Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2019 — 27. 6. 2019 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Odešla Šárka Neuschlová
S RNDr. Šárkou Neuschlovou jsem se poprvé setkal někdy v roce 1988. Byla tehdy zaměstnána, už jako odborná pracovnice s mnohaletou praxí, na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě. Zajímal jsem se o místo a ona mě tenkrát od práce v profesionální ochraně přírody trochu zrazovala: „víte, zákony nám příliš možností ovlivnit dění neumožňují a naše materiální vybavení to také není žádná sláva…“
Pak přišel listopad 1989 a situace v ochraně přírody se začala výrazně měnit v obecné rovině i konkrétně u nás, v tehdy ještě Severomoravském kraji. Naděje, že bude vyhlášena dlouho připravovaná chráněná krajinná oblast Poodří, našla v květnu 1991 naplnění a paní doktorka se stala její první vedoucí. To s sebou neslo celou řadu úkolů, především vytvoření týmu spolupracovníků, do něhož jsem měl možnost rovněž patřit, ale i celou řadu praktických činností spojených s provozem správy jako organizace. Zároveň bylo zapotřebí zpracovat důležité koncepční materiály jako plán péče, zonaci chráněné oblasti, to vše v době, kdy nabyl platnosti nový zákon o ochraně přírody a krajiny, objevily se možnosti financování krajinotvorných opatření a poměrně rychle se zaváděly nové technologie, které jsou dnes samozřejmostí.
Novinek a úkolů bylo mnoho, přesto si paní doktorka našla čas na pochůzky a průzkumy Poodří. Patřila k „předpočítačovým“ ochranářům, kteří o to více pracovali v terénu, měla dlouhodobou zkušenost z poznání přírody celého kraje.
Své zkušenosti předávala ostatním mladším spolupracovníkům, učila je důkladně znát terén a vnímat ho komplexně, bez výrazných omezení daných konkrétními specializacemi. Volila i méně obvyklé způsoby poznání – velkým zážitkem byl let nad Poodřím, který zorganizovala pro pracovníky správy, kdy se rovinatá krajina nivy najednou jevila v zajímavých souvislostech. Patřilo k nim i několik ročníků vícedenních průzkumných plaveb řekou Odrou nebo cesta podél Odry do Polska.
Věnovala se dle svých časových možností přírodovědnému průzkumu Poodří, nezbytnému ke stanovení managementu, neboť území bylo jen poměrně málo prozkoumané. S její podporou byly vyhlášeny některé přírodní rezervace a přírodní památky v CHKO Poodří. Tlak na krajinu od 90. let narůstal, začaly se objevovat různé investiční záměry, kterým bylo zapotřebí čelit nebo je usměrnit, a tehdy se opět osvědčila její erudice.
Pokud jde o osvětovou činnost, editorsky připravila první publikaci věnovanou přírodovědným průzkumům, významně se podílela na vzniku filmu „Poodří – harmonie v zelené a modré“, který získal jednu z cen Ekofilmu a na putovní výstavě o CHKO po obcích v Poodří. Ráda fotografovala a její snímky opatřené pečlivými popisky mají nejen dokumentační, ale mnohé i estetickou hodnotu.
Paní doktorka byla odborností botanička, která veškerou svou sílu, energii a zájem věnovala ochraně přírody. Nebyla manažersko-úřednický typ a postupný nárůst administrativy, organizačních pokynů a nařízení, které přinášel čas, ji nebyl blízký, nerada se svazovala termíny, potřebovala více volnosti a méně formálnosti. Její silnou stránkou bylo naopak osobní jednání s hospodáři v krajině, se zemědělci, rybáři, kdy argumentovala s vehemencí sobě vlastní.
Po řadu let každoročně pořádáme Pooderský sedánek, neformální setkání pracovníků správy. Téměř nikdy na něm nechyběla, na příští však už bohužel nepřijde, ten v únoru letošního roku byl jejím posledním… Dne 26. března 2019 nás paní doktorka, první vedoucí Správy CHKO Poodří, která celý svůj profesní život zasvětila ochraně přírody, ve věku 73 let náhle opustila.