Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 5/2015 — 14. 12. 2015 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Bedřich Moldan, ministr honoris causa životního prostředí

Autor: Pavel Pešout

Lesní moudrost
Začátkem padesátých let zakládá na děčínském gymnáziu Zdeněk Klen Fišera woodcrafterský kmen Vycházejícího slunce. Jedním ze sextánů čerpajících z lesní moudrosti a naplno prožívajících výpravy do přírody Českého Švýcarska a letní tábory v Tatrách se stal Bedřich Moldan. Jak sám dnes s odstupem hodnotí, právě knihy E. T. Setona a jeho přístup k přírodě a k životu ho ovlivnily na celý život; stejně jako náčelník kmene Z. Fišera, člověk jasných a pevných morálních zásad. Po gymnáziu absolvoval analytickou chemii na Matematickofyzikální fakultě University Karlovy v Praze (UK).

Ústřední ústav geologický; GEOMON
Po vysoké škole nastoupil do rozvíjejících se laboratoří Ústředního ústavu geologického (ÚÚG, dnes Česká geologická služba), kde následně strávil nejdelší část dosavadního vědeckého života. Byla to dobrá volba, ÚÚG byl již na počátku šedesátých let renomovanou vědeckou institucí. Například jako jedno z prvních pracovišť v Evropě zaváděl do praxe tehdy zcela novou analytickou metodu atomové absorpční spektrometrie. Bedřich Moldan se hned od počátku účastnil práce týmu publikujícího v prestižních mezinárodních časopisech. V této době působil také jako tajemník Československé spektroskopické společnosti. V roce 1964 obhájil svou kandidátskou práci v oboru chemických věd.

I když studoval a poté se profesně věnoval analytické chemii, přírodu a woodcraft měl stále na zřeteli. Když si pak koncem šedesátých let přečetl v časopise New Scientist článek jistého katolického myslitele apelujícího na potřebu zastavit trend rychle se zhoršujícího globálního stavu životního prostředí, rozhodl se věnovat právě těmto otázkám a začal se zabývat geochemií životního prostředí. Posléze překládá jeden z nepochybných mezníků v pohledu na životní prostředí, zprávu Římského klubu Meze růstu hodnotící využívání přírodních zdrojů a propagující zastavení růstu jejich nadměrného využívání. Jelikož zpráva poukazovala i na neudržitelnost socialistického hospodaření, nemohla být široce publikována, a tak se namnožená na kopírce v ÚÚG stala v tehdejším Československu doslova samizdatovou četbou. V roce 1979 vydává společně s Janem Jeníkem a Jaroslavem Zýkou dnes již kultovní publikaci Životní prostředí očima přírodovědce. Se znalostí výsledků výzkumu v zahraničí začal Bedřich Moldan rozvíjet i u nás vědu o životním prostředí mezioborově a sám se naplno začal věnovat acidifikaci prostředí. Kyselé deště v té době hubily lesy a emise z elektráren a továren činily vzduch IV Kulér 5 /2015 Ochrana přírody nedýchatelným. Spolu s Tomášem Pačesem se v té době stává hlavním průkopníkem zkoumání biogeochemických a hydrologických cyklů v povodích a zakládá projekt GEOMON (Geochemical monitoring of small basins), který s mírnými obměnami funguje pod hlavičkou České geologické služby (ČGS) dodnes. Díky tomuto projektu máme dnes k dispozici ojedinělou (v Evropě jednu z nejdelších) číselnou řadu komplexních dat ze čtrnácti malých lesních povodí umožňující zkoumání a vyhodnocování nejen jejich změn, ale i dlouhodobých trendů. Úspěch výzkumného projektu by nebyl možný bez organizační práce Bedřicha Moldana, díky níž mj. vznikly nové moderní laboratoře, které začátkem osmdesátých let také řídil. V roce 1987 se za účasti vědců z dvaceti zemí konala v Praze konference GEOMON. Dostalo se jí velkého ohlasu a založila tradici prestižních mezinárodních konferencí GEOMON, posléze BIOGEOMON, pořádaných až do současnosti (1992 Česká republika, 1997 Pensylvánie, USA, 2002 Velká Británie, 2006 Kalifornie, USA, 2009 Finsko, 2012 Maine, USA, 2014 Bavorsko).

Předlistopadový environmentální polodisent
V roce 1978 Bedřich Moldan spoluzakládal Ekologickou sekci Biologické společnosti při Československé akademii věd (ES, v r. 1990 se stala základem dnešní STUŽ), kde působil jako výkonný tajemník a později místopředseda. ES se záhy stala vítanou, oficiálně trpěnou, avšak StB sledovanou platformou pro diskusi a formulování závěrů v oblasti životního prostředí ohledně nemnohých, ale o to více alarmujících informací a údajů, které komunistický režim jinak utajoval. V ES se sešlo mnoho osobností z nejrůznějších oblastí ochrany přírody a životního prostředí (E. Hadač, M. Illner, E. Kružíková, I. Makásek, V. Mezřický, I. Míchal, J. Stoklasa, P. Trpák, M. Říha, později J. Vavroušek ad.), kteří se potkávali na pravidelných odpoledních seminářích v Praze, ale i na několikadenních pracovních výjezdech mimo hlavní město. Legendárním se stal zejména seminář v Kosově Hoře, kde se diskutovaly společensko- ekonomické souvislosti ekologie a environmentalistiky v reálném socialismu. Kvalitní výběr diskutérů podtrhuje jejich další životní dráha – po roce 1989 se mnozí stali ministry, děkany, senátory a jeden i prezidentem. V této době Bedřich Moldan také organizuje řadu konferencí věnovaných kyselým dešťům. První proběhla v roce 1981 na Klínovci, uprostřed zničených lesů. Vyšla z ní první verze Zprávy o životním prostředí České republiky, dokončená na semináři ES v Jánských Lázních v r. 1983 na přání tehdejšího premiéra Lubomíra Štrougala. Byť zpráva byla určena vládě (někteří kritici tehdy autorům vyčítali, že si jejím zpracováním zadali s minulým režimem), Václav Mezřický předal zprávu členům Charty 77 a poté se díky rozhlasovým stanicím Hlas Ameriky a Svobodná Evropa stala okamžitě známou na celém Západě. Vysoce informativní zpráva otevřela oči také veřejnosti u nás doma v Československu a o několik let později bezesporu přispěla k pádu komunismu.

Ministerstvo životního prostředí
Nebylo překvapením, že když se po listopadu 1989 stal Bedřich Moldan prvním ministrem životního prostředí ve vládě P. Pitharta (resp. nejprve ministrem bez portfeje ve vládě F. Pitry), hned bezpečně věděl, co je třeba udělat. K uskutečnění svých představ mohl plně využít dosavadní zkušenosti a opřít se o množství kolegů. Navíc kvalita životního prostředí a stav přírody a krajiny patřily tehdy mezi hlavní témata ve společnosti. Není divu, že nově založené ministerstvo životního prostředí začalo fungovat v nepředstavitelně krátké době (zejména při dnešních srovnáních). Záhy Moldan přináší koncepci resortu na vládu ČR a obhajuje jeho kompetence. Pod hrozbou vlastní demise ve vládě protlačil kompetenčně silný resort, který byl ústředním orgánem státní správy pro vodní a lesní hospodářství, ochranu přírody, územní plánování a stavební řád a technické a ekonomické nakládání s odpady. Pod jeho vedením byly položeny základy mezinárodní spolupráce resortu, mj. s uznávanou Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN). Již v dubnu 1990 vychází pod jeho vedením kniha Životní prostředí České republiky (tzv. Modr‡ kniha), následována Duhovým programem (Program ozdravění životního prostředí České republiky). Je obdivuhodné, jak se Moldanovu týmu podařilo v krátké době a s minimem dostupných informací výstižně pojmenovat všechny hlavní zásady politiky péče o životní prostředí. Postupně byly položeny základy nové moderní environmentální legislativy a zřízeny základní instituce veřejné správy. Bohužel konsolidovat odbornou a informační základnu životního prostředí se mu, a to ani v pozdějších funkcích, přes nemalou snahu nepodařilo. Po roce 1993 došlo postupně k erozi kompetenci MŽP, např. převedením územního plánování pod resort místního rozvoje, správy toků a ochrany lesa na Ministerstvo zemědělství a přesunem některých výzkumných kapacit pod jiné resorty. Je však čím dál zřejmější, že původní Moldanův koncept kompetenčně silného resortu mohl mnohem účinněji čelit dnešním velkým výzvám v oblasti životního prostředí.

Bedřich Moldan na své šumavské chalupě s kolegy z COŽP UK.

Ochrana ovzduší
Jedním z prvních mezinárodních projektů, na jehož přípravě se již jako ministr životního prostředí Bedřich Moldan v r. 1990 podílel, byl Program Teplice (Důsledky znečištění životního prostředí na zdravotní stav populace). Po celou dobu řešení projektu (1991–1999) působil jako předseda jeho vědecké rady. Jeden z praktických výstupů programu představuje zjištění, že za podstatnou část znečištění ovzduší jsou odpovědná lokální topeniště, což bylo významným impulsem pro rozhodnutí o státní podpoře plynofikace. V roce 1990 Federální výbor pro životní prostředí zřídil Národní klimatický panel (před rokem 1989 se jej ustavit ani na několik pokusů nepodařilo) a Bedřich Moldan se stal jeho hnacím motorem a prvním předsedou. Tuto funkci zastával až do r. 1998. Pod jeho vedením vznikla ve spolupráci s EPA (Agentura životního prostředí Spojených států) v letech 1993–1995 první významná studie věnující se změně klimatu pro území ČR, jež se stala základem pro další studie a publikace Národního klimatického panelu.

Nevládní organizace
Obtížným obdobím byl pro Bedřicha Moldana rok 1991, kdy byl neoprávněně nařčen ze spolupráce s komunistickou státní bezpečností a odvolán z funkce ministra. Toto nařčení se setkalo s výrazným nesouhlasem ochranářské i odborné veřejnosti. Na opakovanou výzvu kolegů poslanců z České národní rady (za všechny jmenujme Jana Květa) byla v prosinci 1991 zveřejněna zpráva vyšetřovací komise a Bedřich Moldan mohl být konečně očištěn. Bohužel zpět do vlády již nebyl jmenován. Nicméně nenechal se znechutit, možná i díky podpoře řady kolegů a přátel (vč. Ivana Dejmala, který na Moldanův návrh pokračoval v jím započaté práci v čele MŽP). Český svaz ochránců přírody (ČSOP), kterýv r. 1989 navrhnul Bedřicha Moldana do funkce ministra životního prostředí, jej v dubnu r. 1991 zvolil svým předsedou. Několik stovek dobrovolných ochránců přírody mu tak spontánně na prvním sněmu ve svobodných poměrech v Olomouci vyjádřilo svou podporu. Pod jeho vedením prošel Svaz významnými změnami, byly přijaty nové stanovy, rozvinula se mezinárodní spolupráce, a především se rozšiřovala odborná činnost ČSOP. S Mikulášem Hubou (tehdejší předseda Slovenského svazu ochránců přírody a krajiny) v této době Moldan spolupředsedal Unii československých nevládních organizací věnujících se ochraně přírody. Je velmi pravděpodobné, že bez zásadních změn v tomto období by se Svaz rozpadl a zanikl. Bedřich Moldan ovlivňuje dění ve Svazu dodnes jako jeho čestný předseda.

Jubilant stál také u formování platformy nevládních neziskových organizací (NNO) – Zeleného kruhu. Význam NNO si uvědomoval zejména v druhé polovině devadesátých let, kdy byla problematika životního prostředí tehdejší vládní garniturou záměrně značně přehlížena a odsouvána na vedlejší kolej. Jako předseda představenstva se angažoval i v mezinárodní neziskové organizaci REC (Regionální environmentální centrum pro střední a východní Evropu) založené v Maďarsku v roce 1990, která se dlouhodobě zaměřuje na spolupráci mezi vládním a nevládním sektorem, mezi podnikateli a environmentálními organizacemi a na zapojování veřejnosti do rozhodování o otázkách životního prostředí. Bedřich Moldan pomáhal celé řadě projektů nevládních organizací, v roce 1996 inicioval otevření kanceláře REC v Praze a zůstává členem vedení REC dodnes.

Evropská environmentální diplomacie
V roce 1998, kdy se Česká republika připravovala na vstup do Evropské unie, měl Bedřich Moldan možnost využít svých zkušeností v oblasti environmentální diplomacie, když byl jmenován vládou ČR hlavním vyjednavačem pro oblast životního prostředí. Vyjednávání o této kapitole bylo uzavřeno v červnu 2001 a ČR se stala v tomto ohledu jednou z prvních přistupujících zemí. Moldanova zásluha na rychlé a relativně bezproblémové transpozici a implementaci práva Evropských společenství, resp. EU v oblasti životního prostředí v České republice je nezpochybnitelná. Mimo jiné vyjednal časový prostor pro kvalitní přípravu soustavy Natura 2000. Na evropské úrovni se Bedřich Moldan účastnil práce EEA (Evropská agentura životního prostředí), kde byl od r. 1999 členem a v letech 2002–2005 předsedou vědecké rady. Má nemalou zásluhu na tom, že analýzy stavu životního prostředí v Evropě uveřejňované EEA zůstávají klíčovými podklady pro strategie a politiky EU.

Bedřich Moldan s generálním tajemníkem OSN
Pan Ki Munem.

Světová environmentální diplomacie
Již před revolucí se jubilant angažoval v programu MaB (Člověk a biosféra) Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Začátkem 90. let se zapojil jako předseda jedné ze tří pracovních skupin do přípravy legendární Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED), která proběhla v červnu 1992 v Riu de Janeiro. Jedním z jejích zásadních výstupů byl návrh soustavy indikátorů. Bedřich Moldan se však musel ještě několik let účastnit diplomatického úsilí, než byla soustava přijata. V letech 1998–2001 vedl Komisi OSN pro udržitelný rozvoj jako její místopředseda a poté předseda. Podílel se i na pořádání dalších dvou setkání OSN (2002 v Johannesburgu, 2012 znovu v Riu de Janeiro). Jistým zúročením Moldanovy práce bylo v letech 2000–2005 zapojení do rozsáhlého megavědeckého projektu OSN – tzv. Miléniové hodnocení ekosystémů (MA) – v rámci kterého více než 1300 vědců z 95 zemí světa zhodnotilo stav ekosystémů na planetě a navrhlo řešení v mnoha ohledech nepříznivého stavu. Bedřich Moldan vedl autory části tvořící rámec MA pro politická opatření. Výsledky MA, zejména zavedení a popularizace konceptu ekosystémových služeb, bezesporu silně ovlivnily náš současný pohled na svět a významně napomohly pochopení významu přírody v současném světě. MA se tak postupně stalo zásadním celosvětovým zdrojem poznání pro politická rozhodnutí na všech úrovních. Dlouhodobě také spolupracuje s UNEP (Program OSN pro životní prostředí), v současnosti pracuje v mezivládní expertní skupině projektu GEO 6 (Global Environment Outlook).

Centrum pro otázky životního prostředí UK
V roce 1992 se po založení Centra pro otázky životního prostředí UK (COŽP) stává jeho ředitelem. Ve stejném roce se habilituje na UK v oboru geochemie. COŽP, které se stalo jeho „hlavní základnou“, změnil za více než dvacet let na jedno z našich nejvýznamnějších akademických pracovišť, které je díky kvalitnímu výzkumnému kolektivu schopno řešit složité otázky z oblasti environmentální ekonomie a sociologie, indikátory udržitelného rozvoje a zároveň se věnovat prakticky i teoreticky vzdělávání pro udržitelný rozvoj (UR). V roce 1997 byl jmenován profesorem UK v oboru ochrana životního prostředí. O čtyři roky později představilo COŽP Návrh strategie udržitelného rozvoje ČR, zpracovaný řešitelským týmem COŽP pod vedením Bedřicha Moldana a Tomáše Háka. Návrh strategie představuje jeden z hlavních výstupů velkého čtyřletého projektu UNDP (Program OSN pro rozvoj) K udržitelnému rozvoji České republiky: vytváření podmínek. Díky objemné finanční podpoře mohl mít projekt mimořádný tematický rozsah a do jeho řešení mohlo být zapojeno přes sto specialistů z nejrůznějších vědních a profesních oblastí. Pestré bylo i složení řešitelů z hlediska institucionální příslušnosti – akademická sféra, složky státní správy, neziskové organizace, soukromý sektor. Návrh strategie, stojící na syntéze a zobecnění takto rozsáhlého množství materiálů, se proto stal konsensuálním politickým dokumentem a základem pro všechny další práce na národní strategii UR, realizované Českým ekologickým ústavem (2002), resp. od r. 2003 nově ustavenou Radou vlády pro udržitelný rozvoj. V Radě (v letech 2006–2014 byla přechodně převedena do gesce MŽP) působí Bedřich Moldan aktivně po celou dobu až do současnosti, kdy v jejím rámci vede Výbor pro strategické řízení a implementaci principů UR a garantuje oblast indikátorů UR.

Od svého působení v čele MŽP se vždy snažil o konsolidaci a logické soustředění aplikovaného výzkumu a informační základny resortu a o koordinované využívání kapacit napříč obory tak, abychom měli dostatečně kvalitní a aktualizovaná data potřebná nejen pro tvorbu strategických a koncepčních materiálů, ale i pro konkrétní rozhodování. Stál u založení vědecké rady MŽP v r. 2002 a od té doby je jejím aktivním členem. Od r. 2001 působí v České statistické radě. V letech 2011 a 2012 se podílel na zpracování priorit výzkumu České republiky a od r. 2013 je členem Vědecké rady Grantové agentury ČR.

V roce 2014 Bedřich Moldan dokončil přerod COŽP na standardní vysokoškolský ústav UK, a i když se zároveň vzdal funkce ředitele, nadále zůstává jeho činovníkem a vědeckým a pedagogickým pracovníkem. Kromě práce v COŽP se nadále věnuje výuce na Fakultě humanitních studií UK a Přírodovědecké fakultě UK. Zasedá v oborových radách i dalších vysokých škol, např. na UJEP v Ústí nad Labem, kde mu byl v roce 2010 udělen čestný doktorát v oboru ekologie a životní prostředí. Od založení COŽP usilovně podporuje spolupráci mezi vysokými školami při výuce environmentálních předmětů. COŽP vydával společné přehledy přednášek o životním prostředí (tzv. Bílou a Žlutou knihu). Další platformu pro interdisciplinární spolupráci založenou Bedřichem Moldanem představuje Fórum vysokoškolských učitelů. Stál také u formulace dohody mezi ČVUT, ČZU, UK, VŠCHT a VŠE zajišťující vzájemnou informovanost studentů a pedagogů věnujících se studiu životního prostředí.

Závěrem
Sluší se v medailonku zmínit i významná ocenění, kterých se jubilantovi dostalo. Bedřich Moldan jich však obdržel na mezinárodní, evropské, národní i regionální úrovni tolik, že čtenáře odkazuji na jiné informační zdroje a raději zmíním jeho účast v komisi pro udělování Ceny Josefa Vavrouška, kde napomáhal vybírat k ocenění jiné.

Při veškeré vědecké, pedagogické a diplomatické činnosti se zdá nemožné, že Bedřich Moldan neustále vyvíjí nemalé úsilí při řešení konkrétních problémů v regionech. Za všechny jmenujme alespoň národní park Šumava a Posázaví. Zatímco k Šumavě má blízko, zamiloval si ji a před lety si zde pořídil chalupu, kde tráví většinu léta, Posázaví se začal věnovat jako senátor za místní volební obvod. A jak už to u něj bývá, nezůstal pouze u oficiálních senátorských povinností, ale snažil se o nastartování udržitelného rozvoje tohoto regionu, spoluzaložil nevládní organizaci Sázava 21, kterou také několik let vedl. Od roku 2012 je předsedou vědecké rady o.p.s. Čistá Želivka a věnuje se problematice čistoty vody našeho největšího povrchového zdroje pitné vody – vodní nádrže Švihov.

Z výše uvedeného, a nutno říci neúplného výčtu, je více než patrné, jaké mimořádné dílo v oblasti environmentální vědy a výzkumu, diplomacie a politiky, výchovy, vzdělávání a osvěty Bedřich Moldan dosud vybudoval. Kromě vlastního zaujetí pro věc, schopnosti celostního vidění, zacílení a výběru „toho důležitého“ zůstává snad jeho nejdůležitější schopností spojování lidí nejrůznějších odborných zaměření. Mnoho lidských osudů je vzájemněpropojených právě skrze osobu Bedřicha Moldana. Více jak dvacet let mám to štěstí být jedním z nich. Přeji Bedřichovi, ať si stále zachovává svůj elán, životní energii a neutuchající optimismus.