že - bohužel - v novém období naší historie zanikla veškerá pracoviště, která se dříve zabývala stavem a vývojem krajiny (akademické ústavy: Geografický a Ústav ekologie krajiny; předtím Terplan – Státní ústav pro územní plánování). Univerzity a další instituce provozující vědu, mají ekologii krajiny spíše na okraji některého jiného z tradičních a stále více redukcionisticky pojímaných oborů (což souvisí mj. i se způsobem hodnocení vědeckých výkonů ve vědě obecně). Státu začíná chybět (ve skutečnosti už dávno chybí) kompetentnost ve správě krajiny opřená o systematicky vychovávané absolventy univerzit v základním oboru. Manifestuje se to stále více v občanské nespokojenosti při kontroverzních kauzách souvisejících s využíváním krajiny. Z toho důvodu je práce České společnosti pro krajinnou ekologii důležitá a na významu dále nabývá.