Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 6/2015 — 4. 2. 2016 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

150 let od narození Jiřího Jandy – zakladatele prvních ornitologických rezervací v ČR

Autor: Pavel Pešout

V letošním roce uplynulo 150 let od narození Jiřího Jandy, středoškolského profesora, znalce přírody, vědce, význačného ornitologa a ochránce přírody. Odborné veřejnosti je znám především jako zakladatel pražské zoologické zahrady a Československé ornithologické společnosti.

Jiří Janda (třetí zleva) se svými spolupracovníky nad prvním modelem
zoologické zahrady z roku 1926.

Profesor Jiří Janda se narodil 24. dubna 1865 v Praze. Jeho otec Bohumil Janda-Cidlinský byl tajemník zemského výboru, spisovatel, básník překladatel a romanopisec. Po něm zdědil Jiří Janda literární schopnosti, které později dokonale využil ve svých publikacích. Po svém otci byl i básnicky založený a patřil k vynikajícím vypravěčům. Měl velkou lásku k přírodě a dovedl mistrně stylizovat své postřehy ze života zvířat, především ptáků. K opeřencům měl obzvláště vřelý vztah. Už jako devítiletý hoch si od svého otce vyprosil, aby mu koupil čížka a stehlíka. O rok později, když bylo Jiřímu Jandovi 10 let, jeho otec ve věku pouhých 44 let zemřel. Během těžké otcovy nemoci žila rodina Jandova celý rok v Poděbradech u dědečka. Ten byl milovníkem zvířat a choval v domácnosti řadu zpěvných ptáků, kočky, psy a pár koní. Pobyt u dědečka zanechal na životě Jiřího Jandy trvalou lásku k přírodě. Po smrti otce se Jiří Janda vrátil do Prahy, kde navštěvoval zprvu akademické gymnázium, posléze novoměstské gymnázium, kde také složil v roce 1884 maturitu.

Láska k přírodě přivedla Jiřího Jandu na filosofickou fakultu v Praze, kde v letech 1884–1889 studoval přírodní vědy. V letech 1887–1888 navštěvoval universitu v Grazu. Na pražské universitě studoval u profesora Antonína Friče, který patřil k význačným ornitologům a který také přispěl značnou měrou k dalšímu zaměření ve vývoji Jiřího Jandy. Rovněž působil u profesora Františka Vejdovského, kterého byl žákem, později, v roce 1892 a 1893 jeho prvním demonstrátorem a asistentem. Tehdy se u profesora Vejdovského Jiří Janda zabýval strunovci, o nichž vydal tři práce, ale také se věnoval studiu pavouků. V těch dobách se na univerzitě hlavní směr činnosti zaměřoval na bezobratlé živočichy. Ale tento obor Jiřího Jandu nezaujal a sám se vyjádřil, že „tato oficiální zoologická věda se zabývá jen mrtvými živočichy, a nepozoruje jejich život a nedbá krás živé přírody“. Proto také v roce 1893 opustil Vejdovského ústav a odešel učit na Moravu.

Jiří Janda učitel
Působil nejdříve jako profesor na gymnáziu v Uherském Hradišti, poté v Kroměříži, ve Valašském Meziříčí a nakonec v Brně. V té době, v letech 1893–1904, se naplno věnoval studiu ornitologie. Vydal řadu ornitologických publikací, například: „Užitečné ptactvo našeho domova“ (1898) a zvláště pak „Atlas ptactva středoevropského“ (1902), který se dočkal II. vydání v roce 1929 a patří dodnes k pokladům naší ornitologie. Pro nižší stupeň středních škol sepsal učebnici zoologie. V roce 1904 se prof. Jiří Janda vrátil do Prahy, kde učil na reálce v Praze 7, a od roku 1907 pak na akademickém gymnáziu, kde působil až do roku 1926, kdy odešel do důchodu. Jiří Janda se stále věnoval publikační činnosti. Uveřejnil úctyhodnou řadu popularizačních i vědeckých článků a vydává další přírodovědné knihy, především z oboru ornitologie: „Stručná ornithologie všeobecná“ (1908), „Přehled zemědělsky důležitého ptactva“ (1905), „Ptačí profily“ (1911), „O ptačím stěhování“ (1914) v roce 1923 pak krásně ilustrovanou knihu „Naše zpěvné ptactvo“ a mnoho dalších. Širším tématům z přírody se věnuje v knihách „Procházky přírodou“ (1905), „Les: obrázky a dojmy z přírody“ (1906) či „Rok“ (1916). Úplně přepracoval čtvrté a páté vydání Woldřichovy-Bayerovy „Zoologie pro vyšší třídy středních škol“ (1918, 1922). Krátce před vypuknutím světové války začal vydávat obsáhlý čtyřdílný „Velký illustrovaný přírodopis všech tří říší“ (1912), jehož druhé vydání vyšlo pak v roce 1930. První díl „Ptáci-Ssavci“ napsal sám. V letech 1926–1930 vydalo nakladatelství J. Otto velké vydání „Brehmova života zvířat“, kde spolu s dalšími zoology redigoval celou řadu a svazky o ptácích sám přeložil a doplnil svými poznatky. Mimo vlastní publikační činnost redigoval „Vědu přírodní“, kde také publikoval mnoho vlastních ilustrací ptáků.

Založení ornitologických spolků
V dubnu 1926 v pražské restauraci U Bumbrlíčka zakládá 13 předních ornitologů Československou ornithologickou společnost. Prvním předsedou byl zvolen prof. Jiří Janda. Stanovy společnosti byly schváleny až v roce 1928. Byl rovněž spoluzakladatelem (27. června 1930) Klubu pěstitelů exotického ptactva a rovněž v tomto spolku zastával funkci předsedy, a to až do 25. ledna 1931, kdy odstoupil z důvodů značné zaneprázdněnosti. Byl však jmenován čestným předsedou a i nadále se zúčastňoval aktivně práce chovatelů exotického ptactva. Sám byl významným chovatelem řady druhů papoušků, zvláště amazoňanů, ale i dalších druhů exotických ptáků, které pravidelně vystavoval na klubových výstavách. Značné praktické znalosti ve svém oboru získal prof. J. Janda častými studijními cestami do zahraničí. V roce 1903 podnikl dlouhodobou cestu kolem pobřeží poloostrova Koly po Ledovém moři až do Alexandrovska. Procestoval rovněž jižní Rusko až po severní Persii a studoval přírodu i na Korsice, v Alžírsku a Tunisku. Jiří Janda byl také znalcem Masarykovy akademie práce a předsedou jejího ornitologického ústavu a čestným členem Šafaříkovy učené společnosti v Bratislavě.

Jandův přínos k ochraně přírody
Vzhledem k celoživotnímu zaměření Jiřího Jandy není překvapením, že se aktivně zasazoval za ochranu přírody. Na počátku dvacátého století zformuloval návrh na přijetí zákona na ochranu ptactva. Záměr zákona obsahoval důvody, proč by měl být přijat, co by měl obsahovat a z jakých hledisek být koncipován. Zůstal jen ve fázi záměru. Zejména po přestěhování do Prahy se v publikacích více soustředil na ochranu ptactva. Jmenujme knihy: „Ochrana hospodářsky užitečného ptactva“ (1904) a „Přehled zemědělsky důležitého ptactva“ (1905), „O vhodné ochraně ptactva“ (1935). Například ve druhé ze jmenovaných publikací upozorňuje na potřebu ochrany doupných stromů a v místech jejich nedostatku doporučuje nahrazování chybějících dutin vyvěšováním budek. Inspirativní je výzva k zakládání „ptačích útulen“ tam „kde kultura načisto oholila půdu na míle v šíř i dál“ a kde „na několik hodin do čtverce mimo skřivana – ptáka pouště! – strnada a u osad vrabce, nespatřiti opeřence“, tam všude je „nutno se chopiti arci prostředků radikálnějších“. Myslí tím zakládání remízů na zemědělské půdě vhodného složení a dostatečné rozlohy pro zvýšení hnízdní a potravní nabídky pro ptactvo.

Roku 1919 byl Jiří Janda jmenován státním konzervátorem přírodních památek. Navrhl zřízení několika ptačích rezervací na jižní Moravě i jinde. V roce 1908 pomáhá ústeckému velkoobchodníkovi Heinrichu Lumpemu zakládat v Ústí nad Labem první ptačí rezervaci u nás (tzv. „Lumpepark“), na jehož základech vyrostla po roce 1945 současná Zoologická zahrada Ústí nad Labem.

V létě 1920 uskutečnil ornitologický výzkum Tater (výsledky v r. 1921 uveřejnil ve Vědě přírodní) a navrhl tzv. „ptačí útulny“ (Štrbskou v oblasti Mlýnské doliny o výměře 2 500 ha a Javorinskou s výměrou 3 000 ha). Intenzivně jednal o zřízení československo-polského tatranského přírodního parku. Zejména je třeba zmínit jeho účast (spolu s botanikem Karlem Dominem, geografem Viktorem Dvorským a geologem Radimem Kettnerem) na „Konferenci zástupců polské a československé vědy“, konané v Krakově 8.–10. 12. 1925. Tato konference byla pro vznik tatranského parku důležitá. Bylo zde vymezeno bilaterální území parku, navržena jeho organizace, ochranné podmínky pro krajinu, lesy, květenu a zvířenu a pravidla pro turistické využití. Navíc zde byla učiněna výzva i k ochraně jedinečného území Pienin formou zřízení přeshraničního parku.

V květnu 1923 navrhuje společně s R. Maximovičem a J. Klikou ptačí rezervaci na Dunaji, kde je „konstatována bohatá fauna ptačí, zejména kormoránů a volavek“.

V ochraně ptactva se angažoval i na mezinárodním poli, byl předsedou International Committee for Bird Protection (ICBP – mezinárodní společnost pro ochranu ptáků, předchůdce dnešního BirdLife International) a dopisujícím členem Office Internationl pour la Protection de la Nature v Bruselu (mezinárodní institut pro ochranu přírody).

Založení pražské ZOO
Je nesnadné určit, ve kterých směrech své činnosti získal profesor Janda největší zásluhy, ale založení pražské zoologické zahrady mezi ně bezesporu patří. Založení zoologické zahrady v Praze byl Jandův sen už od útlého mládí. Za uskutečnění této své touhy bojoval prakticky celý svůj život. Účelnost zoologické zahrady v Praze propagoval v článcích, na přednáškách i v knihách a četných intervencích na nejvyšších místech. Tento plán nosil v hlavě už od svých 19 let, kdy se v roce 1884 vrátil z cesty do Drážďan, kde navštívil tamní zoologickou zahradu. Už v té době se objevují v novinách úvahy o zřízení zoologické zahrady, tehdy ve Stromovce. Ale všechny snahy se i v dalších letech minuly účinkem. V roce 1904 se podařilo znovu otevřít otázku zřízení zoo v Praze. A jedním ze zanícených propagátorů se stává Jiří Janda. V roce 1906 byl proto vyzván tehdejším primátorem Prahy, aby započal přípravu k zřízení zoologické zahrady na ostrově Štvanici. Ve spolupráci s vrchním městským inženýrem a městským stavebním inženýrem Janda připravil podrobné plány. Nakonec však městská rada starších záměr neschválila. Další diskuse a nadějné úvahy pak definitivně přerušila válka. Teprve v roce 1919 byl podán návrh v poradním sboru přírodovědecko-matematického Ministerstva školství a národní osvěty, aby ministerstvo samo se chopilo iniciativy k zřízení zoologické zahrady v Praze. Byl jmenován i výbor, který pověřil Jiřího Jandu, aby se ujal přípravných prací. Bylo vytipováno několik míst. Jako nejvhodnější místo vybral právě území v Praze – Troji. Rozhodování napomohlo, když v roce 1922 velkostatkář Alois Svoboda daroval Československému státu k oslavě sedmdesátých narozenin prezidenta T. G. Masaryka pozemky v Troji s podmínkou, že část území bude sloužit k vybudování zoologické a botanické zahrady.

Ministr školství a národní osvěty 17. 3. 1922 pověřuje profesora Jiřího Jandu jednáním a následně 18. března 1923 vedením přípravných prací pro zřízení zoologické zahrady v Troji. Doslovně znělo: Pověřuji Vás vedením přípravných prací pro zřízení projektované zoologické zahrady v Troji a očekávám, že jak jste již svojí prací prokázal, i nadále se vynasnažíte, aby zahrada ta, jejíž potřeba pro vědeckou, badatelskou, vyučovací a osvětovou činnost jest uznávána, mohla z Vašich odborných rad a zkušeností býti zřízena co nejdříve. Profesor Janda musel nadále úporně bojovat o pražskou zoo proti mnohým překážkám. 21. května 1926 se konala v zasedací síni Staroměstské radnice ustavující hromada „Hospodářského, nákupního a stavebního družstva Zoologická zahrada“ za předsednictví profesora Jiřího Jandy, který se také stal prvním předsedou družstva a zastával tuto funkci až do roku 1932. Konečně se životní sen J. Jandy splnil. 28. září 1931 byla otevřena pro veřejnost zoologická zahrada v Praze, jejímž se v 67 letech stal prvním ředitelem. V této době publikoval mnoho článků a knih o zoologických zahradách jako například „Zoologická zahrada“ (1924) nebo „ZOO“ (1927), které jsou dodnes zdrojem poučení a inspirace.

Po založení a otevření ZOO v Praze se musel Jiří Janda potýkat s nedostatkem finančních prostředků na provoz a rozvoj zahrady, nesčetnými nepochopeními a útoky, kterým však čelil s neúnavností jemu vlastní. Nakonec zřejmě vyčerpání v kombinaci se srdeční chorobou přispělo k jeho náhlému skonu 25. srpna 1938.

Pozn. autora: Původní text od RNDr. Jiřího Felixe, převzatý se souhlasem ZOO Praha (http://www. zoopraha.cz/vse-o-zoo/historie), byl autorem upraven a doplněn pro potřeby časopisu Ochrana přírody.

Použité zdroje:

Domin K. (1926): Projekt zřízení přírodního parku tatranského. 13 str. Alois Wiesner, Praha.

Felix J. (1998): Za profesorem Jiřím Jandou (online: http://www.zoopraha.cz/ vse-o-zoo/historie). Zoologická zahrada Praha [cit. 2015-15-11].

Heráňová H. (2013): Životopis a bibliografie prof. Jiřího Jandy. Gazela 40:99-119.

Heráňová H. (2014): Jiří Janda, pozapomenutý vědec a publicista. Živa 1/2014: IV-V.

Koreň M. (2009): Galéria priekopnikov ochrany přírody na slovenskej strane Tatier do vzniku TANAP-u. Štúdie o Tatranskom národnom parku, 9(42):11-16.

Musílek J. (1938): In memoriam prof. Jiřího Jandy. Sylvia 3/3: 45-47. Praha

Stockmann V. (2013): Dejiny ochrany prírody na Slovensku. 792 str. ŠOP SR. Banská Bystrica.